Proč nejsou nyní norsko-evropské vztahy dobré?

Nebezpečí antidumpingových opatření vůči norskému vývoznímu zboží bylo používáno jako argument u zastánců Dohody o EHP, stejně jako technické standardy, které již jsou sjednoceny. Ještě pronášeli argument o větším budoucím růstu v obchodu se službami, jenž tvoří stále větší část hospodářství. Zejména se to týká veřejných služeb, kde je vyvíjen tlak, aby byly více orientovány na trh, aby byly vystavovány konkurenci a privatizovány. V té míře, v jaké jsou takové služby vystavovány konkurenci, je zřídkakdy doloženo, že by to vedlo k úsporám pro veřejné rozpočty, nýbrž zvýšeným výdajům pro okresy, kraje i stát. V důsledku Dohody o EHS byl zaveden volný pohyb např. bankovních, pojišťovacích a telekomunikačních služeb. Norské podíly na trhu ale ustupovaly těm zahraničním. 

Norské úřady mají dlouholeté zkušenosti s tím, že obyvatelstvu představují předpisy EU způsobem, jenž vyvolává dojem minimálních, a již vůbec ne silně záporných, následků v případě zapracování. Po uzavření Dohody se ukazovalo v podobě verdiktů soudu Evropského sdružení volného obchodu, že se norské úřady mýlily a je nám nařizováno, abychom se řídili právem EU. Byť se jedná o jiný soud, než soud EU, je vývoj práva EU rozhodující i pro tento soud.

Norská vláda především již léta řeší rozsáhlé problémy spojené s tzv. sociálním dumpingem v souvislosti se uplatňováním sporné směrnice o dočasné pracovní síle v Norsku. Velké části odborů se obávají, že směrnice donutí Norsko k tomu, aby oslabovalo pravidla, která omezují užívání dočasné pracovní síly, což je prioritou norských odborů. Docházelo a dochází k vnitřním sporům v odborech, kde jejich vedení, která jsou většinou přátelská k Dohodě o EHP, byla převálcována sjezdy, třeba v případě, kdy účastníci požadovali uplatnění veta proti směrnici o dočasné pracovní síle.

Podle časopisu Fri Fagbevegelse norské organizace pracovníků ve šlužbách Virke byla vládní opatření, aby byla směrnice pro odbory stravitelná, zastavena dozorčím orgánem a soudem Evropského sdružení volného obchodu. Nebyla v souladu s Dohodou o EHP. Ujednání norských dohod o mzdách – obdoba ustanovení minimálních mezd v jiných zemích - a pracovních podmínek se nemohou uzákonit tak, že se vztahují i na zahraniční pracovní sílu, pokud jsou tyto dohody v rozporu s pravidly EU o volném pohybu. Ale také výklady Norska a EU se liší, což jsou opět a zase předmětem stále více vyhrocených sporů mezi Norskem a EU, které neberou konce.

Po dnešním verdiktu soudu Evropského sdružení volného obchodu bude Norsko ještě více, než tomu bylo dosud, sociálním úřadem celé Evropy: více těch cizinců, kteří v Norsku někdy pracovali, bude mít nárok na lukrativní norské dávky, např. na podporu v nezaměstnanosti. Výše dávek byla nastavena pro norskou cenovou hladinu a norské poměry. Správa sociálního zabezpečení prohrála se soudem spor o „vývoz“ dávek všeho druhu. Podmiňovala vyplácení dávek tím, že žadatel, či uchazeč o zaměstnání musí mít bydliště v Norsku. Podle soudu to ale nemusí. Pro Správu sociálního zabezpečení bude náročné kontrolovat oprávněnost žádostí a verdikt vyvíjí na práva Norů nátlak.

Kromě toho píše zmíněná organizace Virke ve vyjádření norskému Ministerstvu práce, že v rozporu s Dohodou o EHP jsou také opatření norské vlády v boji proti sociálnímu dumpingu jako tzv. solidární zodpovědnost a právo pro osoby zvolené do neplacených funkcí v odborech jako dozorce dohlížející na dodržování dohod a nahlížející do dokumentů, které se k nim vztahují. Solidární zodpovědnost znamená, že zadavatel práce musí dohlížet na dodržování norských dohod a zákonů také ze strany najatých firem.

Podle norských pravidel mají norské firmy kompenzovat za výdaje zahraničních pracovníků za cestu a pobyt, pokud do Norska neemigrují natrvalo, nýbrž jen cestují mezi trvalým bydlištěm a Norskem. Tím se zahraniční pracovní síla natolik prodraží, že se v některých případech nevyplatí. Dále by se na ni vztahovaly norské dohody o omezování pracovní doby a proplácení přesčasů, což by naopak bylo v souladu s právem EU.   

Řada Norů se ale ptá, kdo je chrání a na čí straně jsou odbory. Je bezpočet nezaměstnaných občanů EU, kteří by rádi pracovali v Norsku a kteří nejsou členy odborů, což ročně stojí norského pracovníka tisíce za příspěvky. Na některých pracovištích dlouho platilo hromadné členství s nedobrovolným strháváním příspěvků z platu. Bez uplatňování norských dohod o mzdách a pracovních podmínkách by je velice snadno nahradili norské pracovníky, kteří klidně pracují za zlomek toho, kolik dostává mzdou Nor, tj. např. 10 EUR za hodinu. Norské odbory jsou obviňovány z toho, že myslí více na cizince, než na vlastní členy. Ti tvrdí, že potřebují mnohem více času, než cizinci, aby se dopracovali k tom, na co mají právo, nicméně dotují svými příspěvky úsilí odborů vůči cizincům.

Léta se odbory snaží z Dohody o EHP vyjmout pracovní práva, aby nebylo ohroženo to, čemu se říká „norský model“, a zároveň, aby se tato práva nedostala do sporu s jinými mezinárodními úmluvami Mezinárodní organizace práce, Evropskou sociální chartou a Evropskou úmluvou o lidských právech, na které se odbory odvolávají s tím, že norské zákonné předpisy založené na těchto úmluvách musejí mít přednost před pravidly EU. Představitelé Norska sice podepsali Dohodu o EHP, podle níž je Dohoda nadřazená národnímu zákonodárství v případě, že se s ním neshoduje, však Evropská komise dokonce staví pravidla EU nad mezinárodní úmluvy Mezinárodní organizace práce, které podepsaly všechny členské země EU!

Ředitelka sekce prace norské organizace živnostníků a podnikatelů NHO Nina Melsomová ale nesouhlasí s tím, že by toto bylo diskuzí o uspořádaných pracovních podmínkách, nýbrž o tom, že zahraniční pracovní síla nesmí být vylučována z norského trhu práce a nesmí být omezován volný pohyb služeb ani nesmí být poskytovatelům služeb z jiných zemí EHP ztěžováno poskytování těchto služeb. Tvrdilo se, že organizace NHO byla panicky znepokojená nejistotou, jež doprovázela zdlouhavý proces vyjednávání. 

Podle bývalé sociálně demokratické premiérky Gro Harlem Brundtlandové byla soupeřka Anne Enger Lahnsteinová ze Strany středu lhářkou, když předpovídala, že členství v EU bude ovlivňovat norský pracovní život. To bylo v r. 1992 před referendem o členství v EU. O 21 let později je norský pracovní život trvale ohrožován Dohodou o EHP. Koneckonců se každá země musí starat o sebe, žádná jiná země ani svaz zemí se o to nepostará.  

Jedinou stranou, v níž je dnes většina pro zachování Dohody o EHP, je vládnoucí sociálně demokratická Dělnická strana. Spolu s tzv. konzervativci chrání Dohodu a to údajně proto, že to tak vyhovuje a oddaluje tak všelidové hlasování o její budoucnosti. Kdyby nebylo v Norsku vykonáno referendum o členství v EU, stala by se země členem. Větší hodnotu rádoby demokracie v zemi nemá. Norský parlament není v mnoha klíčových otázkách pro postoje a nálady obyvatel reprezentativní. Před minulým referendem bylo okolo 80 % poslanců pro členství v EU, ale sotva 48 % občanů. Dnes je kolem 77 % občanů proti členství Norska v EU, zatímco okolo 70 % poslanců je pro členství (to jsou alespoň odhady norské organizace Nei til EU (Ne EU).

Pro srovnání bylo podle průzkumu norské veřejnoprávní televize NRK v r. 2009 cca. 40 % norských poslanců pro zrušení monarchie, zatímco okolo 80 % občanů bylo proti tomu, aby se Norsko stalo republikou.

To jsou jen dva příklady toho, jak velká může být propast mezi hlasy politiků a lidí, což je snad nejen pro norskou demokracii klíčovým problémem. Dobírat se k veřejnému mínění a k pravdě je mnohdy namáhavé. Příliš často čteme jen citované úryvky rozhovorů s představiteli moci, či výšledky šetření mezi nimi, což nemusí stačit k tomu, abychom dotyčnou zemi pochopili.