Jak si Orbán na úkor firem kupuje voliče levnější energií

Od května 2010 nabízel Magyar Telekom, největší maďarský telefonní operátor většinově vlastněný německým T-Mobilem, domácnostem zajímavou službu. Spolu s telefonní linkou či kabelovou televizí mohli mít od telekomunikační firmy se slevou i dodávku elektřiny či plynu. Sleva se odvíjela od velikosti balíčku telekomunikačních služeb, které si zákazník objednal.

„Byla to jistá forma konkurence na trhu s elektřinou,“ řekl Péter Kaderják, energetický expert a ředitel Regionálního centra pro výzkum energetické politiky na Korvínově univezitě v Budapešti. Hovořil v minulém čase, protože po vládou nařízeném snížení cen energií pro domácnosti, veřejné instituce a malé firmy o deset procent, které začalo platit od 1. ledna 2013, se to Magyar Telekomu muselo přestat vyplácet, i když to odmítá přiznat. „Snižujeme maloobchodní ceny podle stanovené regulace,“ byla jediná odpověď, kterou se mi podařilo z tiskového oddělení firmy dostat.

Maďarská ekonomika na tom není dobře, což ostatně dokládají i čísla z minulého týdne o propadu HDP v posledním čtvrtletí loňského roku o 2,7% v meziročním srovnání, což i jinak pesimističtí ekonomové označují za šok. V dlouhodobé recesi se vláda Viktora Orbána snaží voličům v předvolebním roce ulevit a v rámci své „neortodoxní“ hospodářské politiky nařídila snížení cen pro domácnosti.

Protože už dříve Orbán zvláštní daní zdanil banky, velké maloobchody nebo telekomunikace, většinou v rukou velkých zahraničních investorů. I jeho nejnovější krok tak má nacionalistický nádech. A vládní politici hovoří o dalším snížení a levnějším topení.

Péter Kaderják tvrdí, že trh se sice pokřivil, ale že firmy dodávající elektřinu a plyn jsou schopné ztráty kompenzovat vyššími cenami pro velkoodběratele a že se trochu liší situace na trhu s elektřinou a s plynem. „Deset procent se dá ještě zvládnout, ale další snížení by trh s elektřinou a plynem zásadně poškodilo,“ domnívá se Kaderják.

Velké firmy jako třeba ELMÜ/ÉMÁSZ s většinovým podílem německých firem RWE a Energie Baden Württemberg, mají vedle prodeje domácnostem ještě byznys s prodejem velkoodběratelům a spravují infrastrukturu. Jak mi popsal Norbert Boross, ředitel komunikace ELMÜ, přenosové ceny jsou regulované a tam jistá kompenzace za snížení domácnostem je, ale úplně ho nekryje. Na liberalizovaném trhu s velkoodběrately je těžká konkurence. Celkově tak vládou nařízené desetiprocentní snížení podle něj nelze nahradit z jiných zdrojů.

„Jsme koncem dlouhého řetězce a rezervy nemáme,“ řekl Boross s tím, že cena energií se dá ovlivnit jednak u předchozích článků řetězce (elektřinu nakupují třeba u státního podniku MVM), nebo v případě plynu je ovlivněna cenou nakoupeného plynu v domácí těžbě a u hlavního zahraničního dodavatele, tedy v Rusku. Nezanedbatelný není ani nestabilní kurs forintu.

Budapeští kolují informace, že některé firmy uvažují o tom, že vrátí licenci na prodej energií domácnostem, protože už se jim maloobchod prostě nevyplatí. Oficiálně ale firmy buď mlčí, nebo tvrdí, že se přizpůsobují. To připomíná situaci s bankami po zavedení speciální daně, která měla být dočasná do začátku letošního roku, ale její platnost je trvalá. Banky, podobně jako energetické firmy, s vládou sice vyjedávají, ale žádná se z trhu zatím nestáhla.

Součástí nové regulace je nižší cena pro doma těžený plyn, což snižuje náklady polostátnímu koncernu MOL. U plynu je v Maďarsku situace ještě zajímavější v tom, že stát odkupuje plynovou část koncernu E.ON zpět do svých rukou, oficiálně proto, aby mohl lépe vyjednávat s Ruskem, protože Budapešti končí v roce 2015 dlouhodobý kontrakt na dodávky ruského plynu. Druhým důvodem je také kontrola nad strategickými zásobníky, které E.ON vybudoval. „Situace s plynem je výjimečná v tom, že stát neměl kontrolu nad žádnou částí plynového byznysu, což v zemi, kde devadesát procent lidí používá plyn k topení, politiky dost štvalo,“ řekl Kaderják.

E.ON má doma v Německu problémy, takže prodej části firmy v Maďarsku mu vlastně vyhovuje. Místo firmy E.ON teď bude v Moskvě vyjednávat cenu plynu vláda, což zahájil svoji návštěvou Kremlu Viktor Orbán před dvěma týdny a tím, že už dříve jeho kabinet podpořil výstavbu ruského plynovodu South Stream místo unijního Nabucca. „Jakou politiku v dodávkách plynu vláda chce zastávat a jaký druh kontraktu uzavřít, to je ale zatím předmětem debaty,“ řekl Kaderják.

Takový závěr může po zkušenostech s rychlými, nečekanými a potom zase opravnými kroky v jiných sektorech vést snad jedině k závěru, že to neví ani sám premiér Orbán. Vlastně by bylo překvapením, kdyby v energetice měl jasno. Nepředvídatelnost je spolu s nacionalismem přece základním rysem hospodářské politiky jeho vlády.