Odřízne se KLDR od důležitého zdroje deviz?

O průmyslové zóně v Kaesongu jsem psal již dříve, nyní jen stručně připomenu základní údaje – založena na základě dohody mezi oběma korejskými státy z roku 2000, funguje od roku 2003. Původní představy počítaly s účastí několika set firem a obratem v jednotkách miliard amerických dolarů, dnes v zóně působí zhruba sto firem. V zóně pracuje dnes přes 50 000 občanů KLDR, kteří dostávají plat v průměru 160 dolarů měsíčně. Jihokorejské firmy jim navíc platí stravování, dopravu a pojištění. Přes všechny problémy počet pracovníků roste, samotné město Kaesong má přitom kolem 300 000 obyvatel. Veškerá infrastruktura zóny (voda, elektřina, doprava, plyn) je přivedena z Jihu, investice jihokorejských firem jsou z 90% jištěné vládou v Soulu.

Pro Korejskou republiku to z ekonomického úhlu pohledu nebude vážný problém. Již dříve, kdy se dohadovala výše mezd pro severokorejské dělníky (KLDR požadovala platy až 300 dolarů, což spolu s dalšími náklady by převýšilo cenu práce v ČLR), několik jihokorejských firem ze zóny odešlo s tím, že ve Vietnamu mohou svoji výrobu provozovat levněji a s menším rizikem, takže i ostatní firmy svoji výrobu mohou jinam přesunout poměrně rychle. Také odškodnění soukromých investic (vzhledem k jejich celkové výši) by nemělo pro vládu v Soulu představovat vážný problém. (Navíc, KLDR by tím odstranila jednu komplikaci Dohody o volném obchodu mezi Korejskou republikou a Spojenými státy, která se týká právě výrobků z Kaesongu.)

Vážnější je situace jihokorejských občanů. Ti, kteří jsou v zóně, zatím nechtějí odjet a nahrazují tak v práci své kolegy, kteří je nemohou vystřídat. Je otázka, jak dlouho je KLDR v zóně nechá a jestli je nakonec deportuje, nebo internuje. Vláda v Soulu již prohlásila, že v případě nutnosti nevylučuje nasazení armády, aby své občany dostala zpět.

Ekonomický pohled KLDR je daleko horší. Kaesong je podle všeho pro KLDR velmi významným zdrojem deviz a případný výpadek v příjmech „tvrdé měny“ by pro ekonomiku KLDR byl zásadní - v situaci, kdy OSN hlásí nedostatek potravin v KLDR. (Obchod s ČLR sice tvoří asi dvě třetiny zahraničního obchodu, ale podle odhadů se jedná převážně o barterový obchod). Teoreticky by KLDR mohla celý komplex provozovat sama, je ale otázkou, kdy (a jestli vůbec) by KLDR byla schopna zajistit pro celou zónu energie a suroviny. Oficiální stanovisko KLDR uvádí, že by tuto zónu mohla využít Korejská lidová armáda jako svoji základnu s tím, že je jen 40 km od Soulu. (Je zbytečné připomínat, že v oblasti je snad největší koncentrace armád a zbraní na světě, takže je otázka, jestli by se fakticky z vojenského hlediska něco změnilo.) 

Pak tu ale je těch 50 000 občanů s rodinami, kteří si zvykli na jistý (a na severokorejské poměry dost vysoký) životní standard a na které uzavření zóny dopadne nejvíc. Jejich reakci si netroufám ani v nejmenším odhadnout, ale to je možná moment, který donutil Peking k reakci na aktuální vývoj kolem průmyslové zóny Kaesong. Ten na vývoj kolem průmyslové zóny reaguje s politováním a oba korejské státy vyzývá k okamžitému jednání v této věci. Lze tedy usuzovat, že se Číně vývoj kolem Kaesongu pranic nelíbí (a těžko soudit, jestli se víc obává růstu napětí uvnitř KLDR, nebo mezi oběma korejskými státy). Podobně se na situaci dívá i Rusko, které zvažuje, jestli ještě je stále možný návrat k šestistranným mírovým rozhovorům (Korejské státy + Čína + Rusko + USA + Japonsko).

Netuším, jestli Pchjongjang opravdu příští týden zónu zavře či nikoliv. Na jednu stranu, KLDR již uzavřela v roce 2008 jihokorejský turistický resort u hory Keumgang (na východním pobřeží), ve stejném roce přestaly turistické zájezdy ze Soulu do města Kaesong. To by naznačovalo, že by mohla být uzavřena i Průmyslová zóna Kaesong. Na druhou stranu to znamená se postarat (ať už to znamená cokoliv) o 50 000 lidí i s rodinami a zároveň se zbavit významných příjmů pro státní rozpočet. Celé to tak na mě dělá dojem, že vláda KLDR už došla moc daleko a teď bude volit ze dvou (pro sebe) špatných řešení.