Moderní řízení: Manažeři ve státních funkcích, to jsou až tragikomické příběhy, říká šéf Transparency International

O korupci se teď mluví prakticky neustále. Co to znamená? Že se daří ji odhalovat, takže je logicky více vidět, jak říkají někteří, nebo že jí prostě je více?
Ta odpověď je složitější. Na jednu stranu společnost po dvaadvaceti letech dospěla do fáze, kdy si uvědomuje, jak korupce ničí politiku, jaké má ekonomické dopady, a uvědomuje si, že se něco musí změnit. Druhá věc je, že na nás dopadla ekonomická krize, na mnohé velmi tvrdě, a lidé si začínají uvědomovat souvislost mezi korupcí, efektivním řízením státu, rozkrádáním, socálními škrty a sociálními dopady. A třetí důvod je, že se začala emancipovat policie a státní zastupitelství, což vede logicky k více odhaleným kauzám, k tomu, že se vyšetřují i "velké ryby". Tyto tři aspekty se setkaly, takže dnes máte pocit, že korupce je nejčastěji zmiňované téma ve veřejném prostoru a možná paradoxně až trochu zastiňuje všechny ostatní společenské otázky.
A má to i jeden paradoxní aspekt. Čím více se o korupci mluví, tím více si lídé myslí, že jí skutečně je, a mnohdy se dokonce sami začínají chovat podle toho. Takže podnikatelé třeba automaticky předpokládají, že na úřadě bude korupce a veřejná zakázka bude zmanipulovaná. I kdyby nebyla. A podle toho se chovají: buď se té akce neúčastní a nabídku nepodají, protože si myslí, že je to zbytečné, nebo se naopak začnou "přizpůsobovat" tomu prostředí a sami začnou nabízet, protože si myslí, že se to od nich očekává.

Jak se díváte na názor, že stát by se měl řídit jako firma? A v této souvislosti jaký je váš pohled na přechody manažerů ze státní správy do soukromého byznysu a naopak?
Na to mám vcelku jasný názor, že to tak nefunguje. Stát není firma, stát je mnohem složitější organismus, byznys modely se nedají přenést do řízení státu, veřejné správy a politiky. Ukazuje se také, že manažeři, kteří přešli do státní správy, většinou těžce selhali, bývají to až tragikomické příběhy. Protože oni měli naivní očekávání a nevěděli o tom vůbec nic. Je jen velmi málo případů, kdy to bylo jinak a nějak to fungovalo. Myslím si, že potřebujeme profesionální úředníky, kteří mají ambici být dlouhodobými kariérními úředníky, v tom dobrém slova smyslu. Úředníky, kteří budou mít pravidla a budou si chtít tu pozici udržet, takže nebudou dělat žádné psí kusy. Stejně tak potřebujeme profesionální politiky, protože i to je těžké řemeslo, které se člověk musí naučit, a když se rozhodne do politiky jít, musí počítat s tím, že to není vůbec jednoduché a banální.
Myslím, že stát se nedá řídit jako firma, že to je nepochopení věci, a přechody manažerů z byznysu do státní sféry většinou těžce selhaly.
A podle mě je především třeba i narušovat ten stereotyp, že všichni státní úředníci jsou líní a neschopní, a že naopak všichni, kdo jsou v soukromé sféře, manažeři, že to je elita a výkvět národa To je prostě úplný mýtus, který dávno neplatí. Na klíčových pozicích ve státní správě je řada schopných lidí, kteří jsou na správném místě, mnohdy jen buď nemají dostatek politické podpory pro to, aby rozhodovali, nebo ten systém státní administrativy je příliš těžkopádný. Ale ti lidé by se okamžitě mohli uplatnit jako manažeři v soukromém byznysu a patřili by tam mezi špičky. Zatímco ten opačný směr nefunguje. Takže tento mýtus je podle mě třeba narušovat.

Vaše organizace je mezinárodní, jak na tom tedy Česká republika doopravdy je ve srovnání s jinými zeměmi?
Podle mě je to velmi srovnatelné s ostatními postkomunistickými zeměmi, nemá cenu si dělat iluze, že by Poláci, Slováci, Maďaři, prostě okolní státy se stejnou historickou zkušeností, na tom byly výrazně lépe. I tam je korupce obrovský problém. A pokud se podíváme na vyspělou Evropu, tam existuje v otázkce korupce jasné dělítko mezi jižní částí a severní. Je evidentní, že to má dopad na ekonomickou výkonnost těch zemí a třeba otázku zadlužení. Existuje korelace mezi vysokou mírou korupce a rozpočtovými průšvihy, které určitá země má – příkladem je Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko. Na druhé straně máte severské země, kde korupce nepředstavuje takový problém, a jejich míra ekonomické stability je vyšší. Teď půjde o to se rozhodnout, jestli míříme na sever nebo na jih.

Kdybyste měl jmenovat „dílčí úspěchy“ Transparency International?
Díky Transparency byla například zastavena ekologická superzakázka a tím se ušetřilo této zemi 35 mld Kč. Protože tak, jak to bylo nastaveno, to minimálně o tuto částku mohlo být předraženo. A stoprocentně vím, že kdybychom my se tomu čtyři roky velmi intenzívně nevěnovali, tak to dneska vesele běží. A vezměte si poměr 35 ušetřených miliard a roční rozpočet Transparency 8 milionů. Jako efekt nějaké cost-benefit analýzy je to slušné. Řadu takových případů máme na komunální úrovni. V Opavě jsme zastavili prodej majetku, kterým by město přišlo asi o 80 milionů. To jsou ty ekonomické věci.
Druhá věc je, že TI si podle mě již vytvořila pozici, že je schopna vyvolat relevantní tlak, když je třeba někoho přimět k vyvození osobní nebo politické odpovědnosti (že třeba pan Jančík už není starostou na Praze 5). Podle mě začalo fungovat to, čemu se někdy neuchopitelně říká občanská společnost. Ta je reprezentována konkrétními organizacemi, které, pokud mají dobrou pověst a jsou vnímány jako nestranné a nezávislé, v nějaké fázi mohou sehrát klíčovou úlohu.
No a pak je tady třetí rovina –že to, co my se dlouhodobě snažíme prosazovat, se stává do jisté míry přirozenou součástí úředních postupů nebo mechanismů. Začíná se řešit střet zájmů. Před pěti, deseti lety to bylo absolutně bagatelizované téma, které nikoho příliš netrápilo. Začíná se řešit, jak hodnotit u všech výdajových programů efektivnost a účelnost, což také před deseti lety nerezonovalo. Začíná se přistupovat na to, že politické strany budou muset otevřít své účetnictví mnohem více veřejnému dohledu, budou muset mít nějaké transparentní účty a označovat výdaje na kampaně.
Když to velmi zbanalizuji, nás – nebo mě osobně – baví měnit svět. Ale uvědomuji si, že to jde ztuha a že to nemá rychlé a viditelné dopady, a že je potřeba se na to dívat alespoň střednědobě.

...pokračujte na nekrácenou verzi článku... Nekrácenou verzi článku si přečtete v aktuálním vydání měsíčníku Moderní řízení. Předplatné objednávejte na adrese predplatne.economia.cz. Celé znění článku též naleznete v elektronickém archivu časopisu Moderní řízení. Předplatitelé mají přístup do elektronického archivu ZDARMA. Přístup do elektronického archivu si lze objednat či aktivovat na adrese os.ihned.cz.