Měnové války nebudou

Jak se dalo čekat, přímá kritika Japonska v závěrečném komuniké chybí, nějaké máslo na hlavě mají totiž všichni. Ekonomiku prostřednictvím uvolňování monetární politiky podporuje i většina dalších zemí,
včetně Spojených států, a pokud nejde o přímé intervence centrálních bank na devizovém trhu, tak je těžké posoudit, zda je cílem měnové politiky v podobě kvantitativního uvolňování "jen" rozhýbání úvěrů a podpora domácí poptávky, nebo také oslabení její měny.

Japonsko řeší již více než dvě dekády podobný problém, jaký máme dnes v Evropě a v USA. Kvantitativní uvolňování Japonsku nijak významně nepomohlo rozetnout deflační spirálu, proto bude zajímavé sledovat, jak dopadne stará strategie v novém agresivnějším balení.

Politiku vnějšího a investičního růstu nelze udržovat donekonečna, což samozřejmě neplatí jen pro Japonsko, kde je však reorientace na vnitřní trh kvůli antispotřební mentalitě Japonců poměrně komplikovaná.

Je to prostě tak, že svět je uzavřeným hospodářským prostorem, kde přebytek jedné strany musí zcela nutně odpovídat deficitu druhé strany. Jinými slovy: ke snížení zadluženosti jedněch je z definice zapotřebí snížit exportní výkon druhých.

Pokud totiž budou jednotlivé země snižovat hodnotu svých měn, aby podpořily vývoz, a jejich sousedé na to budou reagovat stejně, tak opravdu hrozí, že se z manipulací měnami stane válečný nástroj. G20 se tedy bude muset dříve či později vrátit k debatě o reformě globálního měnového systému. Na stole je návrh modifikované verze zlatého standardu od bývalého prezidenta Světové banky Roberta Zoellicka. Nabízejí se však i jiná řešení, jako například větší role pro Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rigths, SDR), systém vedoucích měn, na které by byly napojeny regionální měny, nebo globální rezervní měna složená z koše hlavních měn.

G20 si nijak nemůže vynutit realizaci svých usnesení. Velcí globální hráči však sdílejí společný zájem na globální finanční stabilitě a mezinárodní architektuře. Jejich shoda však často končí v okamžiku, kdy se začne hovořit o konkrétních reformách, jako je například rozšíření koše globálních rezervních měn či obchodní nerovnováhy. G20 je užitečnou platformou pro globální strategický dialog, je tedy určitě dobře, že takové debaty čas od času probíhají, přestože často nevedou ke konkrétním výsledkům. Důležitější jsou totiž možná neformální debaty, které našim očím zůstávají skryty.