První paprsky slunce se pomalu vkrádají do ložnice. Žena leží propletená v mužově objetí. Na nočním stolku se povalují poloprázdné lahve od alkoholu. Žena se probouzí a začne se oblékat do uniformy letištní služby. Muž se, zmítán nepříjemnou kocovinou, posadí. Třeštění hlavy se mu podaří zmírnit kokainem, který leží v dokonale rovné lajně vedle lahve od piva. Feťák? Ano. Alkoholik? Ano. Ale také prvotřídní pilot letecké společnosti, mající na povel cestovní letadlo Boeing 747.

 
Zábava ve vzduchu, nuda na zemi

Po takto započatém ránu usedne Whip (Denzel Washington) v naleštěné uniformě pilota do kabiny letounu. Společnost mu dělá druhý pilot, tři letušky a necelá stovka cestujících. Jednou z letušek je mimo jiné ta, s kterou trávil Whip poslední krušný večer.

Po odlepení od země se Whip dostane do obrovské bouře, letadlo však pod jeho zkušenýma rukama mračny proletí a za nedlouho jsou opět na obzoru vidět paprsky slunce. Whip sklidí od osazenstva letadla ovace, nicméně ty jsou předčasné. Letadlo se totiž z neznámých důvodů začne řítit k zemi a jen díky Whipovi přistane relativně hladce na poli. Ztráty na životech jsou minimální.

Po tomto úvodu však nastává ve filmu zlom a dostává se do poněkud jiného žánru. Zbývající část se totiž točí okolo vyšetřování příčin pádu letadla a v tomto procesu je hlavní podezřelý právě Whip, navzdory tomu, že to byl právě on, kdo zachránil cestující od jisté smrti. Vinu přičítají Whipovi díky jeho nespoutané touze po alkoholu a drogách. Whip se tak musí po zbytek filmu bránit jak narůstajícímu tlaku okolí, tak jeho nezřízenému životu alkoholika.

Divák se ale cítí jaksi okraden o nadšení, které zažil v prvních dvaceti minutách v kokpitu letadla. Zbývající dvě hodiny sleduje hlavního hrdinu pijícího jednu sklenku whisky za druhou a jeho boj proti neviditelné ruce zákona. To vše však v ne úplně záživné formě. Právě díky stopáži totiž Let začíná v určitých chvílích nudit.

Zemeckis se vrací, Washington září

Robert Zemeckis, legendární režisér, který má na svědomí filmy jako Forrest Gump nebo Trosečník, již po deset let nenatočil ryze hraný film. Jeho poslední tři filmy se sice pyšnily dobrou kvalitou, byly to však snímky zaměřené spíše na mladší ročníky. Vzpomenout si můžeme třeba na Vánoční koledu nebo na starší Polární expres. Let je po deseti letech film pro dospělé diváky, přičemž se zdá, že Zemeckis neztratil nic ze svého umu.

V mnohých scénách lze až cítit jeho jedinečný, originální rukopis, tak dobře známý třeba právě z Forresta Gumpa. Nicméně ne vše se Zemeckisovi ve filmu povedlo. Než aby se soustředil na samotnou hlavní dějovou linku, utápí se v odbočkách a vedlejších liniích, které jsou leckdy právě tím důvodem, proč divák ospale zívá či kouká na hodinky. Přitom by však stačilo ubrat dobrých dvacet minut a film by držel možná i lépe pohromadě. 

Musíme však Zmeckise poplácat po rameni za znamenitý výběr herce. Denzel Washington předvádí na plátně opravdový koncert, a troufám si tvrdit, že nebýt ho, film by se rázem stal průměrným dramatem, které by vyšumělo z hlavy velmi rychle. V některých scénách má divák silné podezření, zda Denzel Washington opravdu nebyl pod vlivem těžkých omamných látek. Pokud ne, jeho výkon je o to neuvěřitelnější.

Není proto divu, že je nominován mezi pěticí představitelů nejlepších herců v hlavních rolích na Oscara. A nutno podotknout, že Denzel Washington by si za svůj výkon sošku rozhodně zasloužil. Jeho skleněné oči omámené nezřízeným pitím alkoholu mu jednoduše budete beze zbytku věřit.

Z hereckých kolegů, kteří Denzelovi buď otravují ve filmu život, nebo ho naopak k životu přivádějí, stojí za zmínku výborný John Goodman, který si sice vystřihl ve filmu jen dvě scény, nicméně právě on přináší do negativního prostředí filmu pozitivní auru. Jeho postavou je Harling Mayes, dlouholetý Whipův kamarád, který je pro alkoholem zpustošeného pilota něco jako anděl strážný.

Objeví se na scéně právě tehdy, když je Whipovi nejhůře. A teď se podržte: Harling Mayes je dealer drog, nicméně je to právě on, ke kterému divák vzhlíží a fandí mu. Možná právě proto, že si člověka, prodávajícího na ulici drogy, představovali úplně jinak. Harling Mayes nosí na svém plnoštíhlém těle havajskou košili, v uších sluchátka s reggae hity a v ruce kufřík s „první pomocí“.

Právě postava Mayese je jen dalším důkazem toho, že John Goodman umí využít svého hereckého umu a charismatu i v necelých deseti minutách, kdy se objeví na plátně, a bude pro člověka hned po Washingtonovi nejzapamatovatelnější postavou, která se ve filmu objeví. 

Nepijte alkohol, neberte drogy

I přes Zemeckisovu snahu natočit drama, které má silný příběh, se nemůžu ubránit dojmu, že na nás film, hlavně v druhé půli, křičí až příliš výchovně: „Neber drogy, nepij alkohol, nebo skončíš jako on!“ Přece jen se divák přišel podívat do kina na film, a nepotřebuje výchovné lekce o tom, jak si zařídit svůj život.

Tato skutečnost by možná nebyla tak patrná, kdyby film neměl bezmála sto čtyřicet minut, kde na začátku vlastně divák zhlédne to nejakčnější a nevzrušující z celého filmu a pak se skoro dvě hodiny dívá na zmučeného člověka bojujícího se svou alkoholovou závislostí, přičemž na něj příběh chrlí další a další selhání hlavního hrdiny na návrat k normálnímu stylu života. 

V paměti pak zůstane v podstatě jen úžasný začátek filmu, a taktéž konec, který je stylový a svým způsobem i nečekaný. Vata a zbytečné odbočky od příběhu, kterými je vystlána prostřední část filmu, je nicméně snadno zapomenutelná a leckdy nezáživná. Pojítkem pro tyto části se pak díky bohu stává již výše opěvovaný Denzel Washington, který si v tomto filmu na záda naložil opravdu velký kus práce, a tu zvládnu na jedničku. 

 

Bottom line: Přistane doma u Denzela Washingtona na polici další zlatý plešoun, nebo se na ni bude dál prášit? Uvidíme!

 

Stránka filmu na CSFD.cz