ČEZ a generálové

Když tak člověk pročítá mnohé komentáře o potížích firmy ČEZ v Bulharsku, má pocit, že teď je typicky po bitvě každý generál. Firma se neměla před lety hrnout do rizikových a ekonomicky slabých (a politicky nestabilních) zemí a její cenová politika měla být sociálně citlivější.

ČEZ jistě není bez viny, ale zasaďme si tyhle rychlonázory přece jen trochu do globálního a především evropského kontextu. Většina rozhodnutí o regionální (ve smyslu východní a jižní Evropy) expanzi padla přece jen před úderem světové finanční krize.

Od roku 2007 a v průběhu roku 2008 sice pozorným lidem neuniklo, že se v USA chystá velký průšvih, málokdo ale předpovídal tak gigantický a masivní CELOSVĚTOVÝ průšvih, který přišel s pádem Lehman Brothers.

Stejně tak mohl málokdo předpokládat, že přijde-li opravdu takový průšvih, postihne jednoznačně především Evropu, nejen proto, že i evropské banky se namočily v amerických kosmických produktech, ale především proto, že evropští lídři budou od roku 2009 dodnes předvádět při řešení krize eurozóny neuvěřitelnou míru nekompetentnosti, lajdáctví, neschopnosti a nezodpovědnosti. Co jenom bylo těch summitů, co jenom bylo toho kopání do plechovky…

Mohl někdo v roce 2008 tušit, že dopady a důsledky pádu Lehman Brothers se budou v Evropě táhnout zbytečných pět let až dodnes? Ekonomická krize v jádru Evropy pak logicky drtí nejvíce chudé země na jihovýchodní periferii Evropy, o kterých se na rozdíl od Řecka a Španělska moc nepíše.

Jaká byla perspektiva světa v roce 2007? Není důvod k žádné velké krizi, přijde leda tak občas nějaká ta recese, ale ta bude hned pryč. Rumunská i bulharská ekonomika se budou po vstupu do EU chovat podobně jako ekonomika česká. Bude docházet k přílivu investic, k růstu produktivity, prosperity. V době, kdy ČEZ do těchto zemí vstupoval, bylo jasné, že tam neexistuje kultura placení za elektřinu, ale člověk by čekal, že se s příchodem prosperity a růstu ta kultura postupně zlepší či dokonce časem nastolí.

Mimochodem: ať si někdo zkusí představit, v jakém stavu by dnes byla česká ekonomika, kdybychom do EU vstoupili třeba v lednu 2008.

Do Albánie ČEZ vstupoval s garancí Světové banky. Albánie sice není v EU a moc toho nevyrábí, ale tamější docela dynamický růst stál na tom, že většina práceschopné populace pracovala v Řecku a Itálii a repatriovala příjmy. Věděl někdo dopředu, jak to dopadne s řeckou ekonomikou? 

Samozřejmě tyto pokusy o omluvy a relativizaci platí opravdu jen do roku 2008. Kdo se pouštěl do mezinárodního rozmachu v roce 2009, nedával v rámci české sebezahleděnosti vůbec pozor, co že se ve světě děje a co se na nás řítí. Tuto sebestřednost tehdy ovšem reprezentovala celá tehdejší česká vláda.

Dnes je zřejmé, že tučné zisky ČEZ z minulého desetiletí měla vláda z firmy odebírat v podobě superdividend a investovat je do rozvoje infrastruktury, vědy a školství. Znáte však někoho, kdo to tehdy navrhoval? Nějakého novináře, investora, člena politické opozice? Se skromností sobě vlastní tvrdím, že jsem to psal já, ale až od začátku roku 2009.

Brát si z ČEZ mimořádné dividendy bylo považováno za nebyznysové jednání a nepožadoval to vůbec nikdo.

ČEZ prý mohl být sociálně citlivější pro region s jinými tradicemi. Budiž – ale jeho podíl z koncové ceny činí jen přes deset procent. Navíc ceny na společném trhu vlády ani ČEZ nediktují, ale pouze odvozují od tržní ceny elektřiny v Evropě.

Troufám si tvrdit, že to, co se dnes děje firmě ČEZ v Bulharsku, souvisí s postupujícím a evidentním rozpadem politiky jednotného energetického trhu v EU.

V případě eurozóny se nakonec ukázalo, že rozpadu zatím dokázala zabránit Evropská centrální banka a hlavně její nový šéf Mario Draghi, chytrý jako liška, odvážný, ochotný jít na hranu, ale zároveň skvělý diplomat. Evropská energetika žádnou ECB ani takového šéfa nemá. Zrekapitulujme si, co se děje: rozpadá se trh s emisními povolenkami, především Němci si začínají dělat, co chtějí: kromě obnovitelných zdrojů žádají garance výkupní ceny i klasické zdroje. Češi zase chtějí garantovat ČEZ ceny pro Temelín. Maďarská vláda – jak píše ve výborném článku Martin Ehl – rozhodla o tvrdé cenové regulaci a jde proti zahraničním firmám.

Pokud by se tohle všechno v Evropě nedělo, netroufla by si bulharská vláda ani na ten ČEZ. Vše je třeba chápat v nějakém kontextu.

P.S.

Text neomlouvá obchody ČEZ s maďarským MOL, které se dnes jeví skutečně jako mimořádně podivné.