Bod první – najděte zemi, kde jsou lidé po dvaceti (třech) letech od převratu naštvaní, že se nemají tak, jak by si přáli. Tedy oprava, že jim stát (respektive kdokoliv) nezajišťuje všechno a oni se musí starat sami o sebe.

Bod druhý – dosaďte pravicovou vládu, která se snaží, byť neobratně, škrtat přebujelý stát a chovat se jako současná „demokracie“ nelíbí a co navrhujete místo ní. Davy si to přeci domyslí.

Bod třetí – každé lidské společenství má své slabé články. Najděte je v aktuální vládě a za hlasitého křiku ukazujte, že celá vláda je zkorumpovaná.

Bod čtvrtý – začněte vyhlašovat, že toto není demokracie. Že „demokracie vypadá jinak“ . Neříkejte proč se vám současná „demokracie“ nelíbí a co navrhujete místo ní. Davy si to přeci domyslí.

Bod pátý – najděte si symboliky obdobné minulému režimu. Třeba chlapa, který si svým odmítáním symbolického trestu za fyzické ničení billboardů a následným utíkáním před policií zasloužil pár dní v lehké věznici. Vyhlašte, že je to první politický vězeň v zemi a že tu teda nemáme tu demokracii. A basta. Vláda za to přece může.

Bod šestý – přimíchejte pár příběhů a symbolik, které štvou každého. Třeba malý plat. Zlý personalista. Povinné firemní večírky. Přirovnejte je k povinné účasti v pionýrovi. Lidé to přece chtějí slyšet, tak proč nerozdmýchat ještě více vzteku.

Bod sedmý – hlavně nic skutečného nedělejte. Nechoďte do voleb, nezakládejte vlastní politické strany, abyste se mohli zúčastnit demokratického politického procesu a nabídnout své myšlenky voličům.

A nakonec trošku vyhrožujte, buďte agresivní a vypadejte krutě. Davy chtějí vidět krev. Aspoň v představách. Zlost přeci musí někam směřovat.

Pokud se mýlím, napište mi to.