Češi jsou hodným a milým národem, jen mě zlobí, jak málo odpovědně se staví k volbám. S železnou pravidelností volí vlády, na jejichž činnost pak musejí finančně doplácet. Jen pro ilustraci: za vlády „rozpočtové odpovědnosti“ stoupne veřejný dluh řádově o 35 000 Kč na jednoho obyvatele. Možná je to dáno i tím, že Češi raději řeší zástupné než reálné problémy.

Samozřejmě, že je mnohem jednodušší přít se, koho zvolit prezidentem, zda „Zemana, či Karla s čírem“, než řešit rostoucí veřejný dluh. Pokud by se rozhodli skutečně šetřit, možná, že by jim nepřišla až tak kacířskou myšlenka - funkci prezidenta úplně zrušit. Milosti by mohl udělovat Ombudsman a zbytek jeho funkcí by si mezi sebe rozdělili předsedové Parlamentu ČR a Senátu. Možná, že by jim nepřišla až tak kacířská myšlenka nastavit pravidlo: pokud vláda „naseká“ dluhy, měla by je také – a to především ze svých soukromých kapes – uhradit, nebo alespoň jejich část. Řada čtenářů by jistě přivítala možnost odvolat politiky, kteří před volbami slibují „nezvyšovat daně“, a ve vládě pak dělají pravý opak. 

Stručně řečeno: nebudeme-li ochotni veřejný dluh řešit, musíme se připravit na skutečnost, že i na dveřích místních bank se může objevit cedule s nápisem „Zavřeno“.  Aktuální zkušenost z Kypru ukazuje, co nás čeká: zavřené banky, zákaz výběrů peněz v hotovosti, zákaz převodu peněz do zahraničí, zákaz všech plateb, nefungující internetové bankovnictví, v obchodech a službách bude muset být vše být placeno v hotovosti, neboť bankovní karty přestanou fungovat. Pád bank znamená pohromu pro obyvatele, protože se najednou ocitají zcela bez prostředků. Státu chybějí peníze na výplaty, sociální dávky a poskytování veřejných služeb a musí začít vydávat určité dlužní úpisy na pokrytí alespoň těch základních potřeb. Jako krajní možnost se vrací barterový obchod, jehož popularita vzrostla i v dalších zemích postižených finanční krizí.

Jaké mají Češi strategické zásoby pro případ krize? Pro schopnost přežití národa platí zlaté pravidlo: „čím více potravin a průmyslových výrobků si národ umí vyprodukovat sám, tím méně je v krizích zranitelný“. Co se týče potravinové bezpečnosti, jsme dnes v situaci, kdy musíme řadu potravin dovážet, i když jsme si je dříve uměli vyprodukovat sami. Česká republika je v zahraničním obchodu s masem i celkově s potravinami trvale v záporných číslech, přičemž zarážející je zejména druhová skladba dluhu. Vzniká nejen v mase (u vepřového masa je země soběstačná jen z 61 % a u drůbeže z 79 %), ale i v ovoci a zelenině, a to ne jižní provenience, jak by se dalo očekávat, ale i z mírného podnebního pásma! Stali jsme odbytištěm pro země ze stejného podnebního pásma, jakými jsou Polsko, Rakousko, Nizozemsko a Německo!

Podíváme-li se na strategické zásoby spravované SSHR (zde), zjistíme, že zásoby obilí má ČR na 30 dní, cukru na 5 dní a ostatních potravin na pouhé 3 dny! Sic!!  Strategické zásoby surovin, jako je ropa, železné a neželezné kovy máme v průměru na 3 měsíce. Nastane-li globální potravinová krize, budou se potraviny vyvažovat zlatem. Jak bídně jsme na tom se zlatými rezervami, se laskavý čtenář dočte zde.  Po 20 letech „úspěšného“ budování kapitalismu není ČR soběstačná prakticky v ničem a vše se musí, alespoň zčásti dovážet. Jenže bude za co, když si český národ žádné výraznější finanční a hmotné rezervy určené ke svému dlouhodobému přežití nevytvořil? Souhrnně řečeno, náš národ je v mnohem větším existenčním ohrožení, než si většina Čechů vůbec připouští.

Povinností každého z nás je myslet „na zadní kolečka“. V závislosti na příjmu a majetku máme na výběr několik možností:

  • Začít podnikat, anebo si najít práci v zahraničí. Vřele doporučuji Turecko, které patří k nejrychleji se rozvíjejícím ekonomikám. Nejvýhodnější pro Čechy je Izmir (zde), který je nejdynamičtěji se rozvíjejícím městem v Turecku s mezinárodní komunitou. Životní náklady jsou srovnatelné s těmi u nás doma (blíže viz zde). Firmu tu založíte během tří měsíců a za 2500 eur. Neumíte-li dobře cizí řeči, pak doporučuji začít podnikat či pracovat na Balkáně, protože základy srbochorvatštiny zvládnete do tří měsíců.
  • Ti, co budou v ČR chtít zůstat, by si včas měli převést část svých úspor do německých či rakouských bank. Německá ani rakouská vláda své domovské banky padnout nenechají. Účet u německé banky si laskavý čtenář může otevřít i v Praze. Stačí zajít do Americké ulice 23, Praha 2 (blíže viz: http://www.vr-bank.cz) a máte jej do hodiny založený, navíc s česky mluvícím personálem. Druhou možností je otevřít si účet u banky DBK (zde), nebo máte-li blízko do Drážďan, pak doporučuji: https://banking.ostsaechsische-sparkasse-dresden.de. Dojde-li ke státnímu bankrotu, peníze z Německa či Rakouska si můžete kdykoliv vyzvednout a přivézt domů.
  • Máte-li vklady vyšší než 100 000 eur, můžete (po zkušenostech na Kypru) začít uvažovat o jejich převodu do zemí mimo jurisdikci EU. V Evropě například do Norska a Turecka, mimo Evropu do asijských zemí, jako je Singapur, Dubaj, Hongkong či Libanon. V Singapuru trvá založení firmy maximálně týden. Problém spočívá v tom, že místní resident musí být z 51 % spoluvlastníkem zakládané firmy. Obchází se to tak, že si zažádáte o kartu residenta, kterou dostanete do 3 měsíců a pak jste již 100% vlastníkem místní obchodní společnosti. Cena za založení firmy se v Singapuru pohybuje od 4000 do 5000 USD. Založit firmu není problematické ani v Dubaji, kde požadavek na 51% podíl vlastnictví místního občana se obchází vhodným rozdělením „hlasovacích práv“. Cena: od 3000 eur (15 000 AED) výše. Nechcete-li v Dubaji zakládat společnost, pak musíte najít banku, která otevírá účty cizincům (viz např. www.adcb.com).  Stačí k tomu pas, výpis z vašeho účtu za posledních 6 měsíců (doklad o bonitě) a doporučení vaší banky (může jít o banku kdekoliv v zahraničí) a účet máte do hodiny otevřený. Samostatnou kapitolou je Libanon, kde dokonce můžete volit vlastní název účtu. Jméno účtu může znít na jméno „Josef Novák“, a nikdo nezjistí, kdo je jeho pravým majitelem.
  • Nemusíte zoufat, ani pokud máte uloženy peníze na Kypru. Kyperská lidová banka (Laiki) a Bank of Cyprus  mají své pobočky v Londýně, které samozřejmě zůstaly otevřené a bez omezení prováděly výběry. Bank of Cyprus vlastní 80 procent ruské Uniastrum Bank, a ani ta nezavedla žádné restrikce na vybírání v Rusku. Jinými slovy, můžete zaletět do Londýna a vybrat si peníze – prostě brilantní;
  • Flintu do žita nemusejí házet ani ti, kteří moc peněz nemají. Mohou se zapojit do některé z alternativ, jakou je například alternativa „Zdola“ (zde), vedené Ilonou Švihlíkovou, kde mají dobře rozpracovány aspekty svépomocného družstevnictví a lokální ekonomiky. Jde o to, aby právě ti, co nemají moc peněz, byli schopni produkovali potraviny, zboží či služby, které v nouzi mohou použít v barterovém (výměnném) obchodu.

Co říci na závěr? Pomocnou ruku je nejvýhodnější hledat na konci své paže….

Související