Ač jsou v tuzemsku prezidentské pravomoci ve vztahu k ekonomice nanejvýš nepřímé, točila se značná část prezidentské kampaně kolem ekonomických témat. Jak se ale nyní ukazuje, nemuselo tomu být tak jen proto, že si ekonomické názory prezidentských kandidátů „lid žádal“.
Budoucí prezident Zeman zřejmě skutečně hodlá vystupovat aktivisticky k řadě ekonomických otázek. Nejpozoruhodnější z jeho dosavadních iniciativ je nápad zřídit fond na snížení státního dluhu, do nějž on osobně bude posílat 30 % svého platu. Sympatii ekonomů může získat akcentace problému státního dluhu způsobem, kterého si všimne široká veřejnost.
Ostatní aspekty nápadu ale budí pochybnosti. Co se týče finanční dimenze, kdyby do fondu pravidelně přispívalo tisíc lidí měsíčně částkou 50 000 korun, bylo by třeba na splacení státního dluhu 2500 let. To za předpokladu, že by během uvedené doby nenarůstal.
I kdybychom ale pokládali nápad za pouhé gesto, zůstanou jeho signály kontroversní. Za prvé vysílá do veřejnosti falešný dojem, že problém může vyřešit svými dobrovolnými příspěvky pár tisícovek bohatých občanů, a nemusí se o něj tudíž zasazovat vláda a parlament. Za druhé popírá ekonomický princip, že výdaje a příjmy státního rozpočtu mají být nastaveny tak, aby dlouhodobě nepřipustily nerovnováhu ve veřejných finaních, a tedy přenášení nákladů rozmařilosti současné generace na generace budoucí.
Vznikne-li nastíněný fond, doufám, že najde využití v konkrétních dobročinných aktivitách spíš než v ládování peněz do černé díry.
