Stanley Cup, finálová noc No. 1: Jágrovi povyrostly vousy a maska Tuukky Raska

Jakmile zazní tóny The Star-Spangled Banner, člověka napadne, že ho čeká pořádná porce kýče. Jestli se kýčovitě nezachoval on sám, když dobrovolně a přes protesty vlastního těla vstal uprostřed noci, musí si každý hokejový fanoušek ujasnit. Zvlášť když hokej po evropsku se začíná hrát až ke konci zápasu, tedy šedesátiminutovky, která je za zápas normálně považována, a pak někdy uprostřed druhého prodloužení. I tahle natahovaná zábava začínající národní hymnou je zábavou po americku.

Mám rád hokej, a přitom chovám jistý despekt vůči NHL. Připadá mi, že se v ní dlouhé minuty jezdí od branky k brance a aby se tomu bezmyšlenkovitému přelévání energie dal smysl, vymysleli v zámoří statistiku. Bez údajů o počtu zásahů brankářů a bez vyhlašování první, druhé a dokonce i třetí (??) hvězdy zápasu by po některých utkáních nebylo o čem mluvit.