Zemřel rabín, který miloval Zemi Izraelskou i Palestince

Když se podíváme do životopisu rabína Menachema Fromana, asi by nás stěží napadlo, že by osobnost s podobnou životní zkušeností jako on mohla být mírový aktivista: Celoživotně se považoval za náboženského sionistu, dlouho sloužil v elitních izraelských výsadkových jednotkách a byl také spoluzakladatelem radikálního osadnického hnutí Guš Emunim (Blok věrných), které od 70. let zakládalo v rozporu s izraelskými zákony (o mezinárodním právu nemluvě) v Palestině židovské osady. Sám žil až do své smrti v náboženské osadě Tekoa na Západním břehu. V roce 1967, během Šestidenní války, byl Froman dokonce v jednotce izraelských výsadkářů, která jako první stanula u Zdi nářků. Vystudoval ješivu Merkaz HaRav (založenou „otcem“ náboženského sionismu rabínem Avrahamem Kookem) a smichu obdržel od rabínů Šlomo Gorena a Avrahama Šapiry. Poté se stal rabínem v osadě Migdal Oz na Západním břehu a vyučoval mimo jiné v radikální ješivě Ateret Kohanim, která se zabývá vykupováním arabských domů v muslimské části Starého města v Jeruzalémě a osídluje je židovskými osadníky.

Zřejmě i většina lidí v Izraeli by podobného muže neváhala zařadit do škatulky "náboženský radikál". Rabi Froman je však příkladem toho, jak mohou někdy předpoklady klamat. Froman totiž na rozdíl od řady jiných osadníků dospěl k názoru, že Palestinci mají podobně niterný vztah k zemi ve které žijí, jako Židé a tudíž princip její svatosti může být daleko víc sjednocující než úzkoprsý sekulární nacionalismus, ke kterému se hlásí nejen mnoho izraelských i palestinských politiků, ale i sekulárních mírových organizací a aktivistů. Froman položil také základy hnutí židovských osadníků Erec Šalom ("Země míru"), které následuje jeho filosofii. Je pravda, že pro většinu izraelských osadníků i Palestinců představuje Froman a jeho stoupenci těžko uvěřitelný fenomén, který si nedokážou jednoduše vysvětlit. Již však jen skutečnost, že tento pohled mezi zdánlivými náboženskými radikály vznikl a dokázal alespoň v malé komunitě zakořenit, je v dnešních velmi špatných izraelsko-palestinských vztazích úspěch.

Froman nikdy neslevil ze svého náboženského sionismu, až do své smrti se cítil být hrdým a loajálním Izraelcem. To demonstroval třeba i svým protestem proti evakuaci židovských osad v Gaze v roce 2005. Přesto mu to nebránilo přátelit se s mnoha Palestinci, respektovat jejich náboženství - islám i křesťanství - jako ta, která je vedou ke stejnému jedinému Bohu, stejně jako Židy. Rezolutně také odsuzoval útoky jiných židovských osadníků na Palestince a když třeba před časem skupina radikálních osadníků vypálila mešitu na Západním břehu, vyrazil k jejím představeným, aby jim předal zbrusunové výtisky Koránu.

Když se novináři jednou ptali rabína Fromana, co ho vede k jeho dobrému vztahu k Palestincům, odpověděl: „Jednou se slavného starověkého rabína Hilela zeptali, jak by popsal podstatu judaismu jednou větou. Hilel odpověděl: Co sám nenávidíš, nečiň svému bližnímu“. ... K tomu Froman dodal: „Každé židovské dítě se to učí ve škole. A to je přesně věc, kterou se pokouším dělat.“     

Pokud si chcete přečíst rozhovor Pavly Jazairiové s rabi Fromanem, klikněte sem, případně si přečtěte knihu "Rabíni naší doby".