Mezinárodní den žen má smysl slavit - obzvláště dnes

Jednou z takových oblastí je trh práce. Také v tomto ohledu bylo samozřejmě na cestě k rovnosti mezi ženami a muži dosaženo mnoho úspěchů. Probíhající ekonomická krize – a především pak její dopady – stav nepříznivě ovlivňují a situace se bohužel v některých ohledech navrací o desetiletí zpět. Částečné úvazky jsou zpravidla těmi pracovními místy, která jsou rušena jako první. Na částečné úvazky je přitom v zemích Evropské unie zaměstnáno 30 % pracujících žen. Také návraty žen z rodičovské dovolené jsou v době recese často znemožněny nebo výrazně zkomplikovány. Ženy jsou v době zvyšujících se nároků na domácí rozpočty nárazníky – jako osoby mnohdy zodpovědné za rodinný rozpočet jsou nuceny udělat strategická rozhodnutí související mimo jiné také se zajištěným péče o děti. V těchto situacích zpravidla obětují své vlastní potřeby. Negativní dopady recese navíc zahrnují také vyšší výskyt případů domácího násilí, jejichž obětmi jsou v drtivé většině právě ženy.

Ekonomická krize je přitom stále více nazývaná jako tzv. „man-made“, tedy stvořená muži – často se ozývá řečnická otázka, zda by krize nastala, kdyby Lehman Brothers byli Lehman Sisters. Když titulní strany ekonomických časopisů přinášely fotografie osobností ve vedení firem kolabujících ekonomik, lidé viděli velmi homogenní skupinu – muže středního věku, bílé rasy. Často se objevuje argument, že hladina testosteronu ovlivňuje chování mužů, kteří mají tendenci riskovat, a žen, které se většinou naopak riziku vyhýbají. To sice může být pravda, nicméně příčiny selhání je potřeba vidět především v tom, že ekonomika byla doposud vedena velmi homogenní skupinou lidí, ve Velké Británii označovanou termínem „Oxbridge“ (absolventy univerzit Oxford a Cambridge). Zapojení demograficky homogenní skupiny přitom vytváří vysoké riziko fenoménu označovaného jako „skupinové smýšlení“, kdy se její příslušníci či příslušnice (i když v tomto případě jde skutečně především o muže) navzájem jen málo zpochybňují svá stanoviska či rozhodnutí.

Argument spravedlnosti je samozřejmě namístě. V situaci neustupující krize se ale nabízí praktičtější otázka, zda si můžeme dovolit plýtvat potenciálem poloviny populace, která byla doposud z vedoucích pozic velkých firem vyloučena. V České republice i v drtivé většině dalších evropských států navíc poloviny populace, která je podle dostupných statistik tou vzdělanější – 61 % absolventů vysokých škol tvořily v minulém roce ženy. Již několik let bojují rodiče také se zoufalým nedostatkem míst ve školkách (a opět jsou to především ženy, na které tento problém dopadá více).

Protože současná vláda neudělala pro zlepšení situace vůbec nic, rozhodly jsme se vytvořit širokou koalici – nejen - žen z nejrůznějších sfér a oborů, která se sejde 15. června na prvním českém Kongresu žen a bude formulovat požadavky na odpovědné orgány, včetně návrhů řešení. Právě dnes spouštíme nový web www.kongreszen.cz, kde můžete zjistit podrobnosti.