Nepokoje v Turecku: pohasnutí Erdoğanovy hvězdy?

Tisíce tureckých občanů se od minulého týdne shromažďují v ulicích po celé zemi, aby tak projevili svůj nesouhlas se současnou vládou a politikou premiéra Erdoğana. Zatímco policie se za použití excesivního násilí snaží jejich protesty potlačit, média mlčí. Většina informací tak vyplývá na povrch díky sociálním sítím, kde lidé komentují současnou situaci a společně sdílejí fotografie a videa pořízená při přímých střetech s policií na různých místech Turecka. Aktuální čísla nyní hovoří o stovkách zadržených a zraněných, objevují se také fotografie bezvládných těl ležících v ulicích. Lidé po celém světě se dnes ptají, co je příčinou masových protestů, kdo se jich účastní, čeho chtějí docílit a jaké mají šance? Odpovědi hledejte v následujícím článku.

Jak to všechno začalo?

Když se lidé na začátku minulého týdne sešli v Gezi Parku v centru Istanbulu, aby demonstrovali nesouhlas se zdejší výstavbou nákupního centra, málokdo tušil, jaké rozměry situace během pár hodin nabude. Prvotní hněv a frustrace místních lidí byli způsobené vládním nařízením vykácet stromy na jednom z mála zelených míst v centru města poblíž hlavního náměstí Taksim a postavit zde spolu s obchodním střediskem repliku budovy kasáren pocházející z dob osmanské říše (zničené v roce 1940). Podle starosty města byla celá rekonstrukce jen součástí širšího projektu renovace náměstí Taksim. Na protest proti tomuto nařízení se skupina obyvatel Istanbulu rozhodla 28. května ve zdejším parku utábořit a vlastní přítomností zamezit jeho kontroverzní přestavbě. Nakonec, po třech dnech vzdorování byla skupinka protestujících rozehnána policí. Ta bez předchozích varování začala pálit jejich stany a používat velké množství slzného plynu a silné proudy vody. Několik lidí bylo zraněno. Záběry z agresivního zákroku policejních sil se ihned objevily na sociálních sítích, kde je během krátké chvíle shlédly tisíce lidí po celé zemi. Takto šokovaní občané se téměř okamžitě přidali na stranu demonstrantů, důsledkem čehož se protesty rozšířily za hranice Istanbulu až doskoro 500 km vzdálené Ankary a dále. V tuto chvíli už nelze hovořit o nenásilném protestu proti vykácení parku, jako spíše o revoltě stovek tisíc lidí vyjadřujících nesouhlas s policejním násilím a vládní politikou.

Kdo a kde protestuje?

Ke zmiňované skupince protestujících se během krátké doby přidávali lidé z různých společenských tříd a věkových kategorií, lidé věřící i bez víry, názorově odpovídající celému politickému spektru. Na jedné straně tak společně protestovali gayové, lesbičky, ochránci přírody, socialisté, anarchisté, zástupci odborových organizací, členové opoziční Republikánské lidové strany CHP nebo dokonce tzv. antikapitalističtí muslimové. Protestů se účastnili ať už přímo v ulicích měst, nebo nepřímo vyjádřením svých sympatií s postupem demonstrantů. Příkladem nepřímé podpory bylo mimo jiné rozhodnutí jednoho z největších tureckých odborových svazů KESK zorganizovat dvoudenní stávku.

Pozoruhodný paradox představuje skutečnost, že fanoušci tří největších tureckých fotbalových klubů pod vlivem předešlých událostí odložili svou obvyklou vzájemnou nenávist a rivalitu a bok po boku se vydali do ulic bojovat proti společnému nepříteli. Světu se tak naskytla možnost spatřit na jedné fotografii objímající se fotbalové nadšence konkurenčních klubů. To, co bylo pro mnohé fanoušky ještě před týdnem nepředstavitelné, se nyní stalo skutečností.

Není bez zajímavosti, že protesty, které započaly v centru Istanbulu, se bleskovou rychlostí rozšířily do různých koutů země. Do čtvrtečního dne byly zaznamenány nepokoje v 67 z 81 tureckých provincií.  Násilné boje probíhaly zejména v ulicích Ankary, Izmiru, Adany, Eskisehiru, Sakaryi, Isparty a nespočtu dalších. I zde hlásí mnoho zraněných Turků. Oficiálně byla dosud potvrzena úmrtí dvou mladíků, neoficiální čísla však hovoří až o sedmi obětech.

Aktuální situace k 6. 6. 2013

Zatímco obyvatelé Istanbulu se po více než týdnu probudili do poměrně jasného dne, nad Ankarou se stále vznášela oblaka slzného plynu. Jih Turecka, konkrétně páté největší město Adana, ohlásilo, že si zde stále probíhající nepokoje vyžádaly smrt policejního kapitána, který zemřel na následky zranění způsobené pádem z mostu. Turecká asociace lékařů uvedla, že počet zraněných se vyšplhal na číslo 4 300. Navzdory těmto smutným faktům dnes premiér na své zahraniční návštěvě Tuniska prohlásil, že developerský projekt v centru Istanbulu, který masové protesty odstartoval, bude dokončen podle původních plánů. Celou situaci komentoval slovy: „Za nadměrné použití síly proti lidem protestujícím proti zásahu do životního prostřední se bylo již omluveno. Ostatním omluvu nedlužíme.“

Role sociálních sítí

Jak ukázalo arabské jaro, mezi občany stále oblíbenější sociální sítě se v období protivládních protestů stávají hlavní, a často jedinou zbraní demonstrantů. Turecko může tuto hypotézu jedině potvrdit. Přísná mediální cenzura tisku způsobila, že se lidé upnuli na stránky Facebooku, Twitteru, Flickru a kanálu You Tube, kde průběžně zveřejňovali aktuální dění, sdíleli autentické fotografie a videa a dovolávali se podporyve světě. O nedůvěře místních v tamní tištěná média a zpravodajské kanály svědčí i tvrzení našich zdrojů v Ankaře a Istanbulu, kteří píšou:„fuck Hurrieyt News, they are mainstream media and write about nothing, follow social media! /Nečtěte mainstreamová média, nic nepíší, sledujte sociální sítě!“

Pokračování článku na stránkách Sekuritaci.cz.