Zraněný Jágr čekal půl hodiny, až zabere injekce. O svém problému nechtěl mluvit

Velmi trpce končila finálová série o Stanleyův pohár pro Jaromíra Jágra z Bostonu. Místo utnutí dlouhého čekání na gól v play-off, které se protáhlo na 31 zápasů, a vynucení rozhodující sedmé bitvy v Chicagu naskočil Jágr v pondělním zápase na led kvůli zranění jen v devíti střídáních. Podle oficiálních statistik odehrál český hokejista šest minut a 27 vteřin.

Jágr utrpěl blíže nespecifikované zranění po vcelku nenápadně vyhlížejícím souboji u hrazení v průběhu první třetiny, při němž dostal ránu do obličeje. Měl ale patrně problém s nohou. Ve zbytku zápasu sice ještě zkusil naskočit do hry, ale moc času už neodehrál. Neměl tak příliš možností ovlivnit pro Bruins šokující závěr zápasu, v němž domácí dvakrát inkasovali a prohráli 2:3.

"Něco se mi stalo, nechci o tom mluvit, je to zbytečné," uvedl Jágr po zápase pro server iDnes.cz. "Nechal jsem si to opíchnout, aby to přestalo bolet. Byla to ta nejsilnější injekce, která může být, trvá 30 minut, než začne působit. To byla celá druhá třetina," přiblížil Jágr.

Po skončení série začaly jako obvykle vyplouvat na povrch některé detaily ohledně aktérů finále a charakteru jejich zranění, s nimiž hokejové boje absolvovali.

Patrně nejvíce musel trpět Jágrův spoluhráč Patrice Bergeron, společně s Davidem Krejčím s devíti góly nejlepší střelec Medvědů v letošním play-off. Sedmadvacetiletý forvard byl nucen odstoupit z pátého dílu finále, ale v tom šestém odehrál téměř 18 minut i přesto, že měl zlomené žebro, potíže s mezižeberními svaly, utrženou chrupavku a vykloubené rameno.

Jak sám připustil, do hry ho dostala pouze péče lékařů. "Každý je nějak potlučený, každý chce ale pomoct týmu, a to já jsem v pátém zápase moc nemohl," připomněl Bergeron.

Finále Stanleyova poháru 2013

Dalších 21
fotografií

"Bylo to hlavně proto, že se obávali, jestli nemám poraněnou slezinu, proto jsem musel jet do nemocnice," vysvětlil s odstupem Bergeron. "Byla to ale jen žebra, mezižeberní svaly a měkká tkáň. Takže jsem u toho chtěl přirozeně být, přestože jsem si prošel velkými bolestmi," přiznal.

Problémy měli ale i další. Bolavé rameno limitovalo Nathana Hortona, se sebezapřením hrál i kapitán Zdeno Chára. "Zdeno je jedním z těch hráčů, kteří bohužel nebyli stoprocentně v pořádku, ale bojoval s tím," potvrdil kouč poražených Claude Julien.

Podobné to však bylo i na straně vítězných Blackhawks. Jeden z hrdinů šestého zápasu Bryan Bickell hrál od finálového klání Západní konference proti Los Angeles se zraněným kolenem. Za normálních okolností by byl tři až čtyři týdny mimo hru.

Otřesený po zákroku na hlavu v minulém utkání dohrával finále Jonathan Toews, limitován bolavými zády a krkem byl slovenský kanonýr Marián Hossa a nejhůře na tom byl podle vyjádření kouče Joela Quennevillea další Slovák ve vítězném mužstvu Michal Handzuš. "Měl více potíží než kdokoli jiný. "Měl špatnou ruku, ale také koleno a přidávaly se k tomu i další věci," uvedl Quenneville.

V play-off se však na podobné "maličkosti" zapomíná, touha dobýt vysněnou trofej je mnohem silnější. Julien to na závěr shrnul za obě strany velmi příznačně. "Teď není čas se na něco vymlouvat. Oni měli ta zranění zrovna tak. Jak série pokračovala, zranění z celých bojů play-off se čím dál více ozývala. Je ale obtížné nechat hráče mimo hru. Chtějí přes to všechno hrát. A někteří to zvládli," podotkl Julien.