Analýza paralýzy Pavla Dvořáka

Za ta léta se mezi nimi na “specificky” českém trhu prostě musel vytvořit vztah. Na jedné straně muž, který do čela telekomunikačního regulátora přišel z nejvyšších příček čerstvě zprivatizovaného největšího operátora v zemi. Na druhé pak trojice, na kterou měl dohlížet především. A tak není divu, že výroky, kterými Pavel Dvořák lemoval svou funkci, vyjadřovaly často spíše přání jím regulovaných firem než nekompromisní postoj služebníka veřejnosti.

Nejlépe je jeho přístup vidět na příkladu z roku 2008, kdy v čele úřadu stál už dva roky. Na otázku, co by pomohlo rozhýbat český telekomunikační trh, Dvořák odpověděl: “Myslím, že to je právě další zmenšení regulace. My se o to snažíme, chystáme se na to a doufejme, že se regulace sníží a konkurence se zvýší.” Nu, nestalo se.

Virtuální regulátor

Třeba snaha úřadu pod Dvořákovým vedením otevřít mobilní sítě konkurenci v podobě virtuálních operátorů byla vpravdě jen virtuální. Nejprve tvrdil, že jeho úřad nemá žádné páky na to, jak to stávající trojici nařídit. “A já osobně si myslím, že je to i správně,” pronesl razantně v roce 2008.

Přibližně o dva roky později už prý zkoušel operátorům domluvit, aby alespoň někoho do sítě pustili. Žádný z velké trojky ale tou dobou Dvořákovu kouzlu nepodlehl. Nezbylo než si dát další dva roky na rozmyšlenou a pak podlehnout naštvanosti veřejnosti a nově i politiků a skutečně se do analýzy trhu mobilního volání pustit. A ukázalo se, že by úřad mohl skutečně vstup virtuálů za rovných podmínek nařídit.

“Analýzy, paralýzy,” zafilozofoval tak nedávno před zcela konsternovaným publikem Dvořák. Operátoři se mezitím rozhodli, že otevření konkurenci budou alespoň předstírat a do sítě buď pustí firmy, které jsou s nimi nějak spojeny, nebo za takových podmínek, že jim hlavní zdroj příjmů rozhodně neohrozí.

A Dvořák samotný nás tak mohl ještě před dvěma týdny ujistit, že ohledně otevření trhu menším a dravějším konkurentům bude držet do posledních dnů tvrdou linii. “Příchod virtuálních mobilních operátorů nebude mít zásadní vliv na snížení cen na tuzemském mobilním trhu,” prohlásil.

Po mně třeba PPF

Na první pohled naopak na poslední chvíli Dvořák otočil v případě příchodu čtvrtého hráče. Dnes tvrdí, že právě až nový operátor s vlastní sítí by měl přinést konkurenci a vyvolat pokles cen. Jeho operátoři se přitom snaží všemožně dokázat, že posledních pět let ceny volání klesají. A právě tehdy měl Dvořák také jasno. “ČTÚ si nemyslí, že existuje potřeba čtvrtého operátora, soutěž v mobilních komunikacích je extrémní,” pronesl a zapsal se do dějin.

Taktéž v roce 2008, kdy rozděloval uvolněné kmitočty, dokonce ujistil, že další hráč by vlastně neměl ani šanci, protože by nezískal dost silnou síť. "Čtvrtý operátor by byl jakési – nechci říct nedochůdče. Pravděpodobně by nedosáhl žádných rozumných tržních parametrů, aby se dostal do černých čísel," ujišťoval. "A pokud by se dostal, tak by pravděpodobně oslabil slabšího hráče na trhu," projevil svou starost o jednu z regulovaných firem.

Přitom loni při vyhlašování aukce nových frekvencí odmítal více zvýhodnit nově příchozího. Nic nedbal, že podobně postupovaly úřady jinde v Evropě, nic nedbal ani námitek, že by měl nejdřív dokončit právě analýzu mobilního trhu a rozhodnout se, zda ho bude regulovat. Nepředložil ani žádnou ekonomickou studii podmínek na trhu. Netížilo jej ani, že jeho úřad v průběhu vyhlašování aukce nedodržoval zákonem dané lhůty a tvářil se, že se nic neděje.

Svérázný přístup k ekonomii a důvěru v konkurenci pak projevil i letos při zdůvodnění, proč od začátku špatně nastavenou aukci sám a bez varování zrušil. Prý by si operátoři promítli vysoké náklady na frekvence do koncových cen. To je přitom možné, jen pokud je na trhu monopol nebo kartel, tedy žádná konkurence. Jak by to proběhlo v Česku, když na trhu buď prý léta panuje “extrémní soutěž”, nebo by alespoň měla právě s novým hráčem přijít, už Dvořák nevysvětlil.

Nelze se divit, že o investici na trhu s takovým regulátorem dlouhodobě neprojevil zájem žádný zahraniční hráč. Do nové aukce se přihlásila jen skupina PPF. A právě jí v nově vyhlášené aukci zajistil, že bude novým hráčem. Nikdo jiný to v tak šibeničním termínu nemůže stihnout. Lze už jen přemýšlet, zda k životnímu obratu opravdu vedla jen nenávist k ministru průmyslu Martinu Kubovi, který odmítl Dvořákovo pokračování ve funkci a navrhne vládě jeho nástupce. Ten pak bude ve dvojím ohni – pokud opětovně zpackanou aukci zruší, bude čelit hněvu veřejnosti. Pokud vydrží, mohou ji napadat současní operátoři.

Tandem na prameni

Rozvrat v Českém telekomunikačním úřadě se ale za Dvořáka projevil i v mnoha jiných oblastech. Za poslední rok nebyl ani jeden z jeho kroků bezchybný. Právě naopak, některé skončily naprostou katastrofou.

Například loni se konečně po letech tlaku rozhodl konečně udělat cenové srovnání se zahraničím podle mezinárodně uznávané metodiky Teligen. Jinak chvalitebný krok skončil naprostou ostudou. Úřad se jako malý kluk vymlouval, že zařazení podnikatelských tarifů mezi volání běžné populace nebyla chyba jeho, ale dodavatele. Jak to, že si ale úředníci nejprve nezkontrolovali, co sami vypustili veřejnosti, a jak to, že si chyby namísto odborníků úřadu všimly webové servery?

Za stejnou dobu vrátila také úřadu Evropská komise nejméně dva návrhy opatření. Zvláště zfušovaný byl ten, který se týkal připojení k internetu přes pevné linky. Ve snaze pomoci Telefónice, která obstarožní síť vlastní a za stlačování marží ji vyšetřuje ÚOHS a žalují dva konkurenti, navrhli čeští úředníci uvolnit regulaci. Euroúředníci jim to přirozeně hodili na hlavu.

Podobně úspěšná byla snaha chránit spotřebitele. Loni v červenci dostal úřad nové pravomoci kontrolovat smlouvy a už několik měsíců předem zaúkolovala jeho rada s Dvořákem v čele úředníky, aby zkontrolovali obchodní podmínky operátorů. Namísto rázné akce se ale lidé v červenci dočkali jen otevřeného dopisu pana předsedy operátorům, kde jim sdělil, že je asi něco špatně. Žádný návod pro lidi, co je ve smlouvě špatně, na co si dát pozor a proti čemu se bránit. Bezzubý výčet problémů, které každý dávno znal.

Po roce od prvního zadání pak přišel úřad s další tiskovou zprávou, v níž nám sdělil, že snad konečně něco udělá. Uvidíme.

Šance, že se konečně začne něco dít, přímo závisí na novém předsedovi. Ale Pavel Dvořák není jediný, kdo na úřadu zářil. Jeho pravá ruka, jediný náměstek úřadu Marek Ebert, je hlavní údernou pěstí Dvořákovy kliky. Dnešním dnem ale vliv jejich tandemu nekončí, Dvořák se přesunuje na pozici řadového radního a Ebert s dalšími řediteli odborů ve své funkci zatím zůstává.

Nový předseda tak bude muset ukázat své kvality podle toho, jak rychle a důsledně úřad od Dvořáka a jeho vlivu očistí. Do té doby se nic nezmění ani v době post-dvořákovské.