Kerry uklidňoval Evropu

Nový americký ministr zahraničí John Kerry se včera vrátil ze své první zahraniční cesty. Spíše turné než cesty - v jedenácti dnech stihl navštívit devět zemí Evropy a Blízkého východu. Hlavním cílem jeho evropského tažení bylo přesvědčit zdejší politiky a veřejnost, že se Spojené státy sice budou teď víc věnovat Asii a Tichomoří, ale Evropu nepustí k vodě.

Američané tomu říkají charm offensive a Kerry je k tomu osobností v z nejpovolanějších. Po otci má středoevropské kořeny a po matce původ z novoanglické rodiny Forbesů. Rád se podělí o vzpomínky z mládí na rozdělený Berlín, na Paříž, rodinné letní sídlo v Bretani i internátní školu ve Švýcarsku a ochotně promlouval k obecenstvu v němčině, francouzštině (francouzský tisk jásal!) i italštině.

Praktickým jednáním vévodila hlavně situace v Sýrii. V Berlíně se Kerry za tímto účelem setkal s ruským ministrem zahraničí Lavrovem. Vztahy mezi Ruskem a USA poslední dobou povážlivě chladnou. Ta tam je doba resetu – jehož byl Kerry zastáncem (pomáhal taky Obamovi prosadit v Senátu novou smlouvu START) – a Sýrie je jednou z hlavních oblastí současné neshody. Moskva dodává Assadovi zbraně, odmítá jeho odchod jako předpoklad jednání o přechodné vládě a brání přijetí rezoluce v Radě bezpečnosti OSN. Naopak Kerry na konferenci států podporujících syrskou opozici v Římě, kam zamířil po zastávce v Paříži, přislíbil potraviny a lékařské potřeby ve výši 60 milionů $ pro ozbrojené rebely.

Na přetřes přišla i další témata. V Londýně zvolna rostoucí napětí mezi Británií a Argentinou stran Falklandských ostrovů. Kerry zde ovšem pouze zopakoval poněkud odměřené stanovisko, že Spojené státy uznávají britskou správu nad ostrovy, nezaujímají ale žádný postoj k otázce, kdo má nad nimi svrchovanost.

V Paříži Kerry jednal o spolupráci při vojenském zásahu v Mali, kde americké bezpilotní letouny poskytují informace o cílech pro francouzské a místní africké jednotky.

Z celoevropského hlediska byla potom zvlášť důležitá Kerryho jednání v Berlíně o plánu transatlantické zóny volného obchodu mezi USA a EU. Propojení dvou největších světových ekonomik (dohromady 1/2 HDP) s největším objemem obchodní výměny (ve výši 2 miliard € denně, tj. asi 1/3 světového obchodu) a vzájemných investic (například americké investice v EU dosahují trojnásobku investic v celé Asii) dává smysl. Slibuje posílit růst – EU odhaduje ve svém případě až o 1% – a vytvořit statisíce pracovních míst. Jinými slovy, otřepat se po ekonomické krizi, společnými silami zvýšit globální konkurenceschopnost a udržet si vliv nad procesem stanovování pravidel mezinárodního obchodu a investic.

Na rozdíl od své předchůdkyně Hillary Clintonové Kerry vyrazil na své první zahraniční turné nikoliv do Asie, ale do Evropy. A pokud lze soudit, tak si ji i získal. Důsledky nicméně není radno přeceňovat. Driftování USA směrem k Asii je odpovědí na strukturní změny globální ekonomiky a ve Washingtonu na něm vládne široký konsensus. Kerry má k Evropě nepochybně kladný vztah, a bližší než Obama. Jeho role při provádění americké zahraniční politiky, jejíž otěže svírá pevně v rukou Bílý dům, bude ale patrně omezena.

Nakonec, z Prahy si nelze nepovšimnout, že Kerryho kroky vedly výhradně po Evropě západní. Za bývalou železnou oponu se, na rozdíl od svých klukovských výletů na kole do východního Berlína, tentokrát nepodíval. 

Vyšlo v Hospodářských novinách (7.3.).