PRISM - náš americký velký bratr

„Americké bezpečnostní služby mají přístup ke všem dostupným datům amerických společností týkajících se i subjektů mimo Spojené státy.“ Tak by se asi dalo shrnout prohlášení Edwarda Snowdena, který jej učinil po svém „útěku“ ze Spojených států do Hongkongu. Tentokrát se nejedná o zprávu protivládních aktivistů, ani o teoretické úvahy univerzitních profesorů, ale o svědectví počítačového experta, který se na programu PRISM podílel. PRISM je sofistikovaný program, který má analýzou všech dostupných dat, především ze zahraničí, pomoci identifikovat teroristy. Jakkoliv může být toto zjištění pro některé uživatele internetu šokující, bylo spíše otázkou času, kdy se iluze o anonymitě a o soukromí na internetu rozplynou.

Pojetí internetu jako anonymního prostoru je již minulostí. Internetový prohlížeč, operační systém, mobilní aplikace a další a další zařízení, které libovolným způsobem využívají internet, schraňují velké množství dat o uživatelích a jejich chování. Dnes si již málokdo všimne drobné noticky na některých webových stránkách, která říká přibližně toto: „Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.“

Cookie soubory mimo jiné uchovávají informace o navštěvovaných stránkách a nastavení počítače. Stejně tak nevnímáme ani jiná upozornění nebo sdělení o tom, jaká data o nás se sledují a ukládají. Cíl sběru dat o uživatelích ze strany soukromých společností je prostý a ryze ekonomický – maximalizace zisku. Aby bylo možné co nejvíce uspokojit požadavky uživatele – zákazníka, je třeba jej co nejlépe poznat.

Provozovatelé tak mají k dispozici ohromné množství dat, které díky rozvoji analytických nástrojů mohou efektivně využívat. A tak dnes každému z nás zobrazí vyhledávač jiné výsledky i jiné reklamy podle toho, co za stránky jsme navštívili minulý týden, jaké máme přátele na sociálních sítích nebo která klíčová slova jsme psali v posledním emailu. Anonymity jsme se tak již do jisté míry vzdali ve prospěch lepších služeb a zvýšení našeho uživatelského komfortu.

Zájem o tyto informace ze strany státu a bezpečnostních složek se nechal očekávat, podobně i postupné ukrajování soukromí na internetu. Stejně jako vznikl za studené války projekt ECHELON, který monitoroval a analyzoval telefonní hovory, hovoříme dnes o PRISMu, který podle dostupných informací funguje od roku 2007.

Potenciální nebezpečí z pohledu ztráty soukromí je ale u sledování internetu a kybernetického prostoru mnohem větší – úměrně množství informací, které je o uživatelích v kybernetickém prostoru k dispozici. V případě privátních subjektů, kterým vědomky či nevědomky udělíte souhlas se sběrem (meta)dat, jsou k dispozici pouze částečné údaje: například váš správce emailového účtu má k dispozici informace o tom, jak často se přihlašujete, jak dlouhé píšete emaily a jaké nacionále jste nahlásili při založení účtu.

Váš internetový prohlížeč má zase údaje o vašich oblíbených stránkách a často vyhledávaných slovech. Správce vaší sociální sítě sbírá data o vašich přátelích, ukládá vaše fotografie a analyzuje vaše zprávy. Každý zmiňovaný subjekt má k dispozici informace o určitém aspektu vaší existence na internetu a v kybernetickém prostředí. Nicméně PRISM má sloužit ke kompletaci informací z velkého množství zdrojů. Konsolidovaná data z tohoto programu představují velký díl skládačky, který v kombinaci s daty z chytrých telefonů od telefonních společností nebo s daty z bank a od poskytovatelů internetu umožní bezpečnostním službám mít prakticky stoprocentní přehled o značném množství lidí. Hlavní mantrou nejen ve Spojených státech je zajištění bezpečnosti. Ale za jakou cenu?

Z pohledu americké legislativy je základním kamenem Patriot Act přijatý po útocích z 11. září 2001. Jeho cílem bylo umožnit bezpečnostním složkám snáze získat informace, které by jim pomohly odhalit a překazit případné další teroristické útoky. Protiteroristická opatření ve Spojených státech tak do určité míry umožnila v případě podezření z terorismu obejít standardní zákonné postupy, a to i v případě cizích státních příslušníků.

S určitým zjednodušením a nadhledem můžeme prohlásit, že to Američané poněkud přehnali, ale že se nás to vlastně tolik netýká. To ale není tak úplně pravda. Patriot Act v kombinaci s Foreign Surveillance Intelligence Act (FISA) ukládá všem americkým společnostem, za jistých podmínek, poskytnout nutnou součinnost bezpečnostním složkám, a to včetně zpřístupnění dat. Nemluvě o povinnosti uchovávat kopii dat na americké půdě. Pokud vezmeme v potaz, že poskytovatelé cloudových služeb jsou většinou americké společnosti, může nastat situace, že Národní bezpečnostní agentura ve Spojených státech bude mít přístup k informacím o subjektech z celého světa a k jejich datům bez jejich vědomí, ať už se jedná o soukromé osoby, společnosti nebo vlády.

V západním světě jsme si zvykli slýchat o cenzuře a o monitorování činnosti uživatelů internetu především ve spojení se zeměmi na pokraji občanské války nebo se zeměmi, kde je na pojetí osobní svobody nahlíženo odlišným způsobem. Nicméně nyní se potvrzují některé z obav největších skeptiků, že USA a evropské země na tom nejsou o mnoho lépe. Tolik se o tom nemluví, ale to neznamená, že se tak neděje.

Tento postoj Spojených států ostře hraničí se zahraniční politikou uplatňovanou vůči arabským státům během nepokojů v severní Africe. V té době ministryně zahraničí Hillary Clintonová zdůrazňovala svobodu a anonymitu internetu jako základní předpoklad pro rozvoj demokratické společnosti. Nicméně na domácí úrovni je silnější hlas, který volá po zajištění bezpečnosti, a tedy po větším omezení soukromí i na internetu.

Ve stínu teroristických útoků v Bostonu se nabízí otázka, zda zavedená protiteroristická opatření včetně PRISMu byla účinná, a zda jsou potřeba? Nebo zda jsou naopak nedostatečná a je nutné je ještě zpřísnit? A s tím ještě více omezit svobodu i anonymitu internetu. Obdobná prohlášení od lidí jako Edward Snowden určitě rozvíří na nějakou dobu veřejnou diskusi. Tato skutečnost ale nerozptýlí obavy, že se nastavený trend nepodaří usměrňovat kontrolními mechanismy demokratických společností, což v případě Spojených států může ovlivnit všechny uživatele internetu.

Tomáš Rezek

Autor je analytikem AMO

Follow @AMO_cz

AMO na Facebooku