Subjects ROZHOVOR: S diplomem z mezinárodních teritoriálních studií na ministerstvo, do médií či vědy

Pětadvacetiletý Michal Pečeňa se narodil ve slovenské Žilině, odmalička však žije v Česku. Pro své vysokoškolské studium si zvolil obor Mezinárodní teritoriální studia na FSV UK a zároveň dvouobor politologie-starořečtina na FF UK, kterého ale po jednom semestru z časových důvodů zanechal. Na studiu „teritoriálek“ vyzdvihuje jeho rozmanitost, praktičnost a nahlížení na věci z různých úhlů pohledu. Co se mu naopak nezamlouvá, je kladení přílišného důrazu na historii. „Musíte relativně hodně psát, naopak memorování faktů není příliš,“ podtrhuje Michal klady a zápory oboru.

Při volbě vysoké školy může sehrát důležitou roli očekávání od daného oboru. Jaká byla Tvá očekávání od mezinárodních teritoriálních studií?

Těšil jsem se hlavně na to, že se naučím zařadit události do širšího kontextu, a že budu zkoumat různé regiony ze všech možných úhlů pohledu. Líbila se mi jejich „rozkročenost“ mezi více obory. Pojí se v nich historie, geografie a mezinárodní vztahy se snahou porozumět kulturním a politickým podmínkám v daném regionu. Také jsou oproti jiným oborům méně teoretická.

Byla Tvá očekávání naplněna?

Do značné míry ano, i když některé věci by šlo nepochybně zlepšit.

Které věci to například jsou?

Přehnaný důraz na historii. Disproporčně velkou část studia zabírá výuka moderních dějin. Snad je to tím, že u nás na institutu učí hodně historiků.

Co považuješ za největší přínosy studia tohoto oboru?

Jako hlavní přednost vidím určitou věcnost, hodně se pracuje s reálnými událostmi a situacemi, ať už historickými či současnými. Když se jako student teritoriálních studií setkáte například s nějakým politologickým konceptem, umíte si rychle vzpomenout na příklady, jimiž ho podpoříte, nebo naopak vyvrátíte.

Jaká je praktická využitelnost oboru a možnosti po jeho absolvování?

Teritoriální studia mají tu nevýhodu, že z nich žádná přímá kvalifikace pro určité povolání neplyne. Jejich výhodou je zase relativně velká šířka, která vám dává flexibilitu. Absolventi pracují ve vědě, na ministerstvech, v médiích, think-tancích, poradenských firmách a podobně.

Učit se i o věcech, které se nedají jen tak „vygooglit“

Jaká je náročnost oboru, co se týče objemu domácí přípravy, obtížnosti a množství látky na zkoušky?

Musíme relativně hodně psát, což se ne každému líbí. Naopak memorování faktů není příliš, pořádně se musíte učit v podstatě jen na souborné zkoušky z dějin teritorií (Severní Ameriky, západní Evropy, střední a jihovýchodní Evropy, německy mluvících zemí a Ruska).

Je studium náročné na čas strávený na přednáškách a seminářích?

Jako na většině českých VŠ není účast na přednáškách povinná, ale na mnoho z nich se vyplatí chodit. Na seminářích se naopak docházka většinou vyžaduje. Celkově ve škole moc času nestrávíte, víc ho určitě investujete do povinné četby a psaní prací.

Můžeš představit některé konkrétní předměty, které ti přišly nejzajímavější?

Hodně se mi líbil předmět nazvaný Česká historická reflexe s doktorem Rakem. České dějiny mě sice nikdy extrémně nezajímaly, ale tento předmět vás neučí, co se stalo, ale spíš jak to kdo interpretuje. Člověk se naučí hodně o různých národních mýtech, využívání historie pro politické účely atp. Naučí se dějinám porozumět, ne je pouze znát. Pak se mi hodně líbí předměty s doktorem Kozákem, ať už Úvod do teritoriálních studií či Severní Amerika po skončení studené války. Klade se v nich velký důraz na hledání souvislostí a vysvětlení toho, v čem je ta či ona událost důležitá.

Komu bys doporučil studium „teritoriálek“?

Doporučil bych ho tomu, kdo se chce dozvědět něco zajímavého o světě a nevadí mu, že se bude muset učit moderní dějiny Bulharska i Belgie do detailů, které se kolikrát nedají ani „vygooglit“.

Být apatickým občanem k ničemu nevede

Jaké jsou Tvé budoucí studijní či profesní plány? Hodláš zaměřit svou budoucí kariéru na oblast, v níž studuješ?

Rád bych studoval magistra, ale ještě nevím, jestli zůstanu na Institutu mezinárodních studií. Hodně mě zajímá Blízký východ, jehož studium se zde bohužel jako obor nenabízí.

Mezi Tvé mimoškolní aktivity patří třeba působení v Asociaci debatních klubů jako rozhodčí a trenér, členství v Debatním klubu studentů a přátel UK, spolupracuješ na různých seminářích rétoriky a argumentace, jako např. Řečniště nebo DebatIES. Můžeš vyjmenovat nejzajímavější momenty této tvé činnosti?

V zajímavosti určitě vedou zahraniční turnaje, v rámci kterých se setkáte s rozhodčími a trenéry ze všech koutů světa, a následující půlrok či rok (než přijde další turnaj) si s nimi na facebooku vyměňujete zajímavé články a názory na světové dění. Navíc toho člověk dost vidí, třeba mistrovství světa v katarském Dauhá před třemi lety bylo z cestovatelského hlediska ohromně zajímavé.

Co považuješ za největší úspěchy Tvé činnosti?

Velkým úspěchem je pro mě jako rozhodčího a trenéra to, když vidím, jak rychle se moji svěřenci zlepšují a jak daleko dokážou dojít. Studenti, kteří dají dohromady sotva pár anglických vět o tom, proč jsou kočky lepší než psi, se dva roky nato zasvěceně přou o to, jestli je potřeba vojensky zasáhnout v Sýrii. A jejich argumenty mají hlavu a patu.

Z Tvých dalších dosavadních činností (mezi které patří působnost v Pražském studentském summitu nebo založení iniciativy Demokracie staví, která před čtyřmi roky lobovala za stavbu Kaplického návrhu nové budovy Národní knihovny) je zřejmé, že jsi velmi aktivním mladým člověkem. Čím tě tvé aktivity naplňují?

Vzdělávací projekty (debatování a Summit) mají výhodu v tom, že u nich člověk vidí výsledky – vidí, že účastníci z nich skutečně odcházejí o něco chytřejší a schopnější, než do nich nastoupili.

S občanskými aktivitami je to trochu složitější, tam člověk okamžité výsledky čekat nemůže. Když jsme chystali manifestaci za novou budovu Národní knihovny, tak jsme si to samozřejmě nepředstavovali tak, že si trochu zaskandujeme, magistrát sklapne patky a pozítří se začne stavět. Šlo nám o vyjádření postoje. Chtěli jsme jasně říct, že způsob, jakým Pavel Bém a jeho kumpáni knihovnu „zařízli“, není v pořádku a že „Blob“ být postaven má.

Co Tě motivuje k tak velké aktivitě?

Jestli chci být dobrý občan, musím se ozvat, i když vím, že nebude hned po mém. Ani aktivní občané nedokáží poměry zlepšit okamžitě. Ale občané apatičtí je nezlepší nikdy.

Kromě dobrého pocitu ale člověk získá i spoustu nových přátel, od kterých se toho může hodně naučit a s nimiž je radost spolupracovat. Za správnou věc se člověk sice musí postavit třeba i proti všem, ale i tak je rád, že v tom není sám. Upřímně přiznávám, že bez ostatních „naivních nadšenců“ by to rozhodně nešlo.