Tak trochu jiný kongres...

Nápad uspořádat Kongres žen vznikl již více než před rokem a postupně přešel od představy až k činu. Inspirovaly jsme se podobným setkáním v Polsku, které se koná již pátým rokem a má širokou podporu napříč společností. Hlavní myšlenka je jednoduchá – ačkoli za posledních sto let došlo ve společenském postavení žen k významnému pokroku (ženy získaly právo volit, přístup na univerzity a trh práce, účastní se politického života atd.), přesto před námi nadále stojí velké výzvy, které mohou řešit pouze ženy a muži společně. Ženy se v současné české společnosti nadále potýkají s předsudky a stereotypy, které brání jejich osobnímu a profesnímu rozvoji. Cílem Kongresu žen je na tyto problémy upozornit, diskutovat o nich, hledat řešení a přimět rozhodující instituce a osoby tohoto státu, aby vytvořily podmínky vedoucí k rovnocennému postavení žen a mužů. Kongres žen je zároveň místem vzájemného setkávání, solidarity a podpory, prostorem, který poukazuje na šikovné ženy, které v životě něco dokázaly a které mají společnosti co nabídnout.

Po celý rok jsme pro Kongres žen získávaly podporu mezi organizacemi a osobnostmi českého neziskového, kulturního, vědeckého, politického i byznys života. A nebylo jich málo! Kongres podpořila řada veřejně známých osobností – za všechny budu jmenovat kandidátku na prezidentku Táňu Fischerovou, herečku Simonu Babčákovou, bývalého premiéra ČR Vladimíra Špidlu, poslankyni a starostku Janu Černochovou, ředitelku ING pojišťovny Renatu Mrázovou, sportovkyni Štěpánku Hilgertovou, moderátorku Ester Janečkovou, spisovatelku Radku Denemarkovou, socioložku Jiřinu Šiklovou či ředitelku Výboru dobré vůle Milenu Černou – celkem jich bylo přes 80 (zde najdete všechny tzv. „tváře Kongresu “ a jejich vyjádření).

Začal fungovat organizační tým, složený ze zaměstnankyň tří organizací: Fóra 50 %, Nadace Friedricha Eberta a Národního kontaktního centra Ženy a věda, který sháněl finanční podporu a sestavoval program. Ze společných schůzek s dalšími organizacemi vyplynulo konkrétní téma – trh práce, který se určitým způsobem dotýká všech žen od podnikatelek po matky na mateřské či seniorky. Jednotlivé organizace i osobnosti přicházely se svými návrhy a začalo být jasné, že tentokrát „to bude velké“. Vznikla programová rada, sestavená z odborníků a odbornic z akademické i komerční sféry, zajistily jsme finanční zdroje, získaly záštitu starostky Prahy 2 a MPSV, našly vhodný prostor v Národním domě na Vinohradech, sestavily program, sehnaly dobrovolnice, zajistily občerstvení, technické zázemí, spustily informační kampaň a registraci… A pak přišel den D, kdy jsme zjistily, jestli měla všechna tato práce smysl.

Vycházím ven z bytu a spěchám na tramvaj. Zpoza mraků se pomalu ukazuje slunce – dobrá zpráva pro doprovodný kulturní program na pódiu na Náměstí Míru. V tramvaji postupně potkávám poněkud rozespalé kolegyně a společně přijíždíme na „Mírák“. Tam už je rušno, staví se pódium a stánky pro trh podnikatelek a živnostnic, který je součástí doprovodného programu. Živo je i v Národním domě na Vinohradech, který jsme zabraly od přízemí až po balkony. Chystají se sály a technika pro přednášky a workshopy, stoly pro prezentaci neziskových organizací, balkony pro tzv. „koučovací zónu“, občerstvení, registrace, scházejí se zdravotníci, „hlídací tety“ do dětského koutku atd. To vše za pomoci našich skvělých dobrovolnic, kterým za jejich nezištnou pomoc patří velký dík.

Před devátou hodinou se začínají scházet účastnice a účastníci a u registrací vzniká dlouhá fronta. Tak takový nával jsme opravdu nečekaly. Mám z toho radost, ale hned si v hlavě říkám, že příště musíme sehnat ještě více lidí ke vstupu. Všichni ale chvíli čekání berou s nadhledem a využívají stání ve frontě ke vzájemnému seznámení. Než se odběhnu do hlavního sálu připravit na úvodní slovo, ještě zaznamenám příjezd České televize, která z Kongresu během dne zajišťuje živé vstupy.

V 9:30 je již hlavní sál plný. Kdo se nevešel, může sledovat dění v sále na velkých obrazovkách ve vedlejším sále nebo na mobilním zařízení online. Všechny přítomné vítá poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová, která nad Kongresem převzala záštitu, po ní se ujímá slova místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková a já jakožto jedna z „duchovních matek“ celé akce. Následují příspěvky patronek Kongresu žen. V prvním „plenáru“, který moderovala Jarmila Balážová, se ředitelka ING pojišťovny ČR/SR Renata Mrázová a manažerka České spořitelny Vera Budway Strobach věnují důležitosti diverzity v pracovních týmech, Eva Syková zmiňuje téma žen ve vědě a etické otázky nastiňuje filozofka Anna Hogenová.

Po oficiálním zahájení se rozbíhá ve všech sálech i předsálích paralelní program a často zaslechnu povzdechnutí, že je škoda, že se nedá stihnout všechno. Začínají neformální diskuzní kavárny, které vždy zaštiťuje jedna organizace a moderuje osobnost, která má k danému tématu co říci. Během dne proběhne celkem 15 kaváren - diskutuje se např. s NESEHNUTÍm a Ester Janečkovou o přirozených porodech, s Renatou Mrázovou o ženách v managementu a knize „Opřete se do toho“, s proFemem a Michaelou Jílkovou o domácím násilí, s Agenderem a Petrou Janíčkovou o flexibilitě pracovního trhu atd.

Na první pohled je zřejmé, že tenhle Kongres je „tak trochu jiný“. Panuje přátelská a uvolněná atmosféra, na velké oficiality se tu příliš nehraje, v dětském koutku si hrají děti, a když se jim zasteskne po mámách, prostě si jim přijdou sednout na klín a nikomu to nevadí.

Ačkoli by mne program kaváren také zajímal, mířím k jiné části programu – diskuzi na téma „Čas na kvóty: ano, či ne?“, kterou zaštiťuje mé domovské Fórum 50 % a kterou moderuji. Ačkoli je formát diskuze pro/proti a vystupují jak zastánkyně, tak odpůrkyně kvót, debata se nese ve velmi konstruktivním a pozitivním duchu. Paralelně probíhá ještě debata o ženách ve finančním sektoru (Fórum 50 %), ženách v politice (Zelená akademie, Heinrich- Böll- Stiftung Praha), workshop o sexistické reklamě (NESEHNUTÍ) či promítání filmu Ženy v poli (Manusche).

Abych toho neměla málo, po skončení diskuze se běžím převléknout a zahájit módní přehlídku značek Be Yours a MIRIA s.r.o., která nabízí módu ženám po operaci rakoviny prsu. Nestíhám ani oběd, který nám zajišťuje Ethnocatering, který zaměstnává ženy – migrantky. Návštěvnice tak mají možnost ochutnat gruzínské, arménské či afghánské speciality a alespoň z doslechu vím, že všem moc chutná :) Během obědové pauzy si trochu oddychnu, popovídám s přítomnými ženami, ale vzápětí již začíná odpolední program. Ten je zahájen dalším společným blokem, kde tentokrát vystupují zahraniční osobnosti. Role moderátorky se chopila Michaela Hergetová a vystoupily v něm Brigitte Luggin ze zastoupení Evropské komise v Praze a britská velvyslankyně v Praze Sian MacLeod. Na dálku – prostřednictvím předtočeného videovstupu – vystoupila i komisařka EK pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Reding  a zástupkyně sesterského Kongresu Kobiet Henryka Bochniarz.

A po plenáru jsou na řadě opět kavárny a worksopy – tentokrát např. workshop severských ambasád s názvem „Ekonomika rovnosti“, workshop „Ženy v síti“ o důležitosti vzájemného propojování a solidarity (cats2cats, Rostya Gordon Smith, Ivana Watson, Fórum 50 %), praktický trénink „Změna jako příležitost“ (Evropská kontaktní skupina), Jiná budoucnost je možná (Gender & Sociologie SoÚ AV ČR) či workshop „Jednou budem' dál aneb o slepičí krok“ (Gender studies). Kdo neměl náladu na diskuze a workshopy, mohl si odpočinout u promítání dokumentárních filmů.

V pauze před posledním společným panelem se konečně stíhám zajít se podívat i na doprovodný program. Na Náměstí Míru po celý den probíhá trh podnikatelek a živnostnic, které jednak nabízí své zboží od oblečení přes kávu či lahůdky až po hry a hlavolamy, ale které jsou zároveň ochotné sdílet své zkušenosti s podnikáním. Spokojené organizátorky mi líčí, že dopoledne sklidil u dětí nadšený ohlas kouzelník pan Kravata i následující loutkové divadlo a dospělí si zas přišli na své při odpoledním vystoupení živého jukeboxu Gail Whitmore, kapely Pankix či zpěvačky Tonyi Graves.

V pět večer „jdeme do finále“ a chystáme se na poslední plenár, na kterém vystoupily kandidátka na prezidentku a předsedkyně Klíčového hnutí  Táňa Fischerová, novinářky Jana Ciglerová a Michaela Jílková, která je také patronkou organizace proFem, ekonomka Ilona Švihlíková, spisovatelka a publicistka Alena Wagnerová a ředitelka společnosti PeopleIMPACT Rostya Gordon-Smith. Na úplný závěr byly představeny Rezoluce Kongresu žen– souhrn vizí a požadavků, které by prospěly nejen českým ženám, ale celé společnosti. Mezi hlavní požadavky rezoluce patří: zvýšení počtu žen v rozhodovacích pozicích v soukromé i veřejné sféře, důsledný boj proti násilí na ženách, zlepšení postavení samoživitelek, řešení chudoby žen a nerovného postavení seniorek, úprava podmínek flexibilních forem práce a v neposlední řadě zajištění dostatečných kapacit školek a jeslí pro děti. Všechny přítomné a všichni přítomní schválili text rezoluce symbolickým povstáním, rezoluci je možné podpořit i podpisem pod elektronickou petici  zde.

Po skončení ještě přebíhám na Mírák a poslechnu si závěr vystoupení kapely Yellow Sisters s projektem Řeky. Na samý konec přednáším již poněkud unavené závěrečné slovo. Poslední rozloučení se známými tvářemi a pak už jen sbalit naše materiály a odvézt je zpět do kanceláře. Celý hektický den uzavíráme s nejužším organizačním týmem v přilehlém restauračním zařízení :) Ačkoli obvykle nepiju, tentokrát si na oslavu dávám mojito . Hodnotíme celou proběhlou akci a shodujeme se, že ačkoli jsme bojovaly s nedostatkem lidí i financí a celkově to bylo náročné, nadšené reakce návštěvnic (i návštěvníků) nás přesvědčily, že to stojí za to a že příští rok do toho jdeme znovu. O tom, že to skutečně stálo za to a že má smysl pokračovat i Vás snad přesvědčí jeden z mnoha kladných ohlasů, které k nám v následujících dnech doputovaly.

„Vážené a milé pořadatelky, ráda bych vám poděkovala za báječnou organizaci celého Kongresu a hlavně za velmi zajímavý program. Jsem ráda, že bylo tolik prostoru pro diskusi, tlumočení do češtiny a také, že jste myslely na všechno a mimo velmi chutného oběda jste sehnaly i hlídání dětí po celý den. Děkuji i dobrovolnicím a samozřejmě sponzorům. Těším se na další ročník, kde bude možnost začít pomalu bilancovat naše společné úspěchy, přestože vím, že jde o běh na dlouhou trať.“