ROZHOVOR DRUHÝ: V posledních letech se Majáles zkomercializoval. Měl by ale patřit studentům...

V rámci série článků o tradici Majálesů vám přinášíme druhý rozhovor, tentokrát s organizátorkou pražského Studentského Majálesu, Sárou Vidímovou. Jednalo se o vůbec první ročník, a jelikož se akce ujali pouze studenti, bylo možné očekávat čistě studentský program.

Pořádáte první ročník tzv. Studentského Majálesu. V čem přesně se liší od těch ostatních majálesů?

Majálesy v režii studentů probíhaly již v devadesátých letech v Praze i v ostatních českých městech, v posledních letech se ovšem koncept tzv. Pražského Majálesu velmi komercializoval. Studentský Majáles se navrací k tradici majálesů z šedesátých let, které byli ryze studentské, to znamená, že na nich participovali výhradně studenti, na organizaci se podíleli také studenti, šlo o oslavu studentstva, prezentaci jejich tvorby. Program studentského Majálesu je složen ze studentských kapel, divadelních souborů, filmů, spolků, a mnohého dalšího. Zároveň bychom byli rádi, aby se prostřednictvím Majálesu vytvořila platforma pro setkávání, zajímavou diskusi a podobně.

Jak velký zájem ze stran studentů o tento druh majálesu registrujete?
Myslíme si, že by se studenti měli více zapojovat do univerzitního, potažmo fakultního dění, humorná reflexe současného společenského dění by studentům také neměla být cizí.

Již delší dobu cítím, že toto téma mezi studenty rezonuje, nicméně chybí nějaká sdružovací akce, která by dala studentům prostor. Od doby, co se aktivně zapojuji do organizace Studentského Majálesu, cítím ve svém okolí opravdu velký zájem a radost. Můžu tedy i za ostatní organizátory říci, že zájem ze stran studentů je velký.
Zároveň bych ráda podotkla, že z podstaty měl majáles vždy takovýto charakter, tedy šlo hlavně o studenty a jejich tvorbu, názory, myšlenky... Nikoliv o prezentaci komerčních hudebních kapel, které lze potkat na každém druhém hudebním festivalu.

Jestli tomu rozumím správně, tak se tedy nesnažíte pro studenty vytvořit další alternativu, kam v květnu jít oslavit jejich svátek, ale vystupujete proti současné podobě Pražského Majálesu.
Snažíme se vrátit majálesu jeho tradiční podobu. Pražský Majáles bereme jako pěkný hudební festival, který se nesnažíme nijak "zničit", pouze bychom rádi upozornili na fakt, že majáles by měl hrát v životě studentů důležitější roli, nežli tomu doposud je.

Dostalo se vám dostatečné podpory ze stran univerzit nebo jste museli hledat prostředky i jinde?
Co se týče záštit, získali jsme oficiální záštitu rektorů UK a AMU, zároveň většiny dílčích fakult UK. Finance jsme získávali výhradně z univerzitních a fakultních zdrojů, což zcela pokrylo navržený rozpočet. Dále jsme rozjeli fundraisingovou akci s názvem "Majáles Drink", kdy jsme oslovili několik kaváren a barů, které navštěvují studenti a domluvili s nimi nějaký nápoj, jehož koupí člověk přispíval na Studentský Majáles. 

Plánujete spolupráci na podobném typu majálesu i se studentskými spolky z jiných univerzitních měst?
Jelikož se jedná o první ročník, chtěli jsme se zaměřit primárně na Prahu, ovšem do budoucna bychom jistě rádi oslovili i ostatní města (v některých se studentské majálesy také uskutečňují) a zahájili širší spolupráci. Momentálně se průvodu s největší pravděpodobností zúčastní také studenti lékařské fakulty UK z Hradce Králové.

Je akce určená čistě pro studenty nebo se může účastnit i široká veřejnost?
Může se samozřejmě zúčastnit kdokoli. Pro širokou veřejnost by mohl být Studentský Majáles příležitostí k bližšímu poznání fungování univerzit nebo třeba činnosti studentských spolků.

Jaký je váš názor na možnost spolupráce s organizátory, dle vašich slov, komerčního majálesu? Propojit vaše vize dohromady a vytvořit akci, která by měla co nabídnout prakticky každému?
S organizátory Pražského Majálesu jsme se sešli na podzim a situaci prodiskutovali. Myslíme si, že fakt, že studenti platí za účast na oslavě studentstva vstupné, již některé studenty vylučuje. Dále by majáles měl opravdu být výhradně o studentech, kteří by neměli být jen účastníky, ale v první řadě organizátory a iniciátory celé akce. To jsou dva aspekty, které jsou zcela proti naší filozofii, byly-li by podmínky stejné jako stávající, obávám se, že by spolupráce možná nebyla.

V rámci Studentského Majálesu se také volí jeho král/královna. Nepřijde vám tato tradice mírně přežitá? V dnešní době většina mladých vystupuje proti různým soutěžím podobného typu. Zachovali jste tuto volbu čistě z historických důvodů?
Myslíme si, že novodobý Allen Ginsberg by české studenty mohl jistě inspirovat. Tedy, nemyslíme si, že by tradice byla přežitá, my jsme ji poněkud vylepšili tím, že jsme obě "kategorie" spojili do jedné a volíme tedy v rámci jedné soutěže buď královnu, nebo krále.

Na co se tedy návštěvníci mohli těšit? Na jaký bod programu jste opravdu pyšní?
Návštěvníci se mohli těšit na alegorický průvod, ve kterém se humoru a recesi meze nekladou. Ten zahájil celý majálesový den. Dále probíhaly na dvorcích v areálu UK koncerty studentských kapel, v aréně studentských spolků se prezentovala činnost spolků, a to jak formou stánků, tak i atraktivnějším způsobem. V průběhu celého dne ve dvorcích probíhaly také divadelní vystoupení, improvizační show, nebo například kurz salsy.

V prostorách studentského klubu K4 na návštěvníky čekal bohatý program - například filmový salon, kde se v tematických sekcích promítaly filmy z dílny studentů FAMU, vždy s diskusí s tvůrci. V hlavním sále klubu dále návštěvníci zhlédli divadelní představení a pásma autorského čtení. Večer pak vyplnil hudební program, tedy další studentské kapely. A na co jsme pyšní? Například na to, že program zahájil sám rektor UK, Václav Hampl. Další již nechám na návštěvnících, jistě si v programu každý našel to své.