Moje první otázka směřuje k pojmu evropské byrokracie. Jak vnímáte jednotlivé regulace? Často jsou označovány jako „něco z Bruselu“, viz kauza pomazánkového másla. Jaká je role členských států, tedy českých politiků a diplomatů, při schvalování těchto regulací?
Podle mě se u nás o tématu administrativní zátěže prakticky vůbec seriózně nedebatuje. Přitom je tato zátěž naprosto enormní. Politici používají nařízení z Bruselu pouze jako alibi při nedostatku argumentů či při obavě něco prosadit.
Druhá poznámka se týká toho, že rozhodně ne každá právní norma EU vytváří nežádoucí administrativní zátěž. Ve spoustě případů se tak stane až v Česku. Je ovšem pravda, že tyto normy utváříme i my, resp. naši diplomaté. Velká chyba je, že zadání, která dostávají od Úřadu vlády či z Ministerstva zahraničních věcí, nejsou podložena dopadovými studiemi. Systematicky to dělá jen několik málo členských států, většina si počíná spíše nezodpovědně. A tak se stává, že konečný kompromis není nutně ten nejkvalitnější.
Nehledě na to, že v samotných členských státech dochází k tzv. goldplatingu, tedy dalšímu nabalování administrativní zátěže v důsledku působení nejrůznějších mocenských skupin.
Může za to neznalost českých politiků?
Do jisté míry. Mnohem větším problémem je ale to, že parlamentní orgány nemají dostatek subjektů, který by dopady pozměňovacích návrhů skutečně zkoumaly. Bohužel musím říci, že co se týče goldplatingu, patří Česká republika mezi ty nejhorší členské státy.
Neexistuje politická vůle, aby takovýto subjekt u nás vznikl, nebo neexistuje poptávka?
Především je to tím, že je relativně málo lidí, kteří by byli pro něco takového dostatečně odborně zdatní. Málo jich bylo donedávna dokonce i v Bruselu. Čímž se dostávám k tomu, že jsem členem poradního orgánu Evropské komise, tzv. Stoiberovy skupiny. Tato skupina radí Komisi, jak snížit administrativní zátěž. Předložili jsme různé návrhy a doporučení, které by měly napříč EU přinést úspory až 40 miliard eur. Tento orgán funguje již šestým rokem. V Komisi zároveň působí i rada pro mapování a vyhodnocování dopadových studií.
V České republice jsme si vládní komisi RIA (Komise pro hodnocení dopadu regulace) zřídili teprve před rokem. V rámci působení v této skupině vidím, jak obtížně mění jednotlivá ministerstva své návyky. Při předkládání návrhů právních norem například vůbec nejsou kvantifikovány jejich dopady.
Dle mého názoru je nutné, aby takovou komisi měla jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. Aby se nevyhodnocovaly jen předkládané právní normy, ale i normy stávající. Postupně by se prozkoumaly normy staré pět i více let a určitě by se přišlo na spoustu problémů. Byrokratická zátěž je u nás skutečně obrovská, až dusící.
Pokud by takový orgán skutečně vznikl, měl by být přístupný podnětům občanů?
Zastávám názor, že rozhodně ano. Odkazuji na výroční zprávu komise RIA, kde se nacházejí doporučení, jak dál. Stávající legislativa by měla být postupně revidována. A začal bych se snižováním zátěže pro podnikatele a občany.
V souvislosti s jednáním o víceletém finančním rámci pro roky 2014–2020 bývá německá kancléřka osočována zejména svou domácí sociálnědemokratickou opozicí, že šla až příliš na ruku britskému premiérovi. Jak to vnímáte vy?
Jako veřejnost vidíme špičku ledovce, vnímáme jen to, co zazní v médiích. Pro mne je to, jestli získal Cameron o jedno procento HDP více než Merkelová, sekundární informace. Mnohem důležitější je to, jak je finanční rámec strukturován, jak vypadá celková strategie EU a jednotlivých členských států. V některých kapitolách krátíme více, než bychom měli, a v některých, kde bychom krátit mohli, posilujeme. To se děje v důsledku zájmů jednotlivých členských států a je to legitimní. Byl bych ale náročnější v tom, kam přesně dané peníze půjdou.
Komisař Štefan Füle tvrdí, že česká debata o evropských tématech je velmi hysterická, takový ping pong. Vidíte to podobně?
Vyjádření Štefana Füleho je v zásadě přesné. U nás je diskuze často bezobsažná, velmi emotivní, příliš bere ohled na domácí politickou scénu či na situaci ve vlastní straně. Hodně rádi brbláme, ale stále si málo uvědomujeme, že jsme u volantu, že jsme jedním ze 27 členských států a máme možnost věci ovlivňovat.
Václav Klaus podle vás deformoval českou debatu o evropských tématech. Argumentem z jeho tábora je, že nebyl nikdo, kdo by mu byl schopen konkurovat.
Já jsem Václavu Klausovi chodil dávat briefingy už jako řadovému poslanci, později jako premiérovi. Naše diskuzní střety byly velmi zajímavé, kontroverzní. Václav Klaus sice z mého pohledu ustrnul na několika klišé, ale na druhou stranu se snažil svou argumentaci prohlubovat a rozvíjet. A opravdu nebyl a není nikdo, kdo by se mu odvážil čelit, včetně těch, u nichž bych to na straně Úřadu vlády očekával. Upřímně řečeno, tuto roli má zastávat i komisař.
Co s tím? Evropská témata jsou ve volbách, tedy v době, kdy se skutečně rozhoduje, dlouhodobě irelevantní. A to i z pohledu stran, které se profilují jako proevropské…
Problém je v tom, že občané absolutně nemají povědomí o tom, že například máme nějaké europoslance. Nemůžeme si stěžovat, že nám někdo něco takzvaně nařizuje, když nás EU jako národ vlastně nezajímá. Pokud někdo nenajde odvahu, případně nepřijde vhodně profilovaná nová politická strana, tak to bude s diskuzí o naší roli v EU horší a horší. Ruku v ruce s tím se bude zhoršovat také vliv České republiky při rozhodování v evropských institucích.
Vidíte naději mezi proevropskými stranami? Například Karel Schwarzenberg byl považován za lídra proevropské názorové skupiny, ale z jeho reálných činů to tak nevypadá.
To je těžké soudit. Nejsem přítomen zasedáním vlády a nevím, zda Karel Schwarzenberg nemá jen složitou pozici. Je ale bohužel pravda, že kdybyste mě vyzval, abych jmenoval dva, tři politiky, kteří fundovaně a do hloubky (a zároveň kriticky) řeší relevantní témata a umí obhájit politiku Evropské unie, tak to neudělám, protože je neznám. Jsou tu akorát střípky.
Slyšel jsem například pana Kalouska, když se vyjadřoval k otázkám hospodářské a měnové unie, eurovalu a podobně. To ovšem nic nemění na tom, že momentálně zde žádná silná proevropská entita zkrátka není.
Pojďme k volbám do Evropského parlamentu. Zvažuje se, že každá eurostrana by měla volebního lídra, kterého by nominovala na předsedu Evropské komise. Dovedete si představit, že by Evropská komise měla politický mandát, jak o tom hovořil i Miloš Zeman?
Žádná z oněch politických stran nebude mít v evropských volbách takovou většinu, aby sestavila jednobarevnou Komisi. Takže by to musela být Komise koaliční. V případě jednobarevnosti by jí navíc členské státy dělaly naschvály. Já vidím sílu Komise v něčem jiném. Politický mandát ano, ale ne nutně politické zabarvení v tom smyslu, že kdo vyhraje evropské volby, ten sestavuje Komisi. Možná by Evropský parlament v budoucnu mohl hrát větší roli při designování předsedy Evropské komise.
Nicméně dnes vidíme spíše dezintegrační tendence a přijít s něčím takovým je skoro nemožné.
České volby do Evropského parlamentu v letech 2004 a 2009 doprovázela velmi nízká účast, jen 28 a 27 procent. Argumentuje se tím, že pokud je volební účast tak nízká, EP ztrácí legitimitu. Příští rok se budou volby do Evropského parlamentu konat pravděpodobně souběžně s volbami do Poslanecké sněmovny. Zvýší to atraktivitu voleb do Evropského parlamentu? Je to vůbec v českém prostředí možné?
Je velice těžké rozvíjet evropskou debatu, když i z úst samotných europoslanců slýcháme, že Evropský parlament je nedůležitá instituce. Nicméně v případě souběhu s národními volbami je možné, že když už tam člověk bude, tak hodí obálku i do druhé urny. Naštěstí máme na rozvinutí diskuze ještě čas.
Politici si nejprve musí uvědomit, že Evropský parlament má relevantní kompetence. Taky je potřeba umístit na kandidátky zajímavé lidi, kteří přitáhnou pozornost a budou schopni diskutovat. Třeba se do toho pustí i Václav Klaus. Nic lepšího by se nemohlo stát.
Myslíte z hlediska evropské diskuse?
Samozřejmě. Pokud by se Václav Klaus rozhodl kandidovat do Evropského parlamentu, zcela jistě by to někoho vyprovokovalo k tomu, aby proti němu vystoupil. Mě osobně by to lákalo, postavit se mu a postupně rozkrývat, co za jeho názory je. Kdyby do toho šel, rozhodně by se mi na kandidátce do evropských voleb líbil. A byl bych rád i v případě jeho zvolení do Evropského parlamentu. Byla by to velmi zajímavá diskuze.
HLASUJTE: Měl by Václav Klaus kandidovat do Evropského parlamentu?
Rozhovor vznikl pro časopis Reflex a vyšel na REVUE POLITIKA.
