Star Trek: Téměř padesátník již dvakrát přežil svou smrt, přesto ale čile běží dál

Dvanáct celovečerních filmů, pět hraných seriálů, jedna animovaná série, průměrné hodnocení na ČSFD i IMDb přes 72 procent a k tomu stovky knih, her a fan-fiction výtvorů – to je fenomén jménem Star Trek, údajně jeden z nejvlivnějších vytvořených světů televizního věku a nejčastěji glosovaný imaginární svět ve filmech a seriálech. Ponořme se společně, předtím než nám Jakub Wittka nabídne recenzi na jeho nejnovější přírůstek, do téměř padesátileté historie tohoto sci-fi světa a zjistěme, na co všechno s nálepkou Star Treku se můžeme po dlouhých zimních večerech podívat. V první části tohoto dvoudílného seriálu se zaměříme na samotnou oficiální historii, v druhé části se pak budeme věnovat tomu, jakým způsobem Star Trek ovlivnil svět kolem sebe.

V polovině šedesátých let přišel scénárista Gene Roddenberry s poměrně revolučním konceptem seriálu z daleké budoucnosti, který měl formou alegorií reagovat na problémy současného světa, tedy 60. let, ve kterých probíhala studená válka a závody o dobývání vesmíru. Výsledkem bylo vytvoření alternativní historie 23. století, kdy na Zemi není válek, chudoby ani nemocí, a kdy lidstvo v kruhu několika mimozemských ras, spolupracujících v rámci Spojené federace planet, zkoumá vesmír.

Samotná Federace má přitom svou vlastní „humanitární armádu“ zvanou Hvězdná flotila, se značně idealistickým posláním pomáhat všude a všem a přitom se nevměšovat do cizích záležitostí (toto pravidlo je ve světě Star Treku známé jako „Prime Directive“ a je hlavním motem mnoha seriálových zápletek.)

Slabší začátek

Vlajkovou lodí Hvězdné flotily je přitom (i pro lidi zcela Star Trekem nedotčené) známá USS Enterprise, v té době v čele s kapitánem James T. Kirkem a prvním důstojníkem, napůl člověkem a napůl vulkáncem Spockem, jehož špičaté uši a specifický pozdrav jsou jednou z klíčových poznávacích prvků tohoto univerza. První startrekovský seriál se tak odehrává právě na palubě této lodi, která, jakožto nejmodernější federální loď, putuje tam, kam se dosud člověk nevydal, za poznáním nových světů, nových forem života a nových civilizací.

Seriál se nicméně z počátku nezdál moc úspěšný a Roddenberry dostával signály, že se s jeho dlouhou životností příliš nepočítá. Přesto se díky naléhání fanoušků podařilo natočit celkem tři sezóny, nicméně poté byl seriál definitivně ukončen.

Ačkoliv na tento první počin (pro který se později vžilo označení The Original Series (TOS) měl původně navázat seriál nový, pracovně označený jako Phase II, nestalo se tak, a fanoušci Star Treku – Trekkies – si tak museli v 70. letech vystačit pouze se dvěma sezónami animovaného spin-offu, který volně navazuje na TOSku, ale který v celkové historii univerza obsazuje až ty nejspodnější příčky.

Určitého restartu po první klinické smrti se Star Trek dočkal až v roce 1979, kdy na velký komerční úspěch Hvězdných válek zareagovalo studium Paramount natočením prvního celovečerního filmu s prozaickým podtitulem The Motion Picture. Do boje byla povolána stará posádka s Kirkem a Spockem v čele, usazená do křesel repasované Enterprise, s cílem zachránit Zemi před tajemnou entitou V´gerem, která, blížící se k modré planetě, pohlcuje vše, co ji přijde do cesty.

Přestože film nebyl zdaleka tak úspěšný jako konkurenční Hvězdné války, celkový zisk téměř 140 milionů dolarů vedl k natočení dalších filmů se stejnou posádkou. V roce 1982 tak vstoupil do kin Khanův hněv, o dva roky později hledala posádka Enterprise ztraceného Spocka, a o další dva roky později společně s již nalezeným vulkáncem opět zachraňovala Zemi v Návratu domů, jediném filmu ze světa Star Treku, ve kterém (alespoň explicitně) nikdo nezemřel.

Nově a přesto stejně

Značné úspěchy těchto filmů vedly v roce 1987 ke spuštění nového a zároveň pravděpodobně neznámějšího seriálu, Nové generaci, jejíž hlavní hrdinkou je nová masivní Enterprise-D v čele s charismatickým holohlavým kapitánem Jeanem-Lucem Picardem. Nová generace se značně lišila od svých předchůdkyň, a to v mnoha ohledech. Samotný příběh se odehrává okolo roku 2360, tedy o zhruba osmdesát let později, než příběhy původní Kirkovy posádky.

Okolní vesmír je díky alianci Federace s bývalými největšími nepřáteli (Klingony) klidnější, prozkoumanější, ale taky daleko komplexnější a diplomaticky složitější, což je ideální pole právě pro Kapitána Picarda, který na rozdíl od Kirka nemá potřebu se (doslova) rvát s kdejakým mimozemšťanem, ale „raději je ukecá“.

V případě, že máte rádi meta-teoretické spory zapracované díky alegoriím do jednotlivých příběhů, je tento seriál právě pro vás, jelikož morální dilemata či alternativní náhledy na svět se v Nové generaci vyskytují mnohem častěji, než kdykoliv dříve či později.

Nová generace se natáčela až do roku 1994, nicméně nebyla v té době jediná. V roce 1989 byl vydán pátý film, stále ještě s Kirkovou posádkou, s názvem Nejzazší hranice, který byl o dva roky později následován Neobjevenou zemí. V roce 1994 pak přišel dlouho očekáváný „trekkie orgasmus“, kdy se v sedmém filmu Generace konečně potkávají kapitáni Kirk a Picard.

Tímto filmem také končí osudy staré Kirkovy posádky a štafetu na úrovni celovečerních filmů přebírá posádka Picardova, přestože na konci tohoto filmu je rovněž zničena i oblíbená Enterprise-D, takže do dalších filmů poté vstupuje na palubě zcela nového plavidla.

Do gama i delta kvadrantu

V té samé době nicméně do symfonie Star Treku zasahuje i zcela nový element, v pořadí třetí seriál s názvem Hluboký vesmír 9 (DS9). Ten se na rozdíl od předchozích seriálů odehrává na vesmírné stanici shodného názvu na okraji území Federace, kde Hvězdná flotila střeží takzvanou Bajorskou červí díru, která umožňuje takřka okamžitý přesun na druhý konec galaxie do vzdáleného kvadrantu gama.

Statické prostředí prvních dvou až tří sezón, za které byl DS9 značně kritizován, se s nástupem čtvrté řady díky rozpoutání války se seskupením takzvaného Dominionu z druhého konce červí díry značně mění a seriál tak na rozdíl od předchozích spin-offů nabízí komplexní pohled na diplomatický svět universa a konsekvence války.

S koncem Nové generace se nicméně objevil prostor i pro nový seriál odehrávající se na palubě vesmírné lodi. Jelikož prostředí Federace bylo naplno zapojeno do galaktického konfliktu s Dominionem a ostatními rasami, byla hvězdná loď Voyager v roce 1996 vrhnuta ve stejnojmenném seriálu na druhý konec galaxie do vzdáleného delta kvadrantu (paradoxně na přesně opačný konec, než ústí Bajorská červí díra), s minimálně 75 lety před sebou při cestě domů plnou rychlostí.

Voyager pod vedením první kapitánky ve Star Trek seriálech to nicméně díky shodě různých okolností zvládne za pouhých sedm let, přičemž hlavní překážkou v jejich úsilí je specifická rasa Borgů, jeden z největších trháků celého Star Trek universa. Tento seriál se přitom vyznačuje pravděpodobně nejdynamičtějším prostředím celého světa, s bitvami osamělé lodi proti různým rasám zdivočelé části galaxie na denním pořádku.

Další dvě Enterprise

Ani návratem Voyageru na Zemi však příběhy universa nekončí. Ve filmu První kontakt z roku 1996 se vrací na scénu Picardova posádka na palubě nově Enterprise–E, kdy musí zachránit Zemi před útokem Borgů, kteří se snaží v minulosti zabránit prvnímu kontaktu lidí s mimozemskými tvory – Vulkánci. Jeden z nejlepších star-trekovských filmů je následován slabší Vzpourou z roku 1999 a dynamickou Nemesis z roku 2002, ve které naposledy zříme Picardovu posádku.

Celkovou klesající tendenci posledních dvou filmů pak do značné míry podtrhl pátý seriál s možná již trochu omletým jménem Enterprise, který vypráví příběhy hvězdné lodi Enterprise-NX01 pod vedením kapitána Jonathana Archera z dob 22. století, před vytvořením Spojené federace planet a tudíž před samotným příběhem původní TOSky. Seriál byl kvůli nízké sledovanosti předčasně ukončen po čtyřech sezónách a Star Trek v té době prodělal svou druhou klinickou smrt.

Dozvuk nebo nový nástup? 

Kdo však nad tímto fenoménem zlomil hůl, musel si v roce 2009 zajít do samoobsluhy pro lepidlo, jak by pravděpodobně prohlásil Robert Záruba. Mladý režisér J. J. Abrams totiž povolal do zbraně původní Kirkovu posádku v podání nových mladých herců v čele s Chrisem Pintem a Zachary Quintem, zajímavým způsobem díky Leonardu Nimoyovi (původnímu herci Spocka) propojil nový Star Trek s původním universem a díky vytvoření alternativní časové linie si zcela otevřel prostor pro další pokračování.

V pořadí jedenáctý film sklidil mezi diváky i kritiky velký úspěch, díky kterému se začalo mluvit o zdařilém restartu celé série. Zda se tento restart skutečně povedl a zda dojde i na vytvoření nového seriálu, o kterém se postupně začíná mluvit, to ukáže i výsledek dvacátého filmu s názvem Do temnoty, který míří do kin v těchto dnech.

Bottom line: Jelikož vizualizace je mnohdy lepší než mluvené slovo, doporučuji pro shrnutí informací z výše uvedeného článku shlédnout toto video. Paradoxně ani ono nenabízí komplexní obrázek, jelikož v něm nenajdete odkazy na dva nejnovější filmy.