Možné překročení mezí

Otázka ústavního postavení prezidenta republiky slibuje být ještě složitější, než se zdálo. Spor o jmenování velvyslanců ještě neskončil a objevil se problém se jmenováním profesorů. Přesněji řečeno jednoho.

Situace během jednoho dne stačila prodělat bouřlivý vývoj a prozatím byla zakončena pokusem zahrát vše do ztracena s doporučením, abychom trpělivě vyčkali rozuzlení. K němu má dojít 11. června, na který je plánováno slavnostní jmenování nových profesorů v pražském Klementinu.

Není třeba čekat tak dlouho, abychom mohli říci, že k podobné situaci vůbec dojít nemělo. Pokud je jmenování profesorů srovnáváno se jmenováním velvyslanců, jedná se o podobnost čistě povrchní.

Zásadní rozdíl spočívá v tom, že funkce velvyslance je funkcí politickou, jeho jmenování je přímo Ústavou svěřeno prezidentu republiky za spoluúčasti premiéra, a celá procedura není žádným způsobem regulována zákonem. Souvisí také s tím, že Ústava počítá s rolí prezidenta v zahraniční politice státu.

Naproti tomu akademická hodnost profesora je založena na odbornosti, a to dané osoby i celé složité procedury. Ta je upravena jak zákonem, tak velmi podrobnými vnitřními předpisy univerzit a vysokých škol. V případě Univerzity Karlovy, o kterou v této věci jde, se nejedná o žádnou jednoduchou záležitost, naopak. Předpokladem úspěchu je rozsáhlá vědecká a pedagogická činnost příslušného docenta, projednaná vědeckými radami jeho fakulty i univerzity, a stvrzená verdiktem několika odborných komisí a dobrozdáními zahraničních expertů. Tedy se nejedná o žádnou formalitu

Prezident se jmenováním profesorů má společné především to, že mu dodává svou účastí patřičný lesk. Toto naši prezidenti zdědili po rakouském císaři. Úlohou prezidenta republiky rozhodně není přezkoumávat věcnou odůvodněnost návrhu na jmenování profesorem. Při vší úctě k hlavě státu, na to nemá příslušnou kapacitu.

K odmítnutí jmenování by patrně mohlo dojít za dvou nepravděpodobných okolností. Jednak v případě, kdy by navržený kandidát nesplňoval formální podmínky pro jmenování. Například by prezident republiky zjistil, že celé řízení prováděné univerzitou vykazovalo zásadní vady znamenající porušení zákona o vysokých školách. Odmítnutí by mohlo být teoreticky na místě také tehdy, kdyby jmenováním došlo k porušení zákona nebo dokonce ústavnosti. Například kdyby kandidát ve své publikační činnosti soustavně propagoval a rozvíjel myšlenky potírající lidská práva.

Pokud je zatím známo, ani jeden z těchto krajních případů nebyl doložen. Procedura provedená Univerzitou Karlovou nevykazovala žádné vady a Martin C. Putna nebyl shledán jako propagátor extremismu jakéhokoliv druhu. Potom, protože návrh na jmenování byl předložen, mu má prezident republiky bez dalšího vyhovět.

Taková je jeho úloha. Mimochodem, mimořádně čestná. Nic více. Vyjadřovat se veřejně k jednotlivým profesorům by prezident neměl, nejedná se o politickou sféru. V tom by překročil meze své role.

Původně publikováno v HN dne 20. května 2013.

Sledovat @hndialog