Bude o našem soukromí rozhodovat někdo jiný?

Právo na ochranu osobních údajů zmiňuje Listina základních práv a svobod výslovně ve svém bodě 10. Přesto téma regulace ochrany soukromí téměř žádné emoce mezi veřejností nevzbuzuje. A to ani v době, kdy v podstatě každý uživatel internetu v nějaké podobě svoje soukromí nebezpečí zneužití vystavuje. Lidé se dokáží ozvat v případě sporných bankovních poplatků, nekvalitních potravin nebo špinavého vzduchu. Dokážeme to i v případě, kdy je ohroženo naše soukromí?

Pokud chcete, můžete o sobě dobrovolně poskytovat jakékoli informace. Mnozí z nás bezstarostně vyplní formulář se svými údaji výměnou za šanci vyhrát ve spotřebitelské soutěži, na sociální síti komukoli zpřístupní rodinné fotky nebo za slevovou kartu obchodnímu řetězci dokonale popíší své nákupní návyky. Samozřejmě je pak otázkou, zda si každý dokáže představit důsledky, které takové chování může mít.

Každá z firem či organizací, která vaše osobní údaje či obecně jakékoli informace o vás sbírá, je v principu chce využít zejména ke své efektivnější činnosti. Internetový server vám díky datům o tom, co na internetu vyhledáváte a na jaké weby chodíte, umí naservírovat relevantnější (a pro něj tedy ziskovější) reklamu. Podobně vám hypermarket může nabídnout slevu právě na takové produkty, které odpovídají vašemu nákupnímu profilu. To nezní špatně, co?

Ale co třeba jinak. Pojišťovna vám na základě zjištěných dat nabídne dražší pojistku, protože se domnívá, že provozujete extrémní sporty a vaše pravděpodobnost zranění je tak vyšší. Nebo vám bude odepřen vstup do některé země, protože si na základě vašich aktivit na sociálních sítích budou její bezpečnostní složky myslet, že představujete potenciální nebezpečí. Nemluvě pak o možnostech zneužití vašich citlivých informací ze strany represivních složek pro jakékoli účely. Že to zní nepravděpodobně? To si zřejmě manželka expremiéra Nečase myslela také.

Ať už se jedná o reklamní průmysl, hodnocení kredibility při poskytování půjček nebo o posuzování bezpečnostního rizika jedince, vždy je cílem analýzy sebraných dat vytvořit "profil" dané osoby a porovnat jej s hodnocenými parametry. Problém je v tom, že automatické zpracování obrovského množství dat dokáže při svém "profilování" (anglický pojem profiling nemá ustálený český ekvivalent) vyvolat velmi mnoho falešných alarmů. Navíc platí, že čím více informací má systém k dispozici, tím spíše v nich jakékoli, tedy i falešné vzorce, dokáže najít.

Falešný alarm nebo špatné vyhodnocení informací patrně nepředstavuje problém, pokud se vám díky němu na webu zobrazí nerelevantní reklama. Pokud by ale měl nesprávně rozhodnout o výši vaší pojistky nebo udělení víza, asi by to již tak veselé nebylo.

Je možné předpokládat, že se technologický rozvoj v oblasti analýzy dat posune k vyšší kvalitě a relevanci. Stejně tak je ale pravděpodobné, že dostupnost těchto nástrojů a s ní i snaha firem a institucí využívat je pro svou činnost se bude dále zvyšovat. Role zákonné regulace ochrany soukromí tak bude narůstat i při vědomí, že jakákoli regulace nedokáže nikdy postihnout všechny aspekty rozvoje nových technologií. Jednotliví zpracovatelé dat musí mít nastaveny alespoň základní mantinely, podle kterých se mohou chovat a v rámci kterých mohou do vašeho soukromí vstupovat.

Aktuální podoba regulace ochrany soukromí v Evropské unii vychází z předpisů, které spatřily světlo světa v polovině devadesátých let a jsou tak již částečně zastaralé. Protože se EU rozhodla nově řešit ochranu soukromí formou Nařízení, tedy zákonné normy platné okamžitě ve všech členských státech ve stejné podobě, probíhá souboj zástánců ochrany soukromí s těmi, kdo mají zájem na méně přísné ochraně, přímo na půdě Evropského parlamentu. Proces probíhá již třetím rokem a za tu dobu se k původnímu návrhu sešlo více než 3500 pozměňovaních návrhů. Mnoho z nich pak s obsahem, který původní záměr lepší ochrany soukromí v zájmu nejrůznějších lobbistických skupin doslova torpéduje.

Nyní jsme ve finální fázi tohoto boje, ke konečnému jednání by mělo dojít v nejblizších měsících. Slabá skupina zastánců soukromí má doslova poslední chvíle na to, přesvědčit občany jednotlivých členských zemí, že by se měli o své soukromí zajímat. Vzniklo několik aktivit, například kampaně NakedCitizens.eu nebo Respect-my-privacy.eu, které se snaží o důležitosti tématu přesvědčit co největší počet lidí a přimět je, aby tlakem na europoslance nedovolili přijmout oslabenou podobu regulace. Budou v tomto snažení úspěšní?

• Další díl: Jak internetoví giganti lobbují proti ochraně vašich dat aneb Ctrl+C, Ctrl-V v europarlamentu