Řešíme krizi: Méně pracujeme

Jedním z důsledků vleklé recese v české ekonomice je snižování počtu odpracovaných hodin. Tento ukazatel klesá meziročně již pět kvartálů v řadě, když proces snižování začal záhy po nástupu recese. Nižší objem vykázané práce je přirozenou reakcí ekonomických subjektů na slabší poptávku. Podobnou reakci jsme mohli pozorovat během zpomalení ekonomiky v roce 2001, jakož i během recese 2009.

K omezování odpracované doby může docházet kombinací snižování počtu ekonomicky činných osob a omezování jejich vytíženosti. V důsledku recese 2009 převážně klesala zaměstnanost, zatímco při epizodě 2001 převládlo snižování vytíženosti pracovníků. Současný vývoj je ovšem jiný: počet odpracovaných hodin výrazně klesá (za poslední čtvrtrok meziročně o 5,2 %), počet ekonomicky činných osob je ale na vzestupu (za poslední čtvrtrok meziročně o 1,0 %, bez OSVČ dokonce o 2,0 %). Počet hodin na jednoho pracovníka tak klesl za uvedené období o plných 6,2 %, čímž se vytíženost průměrného pracovníka dostala na bezkonkurenčně nejnižší hodnotu v historii.

Pro nižší aktivitu průměrného pracovníka v posledním období existuje řada přijatelných vysvětlení. Za prvé, podniky si tentokrát své kmenové zaměstnance většinou drží, což kontrastuje s recesí roku 2009, kdy mnohdy až zbrkle propouštěly a následně s vícenáklady nabíraly pracovníky zpět. Za druhé, na pořad se kvůli útlumu poptávky dostalo v některých podnicích přechodné zkracování pracovního týdne. Na vytíženosti zaměstnanců se v letošním prvním čtvrtletí zřejmě podepsala také dlouhá zima, která zpozdila nástup sezonních prací. 

Vysvětlit paralelní růst zaměstnanosti ale vyžaduje trochu fantazie. Určitě k němu dochází bez sebemenšího přičinění vládních politik. Nepodporuje ho už ani přeměna propouštěných zaměstnanců na živnostníky, kteří by pak dostávali od původního chlebodárce méně zakázek za méně peněz, jak tomu bylo v minulých letech. Počet OSVČ podle národních účtů začátkem roku výrazně klesl, čímž vymazal dřívější tříletý nárůst. Přinejmenším částečným vysvětlením  ovšem může být stoupající role agenturních pracovníků v ekonomice. Podle odhadů z agentur práce dosahuje počet dočasně přidělených pracovníků až čtvrt milionu a během roku 2012 se zvýšil o 10 %. Pokud byl stejný přírůstek zaznamenán i za letošní první kvartál, představoval polovinu celkového zvýšení zaměstnanosti. Přitom, jak známo, agenturní pracovník je v průměru činný jen zhruba čtvrtinu obvyklé měsíční pracovní doby, takže dopad tohoto segmentu na celkový počet odpracovaných hodin v ekonomice je malý.

Ať už dochází k růstu zaměstnanosti v důsledku větší poptávky podniků po agenturní práci či jiným vlivem, jedná se v zásadě o společensky žádoucí vývoj, který šetří státní kase prostředky na sociálních dávkách. Kdyby se reakce ekonomiky na recesi odehrávala v duchu roku 2009, čítala by dnes armáda nezaměstnaných asi o 120 tisíc duší navíc. Menší počet odpracovaných hodin nemusí být, na rozdíl od nezaměstnanosti, na úkor pracovních zkušeností a návyků. Otázkou zůstává, zda se po odeznění krize zvýší vytíženost pracovníků na předchozí úroveň, nebo dojde jen k částečné korekci. Ta by vedla k potenciálně nežádoucímu snížení ukazatele produktivity na pracovníka. Ani to by ale nebylo tragédií. Češi jsou v počtu odpracovaných hodin průměrní v rámci zemí OECD, proti průměru EU ale stále mají zhruba desetiprocentní náskok. Význam tohoto ukazatele také snižuje, že evropskými rekordmany v počtu odpracovaných hodin byli ještě roku 2011 Řekové.

(s úpravami vyšlo v Hospodářských novinách dne 28. 6. 2013)