PĚT CITÁTŮ: Už měsíc probíhá francouzská intervence v Mali. Jaké se na ni objevily reakce a jak bude pokračovat?

Před měsícem, 11. ledna 2013, zahájila Francie vojenský zásah v Mali. Tato severoafrická země a zároveň bývalá francouzská kolonie se již delší dobu potýkala s islamisty na severu svého území. Mezinárodní společenství se ale zdráhalo zahájit důraznější akci, a proto vzala Francie tuto záležitost do vlastních rukou.

O nepříznivé situaci v Mali se na mezinárodním poli vedly debaty minimálně od poloviny minulého roku. Organizace spojených národů se touto záležitostí zabývala v rámci Valného shromáždění v září 2012, avšak bez konkrétnějšího výsledku. Nepovedeně skončil také zásah, který mělo na starosti Hospodářské sdružení západoafrických států, ECOWAS.

11. ledna 2013 tak francouzský prezident Francois Hollande potvrdil svůj záměr zasáhnout v Mali vojenskou silou. „Mali čelí útokům teroristických skupin, jejichž brutalita a fanatismus jsou známé po celém světě,“ zdůvodnil francouzský prezident své rozhodnutí. Dodal také, že intervence je v souladu s mezinárodním právem a bude trvat „tak dlouho, jak to bude nezbytné“.

Většina států s tímto krokem souhlasila. Britský premiér David Cameron Francii téměř okamžitě vyjádřil podporu. Británie ale, stejně jako všechny ostatní země, odmítla zapojení vlastních vojáků v Operaci Serva, jak byl zásah v Mali nazván. Odmítavě na svou spoluúčast zareagovalo i Německo.

„Bylo správné, že Francie zareagovala na žádost o pomoc ze strany Malijské vlády, ale využití německých bojových jednotek není předmětem diskuse,“ sdělil Guido Westerwelle, německý ministr zahraničí. Od britského deníku Guardian si tak francouzský zásah přes nepřímou podporu USA a Velké Británie vysloužil přezdívku „lonely intervention“.

Ta ale nijak neodradila obyvatele Mali od oslav a nadšeného vítání francouzské pomoci. Pro mnohé byla tato reakce překvapivá s ohledem na to, že Mali bylo přeci jen ještě poměrně nedávno francouzskou kolonií, a vřelé diplomatické vztahy se za vlády Nicolase Sarcozyho zdály nemyslitelné.

Atmosféru v hlavním městě popsal v rozhovoru pro stanici PRI’s THE WORLD komentátor Ousmane Diadie Toure, režisér a člen aktivistického hnutí „Defenders of the Republic“: „Když přijeli francouzští vojáci, bylo v Bamaku cítit úlevu. Teď jsou po celém Bamaku k vidění francouzské vlajky. Myslím, že se v Mali znovu rozmohla láska k Francii, protože nás Francouzi přišli zachránit a pomoct nám z této situace.“

Objevily se ale také nesouhlasné hlasy. Hlavním argumentem kritiků vojenského zásahu byl zrod neo-kolonialismu, právě kvůli společné historii Francie a Mali. To však striktně odmítly vlády obou zemí. Zazněla ale i konstruktivnější kritika, zaměřující se na motivaci Francie. „Z dlouhodobého hlediska má Francie zájem na tom, aby chránila suroviny v oblasti Sahelu – především ropu a uran. Ty francouzská firma Areva získává už desetiletí v sousedním Nigeru,“ uvedla Katrin Sold z Německé společnosti pro zahraniční politiku.

Ať už ale byly motivy Francie jakékoliv, v Mali jsou francouzští vojáci už měsíc a operace se dostává do své druhé části. To alespoň tvrdí francouzská a malijská diplomacie. Mnoho odborníků se ale domnívá, že vojenský zásah nakonec může trvat déle, než se očekávalo. Africká vojska totiž podle nich nejsou připravena operaci převzít. A co na to Francois Hollande? „Zůstaneme v Mali tak dlouho, jak to bude nutné. Naše dlouhodobé zapojení ale nepřichází v úvahu. Toto je krátká operace.“