Putna, Zeman, Klaus a Nečas

Kdo se nevyjádřil ke jmenování Martina Putny profesorem, jako by nebyl, takže pár poznámek:

Zemanův postup tentokrát – na rozdíl od jmenování paní Klausové velvyslankyní na Slovensku – sklidil ostrou kritiku na celé „politické frontě“, s výjimkou komunistů a několika exotů. Po Zemanovi žádá vysvětlení premiér Petr Nečas, kritizuje ho předseda ČSSD Sobotka a možná nejostřeji i TOP 09.

Proč dochází k této nebývalé shodě „aktivistické veřejnosti“ s politickými lídry? V čem je rozdíl se sporem o jmenování velvyslanců? Troufám si cynicky tvrdit, že v tom, že „profesorský post“ nepředstavuje žádnou mocenskou pozici, kterou je možné s čímkoli zobchodovat.

Premiér Nečas je nyní na prezidenta „přísný“, ve sporu o velvyslance ovšem není dosud jasné, jakou hru vlastně premiér s prezidentem proti ministrovi zahraničí hraje. Problém s velvyslanci není problém Zemana a Schwarzenberga, ale problém premiéra, který se jednoznačně nestaví za svého klíčového ministra. Kdyby vláda jako celek bývala ve sporu s velvyslanci odkázala Zemana včas do patřičných mezí, spor by nikdy nepřerostl únosnou mez. A kdyby Zeman neexpandoval v oblasti velvyslanců, nedovolil by si nyní „expandovat“ ani v oblasti profesorské.

V nejzazším případě může vláda pohrozit prezidentovi nějakou odezvou ve vztahu k rozpočtu prezidentské kanceláře. Je to sice nehezké, ale jako hrozba nejzazším krokem to může být účinné. Paradoxně právě tohle senátor Schwarzenberg ostře kritizoval, když Jiří Paroubek nahlas uvažoval o tomtéž.

„Putnagate“ vede leckoho k úvaze o tom, zda je Zeman horší než Klaus. Zbyněk Petráček vyslovil v Lidových novinách názor, že se potvrdily obavy, že Zeman bude pomstychtivější než Klaus. To je, troufám si tvrdit, omyl. Klaus byl mstivý a pomstychtivý úplně stejně. Trestal lidi, kteří se mu vzepřeli (viz soudní čekatel Langer), a předvedl se i v oblasti profesorské, i když v jiné roli. Jako člen vědecké rady odmítl podpořit profesuru svého kritika Tomáše Ježka. Jiné případy „drobných pomst“ se netýkají mediálně tolik známých osob, a nejsou tedy dostatečně výživné, aby někoho zajímaly.

Lze se dopustit i úvahy, zda bude Zeman horším, či lepším prezidentem než Václav Klaus. Ano, Václav Klaus sportoval, nepil, pracoval, nechoval se vulgárně, humpolácky a hrubě, jenže své klíčové ústavní povinnosti porušoval zcela flagrantně. Na doplnění Ústavního soudu Zeman usilovně pracuje, lze též čekat, že bankovní radu ČNB také nezanedbá a ta bude postupně pestrobarevnější.

Srovnáme-li dva panovačné starší pány s nedostatkem nadhledu a velkorysosti, které také spojuje i zjevné rusofilství, vychází mi z toho Zeman lépe, a to ze tří důvodů.

Je méně ideologický, méně doktrinářský, moc mu je více cílem než prostředkem. Je-li primárním faktorem ideologická doktrína jako v případě Klause, je to horší, protože to může být zdrojem tendence přezkušovat profesory, soudce, ministry, velvyslance i generály z globálního oteplování či protievropské doktríny. Jde-li o moc samotnou, bez ideologie, „drive“ či tah na branku brzy spíše ochabne. (Kolik je mezi soudci, generály a dalšími čekateli-profesory provokativních Putnů? Možná skoro žádní.) 

Zeman je v těch základních hrubých rysech proevropštější, a to je to, co je v dnešní době to vůbec nejdůležitější. Evropská unie směřuje k větší integraci a jde o to, jestli bude Česká republika u toho, či nikoli.

Nakonec se také Zeman prohlašuje za keynesiánce. Tím je ovšem také blíž současnému světovému mainstreamu, kterému dominuje tzv. neokeynesiánská syntéza, o které Zeman sice možná moc neví, ale to je jedno. Prezident, který má potenciál se ve světě domluvit, je lepší než prezident-zastánce extremistických, hluchých a slepých proudů ekonomické teorie.

P.S.

Tím vším výše sepsaným nechci zpochybňovat, že mne těší, jak se občanská společnost, akademická i mediální obec Putny i ústavních zvyklostí zastává.