DPH: Bič zvaný registr nespolehlivých plátců zřejmě zafungoval

Čtvrtinový meziroční nárůst výběru DPH v letošním prvním kvartálu se vymyká jinak neradostným údajům přicházejícím z české ekonomiky. Pro vyšší výběry DPH se hypoteticky nabízejí tři možná vysvětlení. Probudili se na přelomu roku tuzemští spící spotřebitelé? Nebo má pravdu ministerstvo financí, když přičítá zvýšení výběru DPH zlepšení efektivity své práce? Anebo jde o krátkodobou výchylku danou kupříkladu platebním kalendářem, která v průběhu dalších měsíců zmizí?

Objem vybrané DPH by měl být mírně zpožděnou funkcí konečné spotřeby. Podíl DPH na spotřebě (lhostejno, zda jen soukromé, nebo i veřejné) ovšem od roku 2006 systematicky klesal, přestože šly sazby DPH (základní, snížená či obě) opakovaně nahoru. Přesněji, objem celostátně vybrané DPH za první kvartál roku dělený soukromou spotřebou (v průměru za stejné období a o kvartál dříve) který v roce 2006 dosáhl hodnoty 13,6 %, postupně spadl až na 11,5 % v anomálním roce 2009. Následně se sice zvýšil, ovšem nikoliv na předchozí úroveň, a v roce 2011 obnovil pokles na 11,8 %. Rok 2012 přinesl stabilizaci na hodnotě 12,0 %, letos poté došlo k dramatickému zvýšení na 15,8 %.

Nutno podotknout, že ačkoliv podíl výběru DPH na spotřebě nebyl nikdy vyšší než letos, zlepšení stále neodpovídá všem posunům v sazbách DPH, k nimž v mezidobí došlo. Pokud vezmeme první kvartál 2006 jako základ, chybělo za stejné letošní období ve státní kase (v poměru ke spotřebě, kterou za letošní první kvartál musíme odhadovat, ovšem bez rizika velké chyby) asi 6 miliard korun. I tak jde o značný posun. Loni v prvním čtvrtletí překročil „nedovýběr“ DPH měřený touto optikou 18 miliard, v roce 2011 to bylo jen o miliardu méně.

Pětiletá historie klesající efektivity výběru DPH dává za pravdu ekonomické teorii, že zvyšování daní nemusí vždy přinést více peněz do státní kasy. O to je překvapivější letošní obrat, zarámovaný dalším krokem daňových sazeb nahoru. Za obratem těžko stojí vyšší spotřeba domácností – ta není pozorovatelná žádným dalším makroekonomickým ukazatelem. Na tezi o krátkodobé výchylce ve výběru DPH způsobené platebním kalendářem je přírůstek výběru DPH extrémně velký. Zbývá tedy hypotéza dopadu činnosti státních orgánů. V rámci ní můžeme zamítnout vysvětlení, že si stát vylepšuje bilanci svého hospodaření odkládáním daňových vratek – taková praxe by nezůstala bez mediální odezvy. Podle všeho tedy zafungoval bič zvaný registr nespolehlivých plátců DPH.

Vznik registru možná přiměl organizátory velkých daňových podvodů k utlumení své aktivity v obavě, že se na firmy spadnuvší do registru mezi prvními finanční úřady podrobně zaměří. Zároveň mohla hrozba ocitnout se v registru vést ke zlepšení platební morálky mezi běžnými plátci. Jakkoliv ale opatření možná přineslo ovoce na začátku své existence, pokračování jeho úspěšnosti není ve stejné míře zaručené. Organizovaný zločin bude nadále své cestičky hledat a může kupříkladu zkoušet zahltit finanční úřady naplněním registru množstvím bílých koní. Případné zlepšení platební morálky běžných plátců lze rovněž stěží pokládat za trvalé.

Také je třeba mít na paměti, že registr řeší jen jednu z forem možného krácení daní. Dřívější zhoršení efektivity výběrů DPH jistě nešlo jen na vrub organizovanému zločinu, nýbrž i úmyslnému zkreslování účetních údajů desetitisíci ekonomickými subjekty. Jak potvrzují průzkumy Českého statistického úřadu, krácení tržeb a nadhodnocování nákladů se za poslední roky viditelně rozšířilo. K tomu nepochybně napomohlo jednak zvyšování sazeb DPH, jednak obecně zhoršení ekonomické situace v Česku. Uvedené formy krácení daní registr nespolehlivých plátců neodstraní, ale ani nelze za současného společenského klimatu čekat na jejich zmírnění z jiné strany. To však nic nemění na skutečnosti, že státu přiteklo ve formě DPH od začátku roku oproti loňsku navíc 15 miliard korun a další miliardy navíc mohou následovat, což zvyšuje šance na splnění letošních fiskálních cílů.