ČEZ, I & C Energo, MOL

Mluvčí ČEZ Ladislav Kříž zareagoval na čtvrteční Audit Jana Macháčka, který se věnoval novým skandálům spojeným s firmou ČEZ (I & C Energo, akcie MOL). Zde je jeho reakce, pak následuje má odpověď na ni:

Vážený pane,

dovolím si pár fakty reagovat na Vaše poslední komentáře. Tedy tam, kde fakta jsou odlišná. Podezření ať se prošetří, ale na druhou stranu mi přijde, že u ČEZ se nepřipouští fakt, že podnikání je spojeno s rizikem. Například E.ON, RWE a další prezentují více než 20 procent špatných investic, v našem případě lze takto mluvit o případu Albánie, což je však jen 3,6 procenta našich zahraničních investic a celkových 0,7 procenta.

Ale k těm chybám. Není pravdou, že by I & C Energo mělo cokoli garantováno při dostavbě Temelína od ČEZ. V tomto směru nikomu nic negarantujeme a je zcela na jejich aktivitě, zda si něco domluví s uchazeči o zakázku.

K akciím MOL. Nezdá se nyní příliš reálné, že by ČEZ utrpěl ztrátu, je to velmi nepravděpodobné. Každý rok inkasujeme „opční poplatek/option fee“, který nás kompenzuje za držení těchto akcií po dobu platnosti opce, tj. do ledna 2014. Ten poplatek se za celou dobu transakce pohybuje kolem 300 milionů eur, tj. 7,5 miliard korun. ČEZ již nyní má zisk 7,5 miliardy korun.

ČEZ nakoupil akcie MOL za zhruba 78 eur na akcii. Současná cena je zhruba 63. Máme 7,7 milionu akcií. I kdyby MOL akcie nekoupil zpět za opční cenu 78 eur a ČEZ je musel prodat na trhu za současných 63 eur, umazala by kapitálová ztráta z tohoto prodeje jen necelou polovinu inkasovaného opčního poplatku. Ale ceny akcií se neustále mění a není známý ani záměr MOL – o tom, co bude za rok, tak můžeme jen spekulovat. Podstatné je, že celkově by tato transakce měla být pro ČEZ v obou případech zisková.

Struktura financování držení akcií MOL se od roku 2007 několikrát změnila, vždy jsme je financovali za tří- nebo šestiměsíční EURIBOR plus kreditní marže, přičemž jak EURIBOR, tak i marže v čase souběžně s vývojem tržních sazeb klesaly. Pro ilustraci: v současnosti jsou tyto úvěry úročeny marží zhruba 0,5%p.a. a tříměsíční EURIBOR je 0,23%p.a., tj. současný náklad financování je zhruba 0,73% p.a. Za celou dobu držení akcií předpokládáme celkové náklady financování zhruba 100 milionů eur. I po započtení nákladů financování pak tedy zůstane za současných tržních podmínek zisk více než 1 miliardu korun.

Otázky dalšího vlastnictví I & C Energo, to za ČEZ neumím.

K poznámce výhodnosti provozu paroplynu v Počeradech máte pravdu – takto ale můžete odsoudit desítky projektů všech energetik v Evropě, protože žádná z nich neuměla před pěti lety predikovat správně vývoj a projekty paroplynových elektráren byly pro všechny prioritou.

A ještě si dovolím delší poznámku k Vašemu odstavci v komentáři k Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ): „Jako by někdo čekal, až do hry vstoupí ČEZ a nakoupí velké fotovoltaické zdroje. ČEZ přitom nikdy nezveřejnil, na základě čeho, za jakou cenu a proč koupil určité konkrétní zdroje – je-li někde třeba veřejný audit, tak asi tady.“

Zde jsem byl od počátku vývoji přítomen, takže se nemusím spoléhat na informace získané, ale zcela si pamatuji vývoj, protože jsme stáli za všemi aktivitami v předstihu a všechny upozorňovali, co může přijít – a neuspěli jsme.

Společnost ČEZ Distribuce, stejně jako všichni ostatní držitelé licencí, má své povinnosti definované energetickým zákonem a prováděcími vyhláškami k tomuto zákonu. Ve vztahu k problematice obnovitelných zdrojů energie, fotovoltaické elektrárny nevyjímaje, má provozovatel distribuční soustavy definovánu vykazovací povinnost v rámci tzv. regulačních výkazů. Ty předkládá distribuční společnost Energetickému regulačnímu úřadu k 30. 4. běžného roku, když jejich předmětem v oblasti obnovitelných zdrojů energie je skutečnost instalovaného výkonu a výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za uplynulý rok a očekávaný předpoklad pro rok následující. A v tomto se na počátku roku 2009 plně projevila hrozba, před kterou Česko stojí. Ve výkazech odevzdávaných v roce 2009 byl prvně patrný výrazný nárůst očekávané výroby elektřiny z fotovoltaických elektráren pro následující období. V návaznosti na zjištěné skutečnosti z odevzdávaných výkazů byla v červnu 2009 zahájena pravidelná diskuse na poradách (probíhají, až na výjimky, jednou měsíčně) členů sdružení ČSRES (sdružení provozovatelů sítí, jehož členy jsou distribuční společnosti ČEZ, E.ON a PRE a provozovatel přenosové soustavy ČEPS), když na základě závěrů proběhlých diskusí byla postupně zpracována celá řada materiálů a podnětů k dané problematice. Vše bylo průběžně komunikováno s ERÚ a vyvíjena aktivita směrem k dalším orgánům státní správy. ERÚ vyvíjel i další aktivity.

Za vyvrcholení těchto diskusí v roce 2009 lze považovat jednak tiskovou besedu ČSRES 2. 11. 2009 (prezentace na www.csres.cz – ČEZ byl jedním z hlavních vystupujících – možno ověřit v monitoringu, v té době byl do parlamentu předložen návrh změny zákona o podpoře obnovitelných zdrojů, snížení, s účinností od 1. 1. 2010) a dále rozhodnutí ČSRES pro zpracování studie „Připojování obnovitelných zdrojů energie do energetické soustavy ČR“. Jasně jsme upozorňovali, že přestože se v případě fotovoltaiky nejedná o nejefektivnější způsob výroby elektřiny z obnovitelného zdroje, počet instalací a výroba ve fotovoltaických elektrárnách v ČR strmě rostou. Fotovoltaické elektrárny byly označeny za hlavní příčinu vyčerpání kapacit pro připojování nových zdrojů do sítí a zároveň za rozhodující prvek výrazného meziročního růstu příspěvku na obnovitelné zdroje energie a KVET (kombinovaná výroba elektřiny a tepla) pro konečné zákazníky na rok 2010. Z těchto závěrů vyšel apel zejména na promptní novelu zákona 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, kde hlavním bodem bylo doporučení v legislativním procesu odstranit limit maximálního 5% meziročního poklesu výkupní ceny.

Výstupy vydávané na bázi ČSRES k tématu nekontrolovatelného rozvoje zejména fotovoltaických zdrojů naleznete zde.

Společnost ČEZ naopak v rámci svých možností varovala před hrozbou vlivu nových instalací na neúměrné zvyšování ceny elektřiny pro koncové spotřebitele (viz např. otevřený dopis ředitelů energetických společností poslancům Poslanecké sněmovny PČR a navzdory dopadům na ekonomiku vlastních projektů vyjádřila plnou podporu legislativním opatřením směřujícím k minimalizaci dopadů na konečnou cenu elektřiny (tj. zejména zavedení tzv. 26% srážkové daně).

Již počátkem roku 2010 ČEZ zodpovědně zastavil veškeré vlastní projekty (viz např. komentář generálního ředitele ČEZ Martina Romana „Zastavme solární zlatokopeckou horečku“, MF Dnes, 10. 3. 2010), aby v konečných důsledcích nepřispíval k tlaku na růst ceny pro koncové spotřebitele elektřiny. Šlo mj. o rozsáhlé projekty fotovoltaických elektráren v lokalitách uhelných elektráren o výkonu až 300 MW (např. Tušimice, Chvaletice). Veškeré tyto projekty z rozhodnutí ČEZ byly zastaveny.

Skupina ČEZ se v oblasti fotovoltaických elektráren angažovala výhradně prostřednictvím vstupu do vybraných a plně připravených projektů. Šlo o projekty, které by vznikly i bez účasti ČEZ a znamenaly by přesun zisků z těchto fotovoltaických elektráren do rukou soukromých subjektů nebo dokonce jeho export za hranice České republiky.

Hlavním motivem našeho konání byla snaha, aby se alespoň část výnosů solárního boomu s péčí řádného hospodáře zachránil pro stát jako hlavního akcionáře společnosti. Jsme přesvědčeni, že pro české občany je lepší, pokud se zisk občanům ze 70 procent vrátí zpět přes vlastnictví v ČEZ, než kdyby zcela odtekl do zahraničí.

Vámi podsouvaná myšlenka o „čekání, až vstoupí ČEZ“ naprosto neodpovídá skutečnosti. ČEZ o jednotlivé projekty fotovoltaických elektráren disponujících veškerými povoleními usiloval v soutěži s dalšími subjekty na trhu. Domníváme se, že žádný subjekt na trhu sám neinformuje o projektech, jejichž koupi právě dojednává. Veškeré naše projekty získané akvizicí jsme oznámili nejpozději začátkem července 2010.

V úctě,

Láďa Kříž

Zde má reakce na námitky pana Kříže:

1. K otázce toho, zda má firma I & C Energo nějaké dodávky pro Temelín zajištěny, či nikoli, stačí zapátrat ve veřejně dostupných zdrojích. V pořadu ČT 24 v květnu roku 2012 se praví: „Nově se k 23 společnostem, které už memorandum o spolupráci podepsaly, přidávají další dvě. I & C Energo, která by měla dodávat elektrické systémy pro jaderná zařízení, a PSG-International, která by stavěla část turbínového ostrova. Pro obě společnosti jde o velmi významnou zakázku.“ „Je to v řádu skoro desítek miliard korun pro nás,“ prozradil generální ředitel I & C Energo Jan Šafránek. Ať si to pan Kříž také vyhledá a poslechne.

2. K otázce výměny akcií ČEZ a MOL. Tiskový mluvčí ČEZ by měl vědět, že finanční ředitel ČEZ Martin Novák na nedávných schůzkách s analytiky pravil, že zpětný nákup akcií MOL od MOL se nedá očekávat. Zadruhé je neuvěřitelné, že ČEZ považuje za vítězství to, že se mu místo 15,5 miliardy korun, které investoval do akcií MOL, aby vydělal (zhodnocovat peníze pro akcionáře je úkol obchodní firmy), vrátí hodnota o tři miliardy korun nižší a ještě místo hotovosti ve velmi problematicky likvidních 7,7 milionu akcií MOL.

ČEZ by si měl položit otázku, proč MOL své vlastní akcie za 78 eur zpátky nechce. Problém je asi v tom, že „strategicky balík“ ztratil svou cenu, protože maďarská vláda mezitím odkoupila od ruského nájezdníka Surguťněftěgaz 21 procent akcií MOL a balík sedmi procent akcií MOL je nyní už jaksi navíc.

Trh je jediné místo, kde bude ČEZ moci tyto akcie v budoucnu prodat, ale onen trh si tuto situaci samozřejmě velmi dobře přečte a prodat 7,7 milionu akcií za alespoň 63 eur nebo nějakou podobnou cenu bude pro ČEZ práce na dlouhé roky a s velmi nejistým výsledkem.

ČEZ by měl vysvětlit, o jaké strategické spojenectví s MOL vlastně šlo. Výsledkem je totiž konec společného podniku na stavbu plynových elektráren, „strategický partner MOL“ ho ohledně vlastních akcií nechal na holičkách a ještě se přes MOL podařilo vytunelovat I & C Energo. Byla to předem dohodnutá výměna? MOL vám pomůže vytunelovat z ČEZ I & C Energo a za to ČEZ pomohl financovat sedm procent akcií MOL, když hrozilo nepřátelské převzetí od Rusů? Společný podnik na stavbu dvou plynových elektráren pak byl možná jen krycím příběhem, bohužel dopadl také špatně.

Pan Kříž sčítá hrušky a jablka, aby ukázal nějaké kladné číslo. Oněch 300 milionů eur jako opční poplatek minus poplatek na financování (úvěr, který si vzal ČEZ na nákup akcií MOL) má být zisk pro akcionáře (peníze mohl ČEZ investovat jinam) a není možné jej sčítat se ztrátou jistiny, tj. 78 až 63 eur krát počet akcií. To zní, jako kdybych si uložil v bance milion korun s úrokem pět procent ročně a po roce by mi banka vyplatila 1 001 000 místo 1 050 000 a na otázku, že to nějak nesedí, bych se dozvěděl, že je přece vše v pořádku, vždyť mám zisk 1000 korun. V tomto konkrétním případě by mi banka ještě nevyplatila většinu vkladu v hotovosti, ale připsáním nějakých akcií. Výpočet pana Kříže je fakticky výsledek transakce z pohledu cash flow (o zisku nemůže být řeč) s tou chybou, že místo 12,5 miliardy korun bude mít ČEZ těžko prodejné akcie MOL.

Taktéž je tu zajímavá otázka, z čeho ČEZ splatí úvěr, který na akcie MOL má, když místo hotovosti dostane zpět akcie MOL? To přece znamená, že bude muset vzít „jinou“ hotovost a zasanovat tento nepovedený obchod. ČEZ má tolik nadbytečných miliard? Pokud ano, proč je nevyplatí státu a akcionářům na dividendách?

„Řešení“ tu jistě je. ČEZ vymyslí s nějakou finanční institucí nějaký investiční nástroj, kterým tento nepovedený obchod zamaskuje, o několik let prodlouží a nějak zamlží. Nakonec bude ale stát před stejným problémem.

3. K solární energii. Ano, ČEZ už v roce 2009 dával najevo, že to bude celé průšvih. Pak ovšem v roce 2010 přišel se zázračným zaklínadlem, že zachrání české daňové poplatníky tím, že pár projektů solárních elektráren nakoupí, aby – „když už to musí být“ – zachránil pro občany část zisků skrze své hospodaření. Hloupé na tom celém příběhu je, že ČEZ – i když tedy tušil dopředu, že je to průšvih – nakupoval projekty za ceny, jež nepočítaly se zavedením solární daně (to ČEZ potvrdil). Případ Amun.Re byl ukázkou toho, jak se to dělalo. ČEZ půjčil peníze Amun.Re, ta si najala odbornou firmu, která solární park stavěla. Od začátku si ale především ČEZ diktoval, co tam bude za panely apod. Na závěr ČEZ celý projekt od Amun.Re koupil a firma, která měla roční mzdové náklady 3,5 milionu korun, vydělala během jediného roku necelou miliardu korun!

To nejpodstatnější na celé kauze solární energie je to, od koho ony elektrárny ČEZ kupoval (kdo byl vlastníkem Amun.Re?). Celý solární průšvih totiž možná vznikl jen proto, že určitá skupina lidí měla přes ČEZ připraveno několik velkých obchodů a nechtěli se jich za žádnou cenu vzdát. Proto také politici nic neudělali, i když je ministerstvo průmyslu a Energetický regulační úřad včas varovaly. Kvůli domluveným kšeftům to politici nechali být a pak už celý průšvih jel vlastní cestou a nešel zastavit. Najednou v roce 2010 vzniklo 1500 MW výkonu slunečních elektráren. Teď je to neštěstí pro všechny, spotřebitelé a průmysl oprávněně křičí, že platí nesmyslně vysoké účty za elektřinu. Majitelé solárních elektráren si stěžují, že jim stát změnil podmínky, a vláda hledá peníze, jak to celé sanovat, aby udržela konkurenceschopnost průmyslu a aby lidem zbyly nějaké peníze na spotřebu. Vlastně vyhrála jen malá skupina lidí, kteří včas prodali své elektrárny za vysoké ceny ČEZ.