Mapy hazardu: Sázkové automaty dostávají sociálně vyloučené lidi až na dno

Při pohledu na mapu hazardu je jasně vidět, že nejvíc automatů čeká na hráče v pohraničí. Pomineme-li hraniční přechody, kde hrají nejčastěji cizinci a řidiči kamionů, zbudou většinou ty nejchudší lokality.

Jedním z příkladů je Ústí nad Labem. Severočeské město s necelými sto tisíci obyvatel má 447 automatů, soustředěných převážně kolem centra a na okraji města, v Českém Újezdu. Právě ve druhé jmenované obci vychází jeden výherní automat na 12 osob, v centru Ústí má výherní terminál každých 53 lidí.

Přitom na místní úřad práce si loni chodilo pro příspěvek na bydlení více než 3500 osob a tuto pomoc od státu pobírají pouze nejchudší jednotlivci a rodiny.

Možnou souvislost nabízí studie Návykové nemoci a chudoba, kterou v roce 2010 vydal se svými kolegy primář adiktologie v bohnické léčebně Karel Nešpor. Ten mimo jiné píše, že “četnost loterijních terminálů zvyšuje socioekonomickou zranitelnost populace”. Tedy že loterijní terminály přispívají k chudnutí lidí.

K tomu se kloní i Tomáš Sadílek z Národního monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti. Detailní průzkum zpracovává, nicméně je přesvědčen, že “lidé pobírající dávky pravidelně prohrají velkou část v automatech.”

Města prohlubují chudobu svých občanů

Situací v Ústí se zabývala i organizace Člověk v tísni, která konstatovala, že velká část loterijních zařízení se vyskytuje v rozporu se zákonem i v blízkosti veřejných budov, mateřských škol, úřadů, knihoven, dokonce oddělení psychiatrie ústecké Masarykovy nemocnice.

“Zhruba třetina z povolených adres se nachází v místech, kde dle našich zkušeností žijí sociálně nejohroženější skupiny obyvatel,“ uvedl ústecký koordinátor Jakub Michal.

“To, že města povolují herny v těchto lokalitách, má přímou souvislost s prohlubováním chudoby,” doplňuje jeho kolega Martin Kovalčík. “Člověk (závislý na hazardu, pozn. red.) je daleko víc náchylný k tomu, aby začal páchat nějakou trestnou činnost,” uzavírá.

Největší množství automatů ve městě provozuje společnost WEKOSA. Její ředitel Marian Faber tvrdí, že jejich hráči k sociálně ohroženým lidem nepatří, údajně jde o středně vydělávající představitele střední třídy. Jeho firma navíc věnovala v posledních dvou letech asi 2 miliony korun na “preventivní aktivity,” mládežnický a profi sport v Ústí pak WEKOSA údajně podpořila 8 miliony.

Více než 55 korun za den, tolik vynese městu automat

Právě finanční příspěvky od provozovatelů výherních automatů mohou města vést k toleranci tohoto odvětví. Navzdory skutečnosti, že po dubnovém rozhodnutí ústavního soudu mohou samosprávy hazard z měst úplně vykázat. Za každý automat totiž obec dostane 55 korun denně plus část odvodů, které z výherních automatů inkasuje ministerstvo financí.

V případě Ústí nad Labem šlo v loňském roce o 25,4 milionu korun, tedy 17,5% příjmů všech městských obvodů.

“Automaty se prohází zhruba dvacetkrát tolik, než jde poté do rozpočtu obcí. Vychází to z daňové zátěže a z limitů, které pro automaty nastavuje zákon,” doplňuje Matěj Hollan ze sdružení Brnění, které se omezováním hazardu zabývá.

Dalším z měst, které se potýkají s hazardem, je Liberec. V centru města vychází 23 obyvatel (včetně dětí) na jeden automat, čímž Liberec překonává i Prahu. Přitom si na místní úřad práce chodí pro příspěvek na bydlení 1506 osob.

Místní radnice si nechala vypracovat podrobnou studii sociálních dopadů hazardních her, z níž mimo jiné vyplývá, že 15 procent problémových hráčů využívá služeb pro lidi bez domova a jde nejčastěji o muže ve věku nad 34 let.

Město nicméně zákaz výherních automatů neplánuje a sází na určitou formu regulace. Herny nesmějí používat blikající poutače a informace o jackpotech k lákání zákazníků, rovněž mají zakázáno nabízet nápoj ke hře zdarma či jiné bonusy. Tento postup dle tvrzení města vedl ke snížení počtu heren z původních 145 na 110.

Nejlepší hráč nezkrachuje, ale vrací se

Podle Marcela Kratochvíla z liberecké hazardní jedničky VIKTORIAPLAY nemíří společnost na lidi v sociální nouzi a důvody k tomu jsou veskrze pragmatické. “Rozhodně to nebude bezdomovec nebo člověk na sociálních dávkách, který tu dávku potřebuje použít, aby vůbec přežil, protože tihle lidé nemají zbytné prostředky,” naznačil, jak si představuje ideálního hráče. Takový by se měl totiž vracet.

“Nemůžeme si dovolit toho člověka zruinovat, vyždímat, zahodit ho, tolik lidí v republice nemáme,” uzavřel Kratochvíl, který mimo jiné působí i v dozorčí radě libereckého aquaparku Babylon.

Nezabýval se ale tím, že patologičtí hráči jsou připraveni získat peníze potřebné na hru jakkoliv - včetně trestné činnosti.