Velmi často slýcháme z úst politiků i novinářů, že politika na regionální úrovni se nemusí úplně shodovat s politikou na úrovni celostátní. To samé ale vůbec nemusí platit o myšlení voličské základny, zvlášť když má strana tu největší část v hlavním městě republiky.

Že situace v Praze není úplně taková, jakou bychom očekávali, jsme pomalu začali zjišťovat po úniku informací o prodeji vodovodů bez trubek, o které se město musí starat nejspíš do konce svých dní. Druhým milníkem pro každou myslící bytost v tomto státě pak bylo rozhodování o (ne)stavbě nové budovy národní knihovny.

Bylo mnoho těch, kterým se budova vzhledově zamlouvala, mnoho těch, kterým ne, ale snad existoval jen jediný, který vystřídal oba názory během pár týdnů hned několikrát. Z Himalájí se navrátivší primátor nejspíš chvíli nevěděl, až mu pak hlas odkud si z Hradu milostivě napověděl. Když pak přišly i schůzky s Voldemortem v cukrárně, musel primátor po volbách skončit.

Zatímco on na chvíli pozastavil členství, aby pak mohl v klidu usednout do sněmovny, v Praze se hledal nový svěží vítr. Mluvilo se o spoustě věcí jen ne o čisté ODS. Do čela kandidátky se dostal dosud relativně neviditelný muž s motýlkem pod krkem…

Heslo dne: Hlavně, že jsme vidět!

Praha volala po změně a poprvé do voleb o post primátora vstoupila i strana nová, myšlenkou liberálně pravicová TOP 09. Když tehdy senzačně vyhrála, bylo rozdělení sil jasné. Pokud bude člen ODS primátorem, nebude uzavřena koalice dvou zdánlivě stejně smýšlejících stran.

Po několika aktech hloupé hry s názvem „Já s nikým nejednám“ jsme byli svědky představení nové dohody, která, pokud si to někdo neuvědomil, byla první zradou na hlasech voličů ODS. Málo platná byla účast prezidenta Havla na prvním jednání zastupitelstva. ODS zůstala u moci, ale ještě nevěděla za jakou cenu.

Poté začaly úklidové práce. Hlavně v tunelu Blanka se uklízelo s předraženou červenou kartičkou. Sice velmi pomalu, ale pod dohledem kamer. Malá rošáda s výměnou koaličního partnera v nepochopitelném duchu, když ODS zůstal v ruce tolik bezvýznamný klíč od korunovačních klenotů, byla druhým chybným krokem.

Volba prezidenta naplno ukázala sílu protivníka

Silní kandidáti na všech frontách a sjednocení myšlení pravicových voličů ukázaly možnosti nově vzniklého politického subjektu. ODS je v tuto chvíli jako čarodějnice, které za letu hoří koště. Má dvě možnosti – zastavit, a vzít si koště nové nebo riskovat, že nedoletí. Nepochopitelně letí dál.

Sklizeň zkaženého ovoce začíná vypovězením koaliční smlouvy v Praze. Z úst nad motýlkem slyšíme: „Je to zrada, je to puč.“ Do Prahy ale mezitím pomalu připlula po Berounce jiná, mnohem důležitější rána. Jaká ironie, že v Plzni je situace na radnici stabilní. Otěže jsou v rukou konkurence a v rukávu chybí předtím zahozená esa.

Na fotky z vystavování klenotů si teď už nikdo nevzpomene. Navenek jdou informace o rozhádanosti, nejednotnosti. Marnou snahou na vzpruhu myšlení, teď již bývalých voličů, jsou výkřiky ze tmy o využitelnosti vznášedel. Bývalé vedení pražské ODS již nikdo poslouchat nechce a to nové nemá, a možná nikdy nemělo, co nabídnout.

Prognóza? Zlatá křišťálová koule…

Do voleb chybí rok. Jestli sázkové kanceláře vypíší slušný kurz na vítěze, asi moc váhat nebudu. Co ale může ODS dostat aspoň naroveň? Stačí si vzpomenout, co bylo v minulosti zastáváno za názor. Dlouhou dobu totiž musela ODS bojovat o hlasy nepravicově myslících, což mělo na její původní hodnoty nemalý vliv. Přeci jen strany jako KDU-ČSL mají poněkud jiné programové priority.

Nedostatečná adaptace na měnící se politickou scénu a nepřijetí role poraženého se zachovanou tváří rezonují Prahou nejen na radnici. Neudržení pozice ministra obrany a výměna všech ministrů za spravedlnost, průmysl a obchod, zemědělství i životní prostředí jsou toho důkazem. Zisk ministerstva dopravy je snad již jen dílem více neschopného politického subjektu.

Rozdělení mezi liberální nebo konzervativní, na pravé nebo levé je snad v každém z nás. Když k tomu připočteme, že každý z nás má nějaký zájem, dostaneme úplné politické spektrum současného českého voliče. Možná si ODS nikdo nechce vybrat, protože ona sama si vybrat neumí.

Jestli ale její vedoucí představitelé doufají, že se viróza z Hradu rozšíří přes ministerstvo financí do celé TOP 09, tak jim v příštích volbách shoří ne jen jedno koště, ale rovnou i celý sklad.

 

 

Bottom line: Od napsání tohoto článku neuplynulo ani pár dní, a ODS, stejně jako celou vládu, zasáhla ještě daleko vážnější krize. Vzhledem k rychle se vyvýjející situaci je možné, že v době, kdy čtete tento článek, již dokonce ani žádnou vládu nemáme...