Žádost o humanitární pomoc, nebo upevňování moci?

Poslední zprávy z Korejského poloostrova vypadají, že se už už schyluje k vojenskému konfliktu. Silnou rétoriku z KLDR střídají přelety amerických bombardérů nad územím Korejské republiky, čínská a ruská diplomacie vyzývají k uklidnění situace a... A mezi průmyslovým komplexem v Kaesongu a Soulem zatím (naposledy v sobotu 30. 3.) pendlují jeho pracovníci, jako by se nic nedělo, KLDR láká k návštěvě více zahraničních turistů a zvyšuje se počet letů mezi Pchjongjangem a Pekingem.

Navíc, situace je v Koreji naprosto odlišná, než tomu bylo v roce 1950, kdy KLDR byla druhou nejsilnější asijskou ekonomikou se silnou a moderní armádou a Korejská republika patřila mezi nejchudší země světa. Dnešní Korejská republika naopak patří mezi dvacítku nejvyspělejších zemí světa, Jižní Korea je pátým nejvýznamnějším obchodním partnerem ČLR (po EU, USA, Japonsku a Hongkongu) a konečně, v Soulu a okolí žije několik set tisíc čínských občanů.

Jakýkoliv útok KLDR na Soul by tak přímo ohrozil občany země, která stále nad KLDR drží ochrannou ruku a která tvoří přes 60 % zahraničního obchodu KLDR. Aniž bych nějak chtěl hodnotit sílu armád na Korejském poloostrově, je myslím zřejmé, že obě strany mají dost dobrých důvodů vojenskou sílu pouze demonstrovat, a nikoliv opravdu použít.

K pochopení situace je vhodné si uvědomit, že jak v Číně, tak v Korejské republice (ale konečně i v KLDR a Japonsku) jsou u vlády noví lidé. V Soulu se vlády ujala Pak Kun-hje (Park Geun-hye), dcera dlouholetého prezidenta Korejské republiky Pak Čong-hui (Park Chung Hee). Situaci jí rozhodně neulehčuje to, že je žena (její postavení bych přirovnal k pozici Marie Terezie na rakouském trůnu), a ani to, že KLDR na jejího otce několikrát připravovala atentát. Kroky KLDR tedy chápu jako snahu si vydobýt lepší pozici pro budoucí vyjednávání.

Možná ale ještě důležitější je doma představit Kim Čong-una (Kim Jong-Eun) jako silného vůdce, který přes svůj nízký věk dokáže čelit ohromné nepřátelské přesile. Záběry s bojovými jednotkami nebo před mapou, kde jsou znázorněny nepřátelské cíle, jsou proto velmi pravděpodobně určeny především občanům KLDR. Pokud je navíc pravda, že v KLDR je nyní na konci zimy nedostatek potravin (jak se z některých dostupných zpráv zdá), tak možnost svalit vinu za strádání obyvatel na vnějšího nepřítele se jenom hodí.

Situace se už zvolna uklidňuje. Reakce na rétoriku KLDR jsou v posledních dnech už poměrně chladné a nesou se v duchu „nic, co bychom už neznali z dřívějška“. Odhaduji, že po několika dnech se dozvíme, že hrozba zničujícího protiúderu zabránila agresorovi napadnout KLDR a že se podařilo jej donutit, aby konečně zasedl k jednacímu stolu. Jestli ale jednání bude probíhat tak, jak si vedení KLDR představuje, to si netroufám odhadnout.