Hledání cest k míru v Sýrii

Podle posledních statistik přesáhl počet obětí, které syrský konflikt doposud zapříčinil, výrazně sedmdesát tisíc. Toto číslo spolu s počtem utečenců, kterých je v Turecku, Jordánsku a Libanonu okolo 750 tisíc představuje dostatečný důvod pro nazvání situace v Sýrii pojmem "humanitární katastrofa".

Hlavní vyšetřovatelka OSN pro porušování lidských práv v Sýrii, Carla del Ponteová, předložila nedávno zprávu, ve které uvádí množství případů válečných zločinů spáchaných jak vládními, tak opozičními silami. Rovněž se vyjádřila, že nechápe, jak je možné, že Rada bezpečnosti OSN není schopná přijmout rozhodnutí na započetí trestního stíhání válečných zločinů před Mezinárodním trestním soudem.

Nabízí se otázka, kolik lidí včetně žen a dětí ještě musí zemřít, aby mezinárodní společenství zaujalo jednoznačné stanovisko vůči stranám v konfliktu a podniklo vše, co je v jeho silách k zabránění dalšího krveprolití.

To však vůbec není jednoduché. Nejen z hlediska toho, kolik toho v silách mezinárodního společenství ve skutečnosti je, ale i vzhledem k samotné konstituci společenství. Jinak řečeno, kdo vlastně to mezinárodní společenství je.

Pravdou je, že to, co tak nazýváme, je pět států, stálých členů Rady bezpečnosti OSN, jejichž hlasy rozhodují - alespoň v případě Sýrie - o regionu, se kterým přímo nesousedí a jehož bezpečnost neovlivňuje přímo jejich vnitřní bezpečnost.

Když jsem ve Vídni na konferenci Aliance civilizací poslouchala proslov tureckého premiéra Recepa Tayipa Erdogana, jeho kritika RB OSN se mi zdála troufalá. Avšak jeho připomínky týkající se složení RB OSN, reprezentující maximálně dvě náboženství - pokud počítáme i buddhismus - a nereprezentující region, kterého se většina rezolucí týká, zaznamenaly bouřlivý aplaus obecenstva.

Reakce obecenstva ze zemí a regionů, které mají čím dál naléhavější pocit, že v otázkách mezinárodní bezpečnosti se rozhoduje podle pravidla "o nás bez nás", je víceméně pochopitelná. Ale samostatná OSN je zjevně rovněž nespokojená. Generální tajemník Pan Ki-mun na otázku, zda sdílí Erdoganovy obavy odpověděl, že otázkou už dávno není, zda RB reformovat nebo ne, ale jak takovou reformu co nejdříve provést.

Bez rezoluce RB OSN, která by vyzvala členské státy ke koordinované akci, se toho sotva hodně stane. Jsme svědky toho, že povstalci, kteří nemají šanci konkurovat Asadovým raketám Scud, si hledají zdroje munice kdekoliv jinde. Bohužel, tyto zdroje jsou mimo kontrolu a hlavně hodnotový rámec mezinárodního společenství.

Podpora a kontrola jsou nepochybně úzce spjaty. To, že západní mocnosti neposkytují povstalcům to, co potřebují, což je zvýšení své vojenské konkurenceschopnosti, má za následek i stále větší fragmentaci uvnitř opozičních sil. Čím déle konflikt trvá, tím je opozice nejednotnější a její jednotlivé frakce otevřené různým druhům zdroje podpory. To následně zvyšuje strach mezinárodního společenství z toho, že kdo přijde po Asadovi, bude ještě horší.

Bylo by však naivní se domnívat, že pokud Asadův režim zvítězí, nastolí ve válkou zničené Sýrii harmonickou koexistenci všech tamějších etnických a náboženských skupin pod záštitou západní formy demokracie. Pokud by odolal nutkání pomstít se, na to, aby si udržel moc, musel by nastolit ještě autokratičtější režim než před válkou. Co víc, jako projev díků za pomoc vyhrát konflikt, takový režim by byl s více méně přímou účastí Íránu ve vnitrostranických věcech Sýrie.

Je zjevné, že jiná než Johnem Kerrym v Římě přislíbená forma pomoci ve výši 60 milionů dolarů skoro jistě nepřijde. A to spolu s humanitární asistencí a profesionálním tréninkem povstalců naznačuje kurz, kterým se bude postoj USA ve vztahu k syrskému konfliktu ubírat.

Na druhé straně, postoj Turecka se téměř od počátku konfliktu nezměnil. I nadále podporuje v zahraničí vytvořenou opozici, která se přetransformovala do Národní syrské koalice. Ta má tvořit základ exilové syrské vlády, která má být vyhlášena v nejbližších dnech v Istanbulu.

V následujících dnech najdete na názorových stránkách HNDialog můj související text, jehož tématem bude vliv syrského konfliktu na kurdskou otázku v Turecku.