Je půl sedmé ráno, venku pošmourně zamračeno, chladný říjnový vítr duje do oken a Vy jako obvykle NEvstáváte na přednášku, ale za jinou činností, jiným zájmem, nebo dokonce nevstáváte vůbec. Bojíte se, že přijdete o poznámky? Tak se, prosím, pohodlně usaďte, začíná výuka 21. století.

 

Pro učitelé povinně, pro studenty ne

V akademických řádech českých vysokých škol a univerzit většinou najdete poznámku, že účast na přednáškách není povinná. Zákon o vysokých školách nechává právo určit povinnost účasti na akademickém senátu, avšak účast na cvičeních (praktikách u lékařských fakult) či laboratořích je obvykle v kompetenci ústavů či samotných vyučujících.

Nebývá tedy náhodou, že otázka u zkoušky je z těch témat, na kterých jste při jejich výkladu nebyli přítomni, a málo jsou vám platné námitky, že tyto partie přece ve studijních materiálech ani nejsou uvedeny. Právě jste se nejspíš stali obětí malé pomsty, jež byla důsledkem nerovnováhy mezi tím, že se přednáška konat musí, ale vy už tam být nemusíte.

Žijeme v době, kdy většina materiálů je přesunuta do elektronické podoby, hlavně tedy prezentací a pdf dokumentů. Tištěná skripta jsou dostupná zpravidla jen pro nižší ročníky, kde je zaručen větší počet studentů a tím i větší ekonomický obrat.

Jejich přežití přitom závisí na dvou faktorech. Na dalším vývoji nepodsvícených displejů, ke kterým se mnozí z nás uchýlí, když po třech týdnech zkouškového uzříme v zrcadle počínající zánět spojivek, a na kvalitě použitých materiálů při tisku skript, které již nyní, při doteku mírně zvlhčenou rukou, výrazně snižují hodnotu svého poločasu rozpadu.

Výuka pomocí nul a jedniček

Přesuňme se proto společně v čase o pár let dopředu. Na svém notebooku, tabletu nebo chytrém telefonu si otevíráte prezentaci a k ní si do sluchátek necháváte přehrát předem nahraný komentář vyučujícího.

Činíte tak v době, kdy máte čas. Pedagog místo každotýdenní seance má více prostoru pro vědeckou práci, kde uspořené hodiny může věnovat i studentům při práci v laboratoři nebo obecně výzkumnému projektu. Elektronické materiály dostupné z internetové domény univerzity dominují nad jakýmkoli jiným druhem vzdělávání.

Tam, kde bylo nutné zachovat přenos i obrazové informace z přednášek, se používá kamerový záznam. Student se místo na tabuli dívá na monitor či velkoplošnou obrazovku. Hlavní cíl, přenos informace, je nyní zprostředkován pomocí elektroniky, jen místo telegrafních drátů se používají zakroucené měděné kabely.

Vrcholným a ve světě již běžným prvkem jsou on-line streamované přednášky, nejen pro studenty, ale i pro širokou veřejnost. Netěší se sice takové přízni a sledovanosti, jako některé on-line přenosy světových „let´s playerů“, ale své publikum si našly.

Zpátky do současnosti …

Záznamy z přednášek v audio formě či v audiovizuálním zpracování by nám také poskytly obraz o úrovni akademické sféry – vyučující(ho), ústavu nebo dokonce samotné školy. Nedá se bohužel předpokládat, že by zůstaly jen v rukou samotných studentů. Staly by se studijním materiálem kolujícím internetem v rukou kohokoli.

Vzorem v tomto směru nám může být YouTube kanál univerzity MIT nacházející se v bostonské aglomeraci na východním pobřeží USA, který má přes 300 000 odběratelů a více než 50 miliónů zhlédnutí. Nechybí zde záznamy z přednášek, experimenty vysvětlující přírodní jevy či počítačové simulace.

Co tedy bude rozhodovat o tom, která instituce bude pro naše vzdělání lepší, když se všechny postupem času sjednotí na kvalitě podávaných informací? O toto kritérium se nemusíme bát, protože již nyní platí posuzování vzdělávacích subjektů podle množství a kvality nových objevů, nikoli podle kvality přednášek jako takových.

Se zavedením školného bude stoupat poptávka po dohodách o provedení práce nebo pracích na zkrácený úvazek ve věkové skupině 18 – 25 let. Modernizací výuky a využitím současného technického prostředí by se otevřela cesta i pro studenty škol, kde si není možné poskládat rozvrh z výuky o více turnusech do prvních dvou dnů, což je běžná praxe u studentů například ekonomický oborů.

Zůstává ale otázkou, proč by měl student platit za titul, když bude mít veškeré informace na internetu? Každá škola si sama nastaví množství veřejných informací a kontrolu nad nimi. Student s titulem se také od ostatních bude lišit tím, že v testech a zkouškách dokázal, že probíranou látku ovládá. Bakalářská a magisterská práce zase doloží, že se získanými informacemi dovede pracovat tak, aby stvořil něco nového.

Hlavní proměnné? Informace a čas…

O čem tedy nakonec bude studium, když ne o pozdních příchodech na přednášky (nikoli cvičení), nebo o spaní v poloze “na supermana“ na starých dřevěných lavicích, do kterých jsou vyryty, spolu se spoustou přilepené přežvýkané arabské gumy, myšlenky nudících se spolužáků již z dob založení školy?

To bude záležet především na vás. Na tom, jak si uspořádáte nově získaný čas. Na vašem přístupu k informacím, které budete mít kdykoli k dispozici. Během učení se budete moci vrátit zpátky v čase do přednášky a ponořit se do výkladu. A pokud přitom náhodou usnete, probudíte se v pohodlí vaší židle, na křesle či v posteli.

 

 

Bottom Line: Jaký máte názor na komentované audio-prezentace či video-přednášky? A jaké jiné druhy modernizace výuky byste navrhovali?