Vlajky na sídlech evropských hlav států - bývají jen státní

	Belgie, král Albert II Royal Palace Brussels
	Dánsko, královna Margareta II Amalienborg Palace

Právník Pavel Hasenkopf, působící za předchozího prezidenta republiky v jeho hradní kanceláři, se tuším ve facebookové diskusi vyjádřil, že nevyvěšování evropské vlajky Václavem Klausem bylo kritizováno z nepochopení.

Dle něj není vůbec obvyklé, aby sídlo hlavy státu neslo unijní vlajku. Kupříkladu nad Buckinghamským palácem britské královny, ale ani nad palácem Elysejským francouzského prezidenta tato nevlaje. Státní vlajka má být symbolem státní suverenity, kterou právě hlava státu symbolizuje a současně personifikuje.

Ověřit uvedené teoretické informace by pro mne bylo poměrně časově náročné, byť ne nemožné.

Uvedené má ale svou logiku, neboť suverenita je skutečně nedělitelná, byť výkon její části lze přenést, například na unii.

Současně se však domnívám, že ani běžný občan nemá šanci se v právních pravidlech symboliky vyznat, a tak je pro něj zajímavější skutečná praxe, se kterou se denně setkává a která ho i formuje.

	Finsko, prezident Sauli Niinistö Presidentinlinna
	Francie, prezident François Hollande Élysée Palace, Paříž
	Itálie, prezident Giorgio Napolitano Palazzo Quirinale
	Irsko, prezident Michael D. Higgins Áras an Uachtaráin
	Lucembursko, velkovévoda Henri Grand Ducal Palace
	Německo, prezident Joachim Gauck Schloss Bellevue, Berlín
	Nizozemsko, královna Beatrix Den Haag. Paleis Noordeinde
	Portugalsko, prezident Aníbal Cavaco Silva Palace of Belém
	Rakousko, prezident Heinz Fischer Hofburg Imperial Palace
	Řecko, prezident Karolos Papoulias Palais présidentiel d'Athènes
	Spojené království, královna Alžběta II. Buckingham Palace
	Španělsko, král Juan Carlos I Palacio Real de Madrid
	Švédsko, král Carl XVI Gustaf Stockholms slott

V době Googlu a Wikipedie nedalo velkou práci dohledat sídla evropských monarchů a prezidentů, včetně jejich četných fotografií. Vzhledem k uvedenému má smysl porovnávat sídla hlav států, ne tedy kupř. parlamentů nebo ministerstev.

Ve sloupci vpravo zde tedy můžete nalézt adekvátní výřezy z fotografií států EU-15, tedy členských států EU, ke kterým jsme v roce 2004 přistoupili coby do kýžené civilizace. Poklepáním na foto se dostanete na originální fotografii, zpravidla z Wikimedia Commons.

Kdo chce, může podobným způsobem nalézt sídla hlav i ostatních 11 nových členských států.

Výsledek pozorování

Na valné většině uvedených sídel vlaje pouze státní vlajka, a to zcela dominantně!

V Itálii visí se státní vlajkou současně vlajka EU a standarta italského prezidenta, druhé dvě ovšem v menší velikosti, a tudíž i v méně čestném významu.

V Londýně se Union Jack na Buckinghamském paláci nahrazuje královskou vlajkou při přítomnosti královny.

Rezidenci nizozemské královny a německého prezidenta dominuje standarta hlavy státu.

Jen před německým Schloss Bellevue navíc zřejmě trvale vlají i vlajky německá a unijní.

Na webu lze nalézt i fotografie unijní vlajky u Elysejského paláce, ovšem pouze jako malé vlajky u vchodů, zřejmě zejména při příležitosti událostí nebo návštěv.

Jiné výskyty vlajky EU jsem z fotografií sídel hlav států (a prohlédl jsem jich podstatně více, než zde visí) nezaznamenal.

Pokud o jejich použití víte, napište to do diskuse.

Česko vs. ostatní

Naše současné vlajkové hradní řešení má dnes nejblíže tomu německému. Na vrcholu Hradu stále visí sólo prezidentská standarta a před Matyášovou bránou, tj. před Hradem, dvojice státní a unijní vlajky.

Naše stožáry a velikost unijní vlajky jsou ovšem větší i než v německém případě. On i Pražský hrad je ale o dost rozměrnější než zámeček Bellevue.

Jakous takous unijní pochvalu si zaslouží i Italové.

Francouzi zřejmě dokážou manipulacemi s malou unijní vlajkou u vchodů uspokojit jak své šovinisty, tak i své europeisty.

Všichni ostatní zmínění ovšem své unijně reklamní povinnosti hrubě zanedbávají.

Kupříkladu belgický premiant, který by měl jíti příkladem, si svůj lapsus zřejmě ani neuvědomuje.

Dokonce pak i země předsedy Evropské komise působí, že o vhodnosti vyvěšení unijní vlajky vůbec netuší.

Vůbec z mnoha těchto fotografií čiší, že tyto stavby nebyly zatíženy kulturou dvojí vlajky.

Pouze na paláci španělského krále se tyčí druhá žerď, ovšem prázdná.

Druhý poznatek z fotografií je, že náš Pražský hrad je přeci jen ze všech sídel hlav států nejimpozantnější. 

Trocha teorie o hlavách států

Jelikož zde vlevo vedle obrázků sídel je stále dosti prázdného místa, doplním trochu teorie. Koho nezajímá, laskavě ji přeskočí...

Dnes dost možná často zbytečnou funkci hlavy státu mají všechny státy minimálně ze dvou důvodů.

První je její nezbytnost z hlediska mezinárodního práva zastupovat stát vrcholně navenek (vnější aspekt). Státy si jsou formálně rovny, a tak při vzájemném setkání je potřebné paritní zastoupení. A historicky byla moc koncentrována u jedinců...

Druhým důvodem bývá historicky vzniklá personifikace státu pro své občany do jedné osoby, dříve panovníka (vnitřní aspekt). Hlava dodnes symbolizuje JEDNOTU státu, projevující se v jednotném výkonu moci. Proto jí i zde je vždy pouze jedna osoba, a nikoli např. ani manželský královský pár.

V moderní teorii demokracie se výkon moci v zásadě především kolektivizuje. Nejen dělbou moci mezi exekutivu, legislativu a justici, ale i v rámci každého druhu moci je snaha, aby její výkon byl prováděn více osobami. Pokud ne bezprostředně, tak aspoň s kolektivní kontrolní nebo dohlížecí rolí.

Funkce hlavy státu do kolektivizujících schémat vnitřního chodu státu proto příliš nezapadá! Nicméně z uvedených důvodů stále přežívá.

Dále teorie zjistila, že v parlamentních systémech si dobře vedou ty demokracie, v nichž je pravomoc hlavy státu minimální.

Výborně se osvědčují monarchové, kteří se soustředí na ryze ceremoniální záležitosti. Daří-li se jim žít osobně jakž takž ctnostným životem, jsou schopni reprezentovat státní ideu dlouhodobě mnohem lépe než politické strany. Do denní politiky se prakticky vůbec nepletou a vystupují jen v historicky mezních chvílích.

Konec mírně off-topic teoretické vsuvky.

Konec teorie

Pokud vám fotky sídel poskytnou jakýsi odstup od naší duo-vlajkové mánie, kterou zřejmě západní Evropa vůbec nesdílí, pak článek splnil účel.

Aby bylo jasno, evropská vlajka se mi celkem líbí. Ale je potřeba stát na vlastních, zde státních, nohách, a to tak, jak jen to jde. A není mi příliš jasné, zda včerejší vyvěšení vlajky podporuje předešlou větu.

Naši svobodu nyní zajišťuje NATO, zatímco EU spíše slušnou životní úroveň. Dlouho tomu nebude jinak.

Žádný oběd zadarmo nám pak ale EU ani její členové nedají, a to ani když si vyvěsíme vlajku.

A i ten pořádek ve financích i správě věcí veřejných si musíme rovněž udělat sami, mezi sebou.

Nikdo z EU to za nás neudělá.