Tyto události spolu zdánlivě nesouvisejí: Na Kypru pokračuje politický neklid i kontroly pohybu kapitálu, opozice navrhuje odchod z eurozóny. Zemřela „železná lady“ Margaret Thatcherová. A v Hongkongu se právě schází každoroční kongres, který pořádá Institut pro nové ekonomické myšlení, tedy instituce, kterou po pádu Lehman Brothers založil a financuje George Soros.

Souvislost je ale zřejmá. Kypr demonstruje, že politici a ekonomové se dnes neshodnou ani na tom, co to je ochrana vkladatelů či jaké restrikce jsou přípustné uvnitř měnové unie. 

Baronka Thatcherová je mnohými – především v České republice – chápána jako autorka skvělých univerzálně platných a neměnných receptů hospodářské politiky. Thatcherová pro leckoho symbolizuje dobu, kdy ekonomové ještě tzv. věděli, jak na to. Stačí přece liberalizovat, deregulovat, privatizovat – a bude dobře. 

Díky Thatcherové si už nikdo pomalu ani nevzpomene na doby, kdy telefonní operátoři byli státním podnikem. Potíž je však v tom, že kromě toho si ekonomové přestávají být jisti i tím, co nedávno považovali za jasnou věc. A právě na to se soustředí onen Institut pro nové ekonomické myšlení. Ekonomie prochází procesem transformace. 

Vezměme si třeba tyto otázky, na které ve svém článku upozorňuje komentátor Reuters Anatole Kaletsky, jinak též ředitel tohoto inspirativního institutu. Mají v recesi vlády snižovat schodky, nebo je naopak zvyšovat? A jak rychle? Stimulují nulové úrokové míry oživení? Mají se v době vysoké nezaměstnanosti snižovat, či zvyšovat výplaty sociálních dávek? Mají se vkladatelé v bankách chránit, nebo mohou také přijít o úspory? Jaký je vliv příjmové nerovnosti na ekonomický růst? Jak působí svobodný trh na životní prostředí? Dobře, či špatně? Potřebují technologický pokrok a inovace podporu vlád? 

Všechny tyto otázky mají společné to, že na ně ekonomové nemají odpověď, resp. někteří ekonomové tvrdí A a druzí ekonomové zase B. Dvě nejdůležitější a nejmocnější ekonomické instituce světa, tedy Evropská centrální banka a americký Federální rezervní systém, mají diametrálně odlišné názory na tzv. kvantitativní uvolňování, tedy expanzivní a experimentální měnovou politiku, v rámci níž se nakupují ve velkém státní dluhopisy. 

Ekonomie se zabývá psychologií, sociálním chováním a politikou. Má nakonec blíž k teologii a filozofii než k přírodním vědám. Od 70. let do roku 2008 ekonomové většinou hlásali svobodný trh a malou vládu, tak jak to prosazovala v praxi zesnulá baronka. Čtyřicet let předtím však ekonomové většinou hlásali opak. Aktivní vládu, která vylaďuje cykly. A v 19. století – tedy v době ještě převážně feudální – hlásali zase pro změnu také spíše volný obchod a dobrovolnou smlouvu. 

Jednou z příčin ekonomické krize roku 2008 je víra v to, že trh inklinuje dlouhodobě k rovnováze, že trhy jsou efektivní a budoucnost statisticky předvídatelná. Situace po roce 2008 opět naznačuje revoluci i transformaci ekonomie i ekonomické školy podobně jako v 70. letech, ve 30. letech a podobně jako na počátku 19. století v době kolapsu feudálního řádu. 

Anatole Kaletsky předvídá, že ekonomové možná přesvědčí politiky o tom, že na nedokonalých řešeních, jako je – odpusťte anglicismy – „odkopávání plechovky po cestě“ či „plácání se skrze bláto“, nemusí být nutně tolik špatného. Victor Fung, jeden z účastníků konference, pravil, že „Američané věří, že každý problém má jedno ideální řešení. Číňané prý naopak věří, že každý problém má mnoho řešení a že každé řešení vede zase k novým problémům.“ Třeba se promění myšlení ekonomů právě tímto směrem.

Psáno pro Český rozhlas.

John Plender připomněl ve Financial Times, že právě deregulace 80. let je příčinou bankovní krize, z níž se Británie ještě nevzpamatovala. Politici tehdy uvěřili, že bankovní a finanční sektor – do té doby nudný a konzervativní zprostředkovatel – může přispět k ekonomickému růstu a nahradit postupný úpadek průmyslu.

Nicholas Wapshott vzpomíná ve svém blogu na Reuters, jak si padli do noty Reagan a Thatcherová, a tvrdí, že Spojené státy nebyly nikdy v historii – kromě doby jejich samotného vzniku – tolik pod vlivem Británie. Oba byli přesvědčeni, že liberálové se příliš roztahují, že stát je třeba zmenšit. Thatcherová byla úspěšnější, ale měla také víc práce.

Související