Starý nebo nový - zákon si půjde vybrat

U změn právních předpisů je běžné, že smlouvy uzavřené před účinností nového zákona se až do svého sladkého či trpkého konce řídí tím zákonem, který platil v době jejich uzavření. Spory podle hospodářského zákoníku tak soudy řešily ještě dlouhá léta poté, kdy nás před více než dvaceti lety tento předpis opustil. Nový občanský zákoník ale přináší zvláštní, dosud nevyzkoušenou novinku. Smluvní strany si budou moci vybrat, a i pro své „staré“ smlouvy si zvolit, že na ně bude použitý už předpis nový.

K čemu bude taková volba dobrá? Kontrahenti se zejména u dlouhodobých smluv mohou vyhnout tomu, že ještě po mnoho let budou vedle sebe otevírat oba občanské zákoníky (a dnešní zákoník obchodní). A přemýšlet, jak se jejich práva a povinnosti budou řešit podle právní úpravy, která v té době bude už hlubokou minulostí. Využijí výhod, které nový zákon přináší: třeba minimalizaci neplatnosti smluv nebo větší volnost ve sjednávání promlčecích lhůt.

Na druhou stranu ale přitáhnou i strašáky v podobě řady nešikovných, nečekaných či nešťastně formulovaných ustanovení nového zákona. Tak třeba ne každý bude čekat, že při blíže nedefinované tzv. podstatné změně okolností se může druhá strana domáhat znovuprojednání smlouvy a soud pak může závazky změnit nebo zrušit. Anebo že závazek zajistit určité jednání jiné osoby (nyní typicky sjednávaný např. k zajištění určitého chování dceřiných společností) už může znamenat potřebu pouhé přímluvy, bez jakýchkoliv následků, jestliže sjednaný výsledek nenastane. Nový zákon sice má přes tři tisíce paragrafů, ale to neznamená, že dává více odpovědí nebo, že je snadněji interpretovatelný, než dnešní. Naopak: o řadě otázek nepochopitelně mlčí, a to i tam, kde v reakci na potřeby praxe se teprve nedávno dnešní zákon doplnil. Tak třeba možnost smluvně sjednané limitace odpovědnosti byla výslovně doplněna od obchodního zákoníku teprve loni – nový zákon o této otázce mlčí, což prý má znamenat, že tato limitace je nezakázaná a tudíž možná. (Po letech výkladových sporů o totéž podle současného zákona, který také neměl výslovný zákaz limitace, by věta navíc v novém zákoně určitě neškodila…) Anebo stavení promlčecích lhůt v případě zahájení mediace podle nového mediačního zákona – pár měsíců od včlenění do obchodního zákoníku nový občanský zákoník s mediací nepočítá.

Následkem je, že jsem kupodivu daleko více tázán, zda by naopak nebylo možné i napřesrok zvolit stávající obchodní a občanský zákoník namísto nového, který pak na nově uzavírané smlouvy již automaticky nastoupí. Což je poněkud smutné zjištění: jako kdyby vám někdo nabízel nový nablýskaný vůz a vy jím opovrhli ve prospěch staré ojetiny. Možná vás odrazuje, že v prospektu moderní novinky najdete vedle moderní elektroniky i odkazy na loukotě a zákolníky, nebo se jen bojíte nevyzkoušeného. Každopádně cesta zpět bude sotva proveditelná, takže nezbývá, než se raději na nové poměry co nejdříve a nejlépe připravit.