Střední dluhová Evropa

Začněme u objemu příjmů, nejvíce odčerpává z ekonomiky vládní sektor v Maďarsku, běžně kolem 45 % HDP. Česká vláda dosáhla v roce 2011 hranice 40 %, polská se k této metě pomalu přibližuje. Nejnižší procento vykazuje Slovensko, necelých 33 %. Naopak v objemu výdajů vlády patří prvenství opět Maďarsku (cca 50 % HDP), Česko a Polsko jsou na podobné úrovni (kolem 44 %) a Slovensko dosahuje 40 %. Vlády jak vidno nespoléhají pouze na příjmy z daní či quasi-daní.

Negativní rozdíl mezi příjmy a výdaji generuje deficit, kterému se v posledních letech nejlépe dařilo v Polsku a Slovensku, kde zhruba pětiprocentní deficity v roce 2011 byly přecházeny deficity kolem 8 procent. Česká a maďarská vlády hospodařily na podobných procentních úrovních HDP, s jednou „maďarskou“ výjimkou. V roce 2011 dosáhli Maďaři přebytku v úctyhodné výši 4,3 %. Pod maskou dobrého hospodáře se však šklebí vyvlastnění motivované mj. rozhodnutím Rady EU, že Maďaři musí v roce 2011 redukovat deficit pod 3 %, jinak přijdou o peníze z EU-fondů. Požadavku Maďaři dosáhli jen za cenu znárodnění penzijních fondů. Formální splnění cíle Brusel považoval přirozeně za nedostatečné, nicméně čerpání fondů vzhledem k příznivému očekávanému deficitu přesto obnovil.

Neschopnost ufinancovat výdaje z příjmů nutí vlády k dluhům. Kdo vládě půjčuje? V zásadě finanční sektor koncentrující úspory občanů. Vláda tak „opravuje“ rozhodnutí jednotlivců spořit a úspory přeměňuje na svůj výdaj, spotřební, provozní, jen pomálu investiční. Tzn., že účel výdaje v zásadě negeneruje příjmy, jež by umožnily dluhy splácet. Podobná korekce je vykoupena nižší spotřebou v budoucnu (relativní či absolutní), a to cestou vyššího zdanění fiskálního či měnového (inflace). Zřejmě již nepřekvapí, že prim v této „korekční“ iniciativě drží mezi středoevropskými zeměmi Maďarsko.

Dluh maďarské vlády v roce 2011 přesáhl hranici 80 % HDP, s náskokem před Polskem (56), následuje Slovensko (43,3) a Česko (41,2). Nutno dodat, že dynamika růstu dluhu je na Slovensku a v Česku od roku 2007 mnohem vyšší než v Maďarsku a Polsku. Vše je však relativní, oproti svým západním sousedům zatím tyto země vypadají jak království lakomce Harpagona, který obrací každou korunu. Stát eurozóny zadluženost dotáhly již na více než 90 %, vlády EU27 na 85,1 %.

Kam výdaje vlád putují?

Dluhy jsou tedy substitutem příjmů. Identifikovat typ a směr dluhem krytého výdaje je nemožné, vzhledem k neadresnosti příjmů a výdajů. Podívejme se proto na strukturu celkových výdajů dle jejich typu. Graf 1 rozčleňuje podíl vybraných výdajů vlády na celku tak, jak je zachycují národní účty. Dominantní objem výdajů tvoří sociální dávky, největší porci ukusují výdaje na penzijní pojištění, jež státy standardně provozují v podobě průběžného systému.

Měřeno mezispotřebou a vyplacenými mzdami, je „provoz“ vládního sektoru nejdražší v Polsku a Maďarsku, kde je vynaloženo na mezivstupy a platby zaměstnancům 35,5 % všech výdajů vlády. Naopak ve Slovensku a Česku je stejným způsobem vynaloženo kolem 30 % výdajů. Zajímavostí je, že na mzdových prostředcích je nejméně vyplaceno v Česku, v Polsku je to o plnou třetinu více.

Graf 1: podíl typu výdaje na celkových výdajích

Zdroj: Eurostat

Výrazné rozdíly panují v oblasti prvotních důchodů, kde mluvíme v podstatě o úrocích z dluhů. Objem úroků odpovídá celkovému zadlužení, ale též důvěře investorů. Česko je na tom z analyzované skupiny v tomto ohledu nejlépe. Naopak výrazně větší záliba panuje v Česku v dotační politice, každá dvacátá koruna opustí vládní sektor právě ve formě dotace, přičemž nebereme v potaz dotace z EU, ale pouze „české“ dotace. V Polsku je to jedna ze sto zlotých.

Český a slovenský vládní sektor generují největší objem tzv. naturálních sociálních transferů, tj. výdajů vlády na financování individuální spotřeby kupř. zdravotnictví, v jejichž objemu drží Česko mezi srovnávanými zeměmi prim. Objem kapitálových transferů je velmi volatelní, jedná se o jednorázové platby vyvolané událostmi jako vyvolané garance, injekcemi do podniků či třeba církevními restitucemi. Podobná situace panuje i u investic, jež standardně tvoří pouze kolem 5 % celkových vládních útrat.

Maďarsko z daného srovnání vychází jako stát s nejvyšší mírou přerozdělování a užívání vytvořených důchodů podle vládních preferencí, a současně „nejdražším“ vládním sektorem. Česko vévodí oblasti vládního financování individuální spotřeby, slovenská vláda v podílu sociálních dávek. Zásadní rozdíly však analyzované post-komunistické nevykazují, společná všem je výrazná aktivita vlády v přerozdělování důchodů, ale také nezanedbatelná míra vládních deficitů a dluhů, jež se neliší směrem vývoje, pouze dynamikou. Zatím však za stále svými západními sousedy v objemu dluhů naštěstí zaostává.