Šamany nerušme

Podle vodního zákona zabezpečuje předpovědní povodňovou službu společně s příslušným správcem povodí právě ČHMÚ. Má informovat o nebezpečí vzniku povodně povodňové orgány – ostatní účastníky ochrany před povodněmi má podle textu zákona informovat jen „případně“. Informace povodňovým orgánům pro varování obyvatelstva v místě očekávané povodně pak zabezpečuje hlásná povodňová služba, kterou organizují povodňové orgány obcí. Nebezpečí zvláštní povodně příslušným povodňovým orgánům oznamují vlastníci vodních děl vzdouvajících vodu. Podle dalšího ustanovení vodního zákona pak platí, že správci vodních toků informují o nebezpečí a průběhu povodně povodňové orgány obcí, příslušné správce povodí a – pracoviště Českého hydrometeorologického ústavu. Stejně tak je uloženo informovat o nebezpečí povodně pracoviště ČHMÚ i vlastníkům vodních děl, povodňovým orgánům obcí a povodňovým orgánům krajů. Výsledkem je tedy naprosto zapletená síť, kdy o nebezpečí povodně má takřka každý povinnost informovat každého … a pak se lze sotva divit, když nakonec nikdo neinformuje nikoho.

Prakticky každá ze zúčastněných institucí je podle zákona zároveň původcem i příjemcem informace o nebezpečí povodně. Ano, to by bylo v pořádku – pokud bychom hovořili o čemsi jako je obecná prevenční povinnost. Prostě pokud jdu večer kolem řeky, hustě prší a hladina se vzdouvá vysoko, tak někam zavolám – zvláště, když jsem ještě k tomu úředníkem „z oboru“. Ale jakmile se řeší odpovědnost, tak ta by měla být soustředěna jednoznačně. Míra entropie odpovědnosti je v naší veřejné správě bohužel vysoká, v oblasti povodňové prevence však k ní nebývale přispívá i způsob stanovení pravomocí v příslušných předpisech. A to je ještě okořeněno tím, že vlastně máme dva ústřední vodoprávní úřady – tím obecným je Ministerstvo zemědělství, zatímco takřka vše důležité (včetně řízení ČHMÚ) je svěřeno jinému ministerstvu – Ministerstvu životního prostředí.

Ne, nepřimlouvám se za to, abychom se obešli bez státem zřízené odborné instituce, která nám dává naději na splnění odvěké lidské touhy znát budoucnost: aspoň tedy co se počasí týče. Podle své zřizovací listiny má ČHMÚ plnit funkci objektivní odborné služby poskytované přednostně pro státní správu, přičemž má sympaticky vymezený ambiciózní úkol: racionálně, věcně a ekonomicky integrovat výkon státní služby. Kdoví, zda v jiné státní službě – třeba v řízení státního dluhu Ministerstvem financí či měnové politice ČNB – je té šamanštiny méně. Pravomoci a odpovědnost by však měly být vymezeny jednoznačně, a současné znění vodoprávních předpisů tomu bohužel příliš nepomáhá.