Jsou ústavní zvyklosti idiotské, jak říká náš prezident?

Deník Právo: „V souvislosti se jmenováním vlády odborníků je vám vyčítáno, že porušujete ústavní zvyklosti. Jak zareagujete na tuto kritiku?“

Miloš Zeman, prezident České republiky:

“Především bych řekl, že pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by nějakým způsobem byly zakotveny v ústavě. Jsou to jenom zvyklosti. Prezident, byť přímo zvolený, nemůže měnit ústavu, ale má samozřejmě svaté právo měnit zvyklosti, které nejsou zakotveny v ústavě.” 

Zeptali jsme se tedy předních expertů: Co jsou to ústavní zvyklosti a v čem jsou důležité pro liberální demokracii?

 „Demokratické ústavy předpokládají, že nejvyšší funkce obsazují vyzrálé osobnosti, které chápou, že určité jednání může být nepřijatelné, i když ho žádný zákon nezakazuje. Podobně jako společenské zvyklosti umožňují a usnadňují společenský styk, ústavní zvyklosti umožňují a usnadňují politické jednání. Jsou tu proto, že nelze všechna pravidla politického jednání definovat zákonem.

Mají proto menší závaznost než zákon, nicméně pokud je někdo porušuje s tím, že je chce měnit, měl by své jednání vysvětlit a obhájit. Pokus o změnu zvyklostí je legitimní, pokud se zásadně změní okolnosti,
za nichž se zvyklosti ustavovaly. Zda tomu tak dnes je, považuji za otevřenou otázku. Nicméně principiální odmítnutí zvyklostí jako takových je neobhajitelné a hloupé.“

   Petr Drulák

   Politolog, Ústav mezinárodních vztahů

 (zdroj: HN - Matej Slávik)

„Ústavní zvyklosti jsou pravidla, podle nichž bylo postupováno v situacích, které Ústava přímo nepředpokládá, respektive dává více možností výkladu. Dalo by se také hovořit o precedentech. Z povahy věci jsou to tedy nepsaná pravidla, která usnadňují řešení opakujících se situací bez toho, že by muselo dojít k jejich zakotvení v Ústavě či jiném právním předpisu anebo že by o řešení muselo být znovu složitě vyjednáváno. Důležité jsou však následující skutečnosti:

1) Ústavní zvyklost nemůže mít protiústavní nebo vůbec protiprávní charakter.

2) Pro ústavní zvyklost je třeba splnění dvou podmínek - všeobecné/rámcové shody o pravidlu a jeho dlouhodobé používání.  

Tady narážíme na zásadní problém. Ačkoliv můžeme mít opačný dojem, vývoj neurychlíme a tak, jako vypadá jinak anglický trávník pěstovaný 500 let a jeho obdoba položená před 5 lety, je obtížné vyžadovat stejnou přesvědčivost po 10 či 20 letech vývoje a odkazovat na Anglii s jejími 300 a více let starými a všeobecně uznávaný precendenty.

Navíc, anglická ústava se nemění tak často, jako ústava česká. Každá její zásadní změna nutně znamená pokud ne přímo odvržení, tak zpochybnění dosavadního vývoje.“

    Jan Kudrna

    ústavní právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy

    (zdroj)

„Pojem odkazuje k přesvědčení, že by ústava měla být v některých ohledech naplňována podobným způsobem, jako to dělali všichni před námi. Důležitý je v tom, že zajišťuje dlouhodobou předvídatelnost vztahů mezi ústavními aktéry.

Jeho nevýhodou je, že předpokládá, že by k něčemu mělo dojít, ne, že k tomu musí dojít. Pokud jeden z aktérů přesvědčení nesdílí, zbortí se celý koncept jako domek z karet.“

     Roman Chytilek

     politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity

    (zdroj)

"Ústavní konvence se vyskytují v každém ústavním systému v míře měnlivé podle stáří a detailnosti ústavy. Jejich podstatou je snížení nejistoty stran budoucích postupů tam, kde ústavy nabízejí více řešení. Aby se zkrátka nezačínalo stále znovu v bodu nula se všemi představitelnými scénáři, které jsou spojeny s rizikem nezdůvodněně odlišných postupů v obdobných situacích, tedy se svévolí.

Konvence vycházejí z minulých precedentů nebo obecných ústavních principů, pomáhají kompletovat ústavnířád do významového celku. Popírat jejich existenci je poněkud neobvyklé, ba i škodlivé."

    Jan Kysela

    ústavní právník, Právnická fakulta Univerzity Karlovy

    (zdroj:Jaroslav Matyáš, ČT) 

"Ústavní zvyklosti jsou pravidla chování, která nejsou formálně uvedeny v ústavě, ale v praxi se dodržují. Fakticky je to součást materiální ústavy, což je širší pojem než formální ústava ("prostý" text ústavy). Vztaženo k české situaci je to vše, co se zažilo za posledních dvacet let jako pravidlo v nejrůznějších situacích, aniž to je v ústavě přímo napsáno. Typicky například ústava nezná pověření někoho sestavením vlády. Přesto se to od voleb 1996 používá a zažilo se to jako jakýsi "předkrok" předtím, než prezident někoho formálně jmenuje premiérem. Význam to má politický, dává to větší čas pro politické vyjednávání, protože ještě není fixně stanovena osoba premiéra. Samozřejmě to fakticky předznamenává, kdo bude pravděpodobně premiérem. Týkalo se to i Miloše Zemana po volbách 1998, kdy jej prezident Václav Havel nejprve pověřil sestavením vlády a až zhruba za měsíc jej jmenoval. Ústavní zvyky jsou tady kvůli vyplnění mezer, s nimiž formální ústava nepočítá. 

Je dobré brát v úvahu, že ústavní zvyky jsou na pomezí práva a politiky. To znamená, že se můžou modifikovat nebo případně nemusí být použity - není to statická záležitost. Vezmu-li v úvahu uvedený příklad s pověřením někoho sestavením vlády, i v minulosti se jednou tento zvyk nepoužil. Václav Klaus na konci roku 2006 v situaci, kdy tu byla menšinová vláda Mirka Topolánka bez důvěry a v demisi, znovu jmenoval premiérem Topolánka a "přeskočil" úplně fázi pověření. Druhý takový příklad je současný premiér Jiří Rusnok, kde také žádné pověření nebylo.

V situaci, kdy se mění politický režim, mění se i ústavní zvyky. Například, probíhá-li přechod od parlamentního k poloprezidentskému režimu je dobré, počítat s tím, že se to promítne i do podoby ústavních zvyků. Česká ústava s řadou nejasných a různě vyložitelných ustanovení pro něco takového vytváří vhodný prostor. Taková změna ústavních zvyklostí je ale pochopitelně možná jen v situaci, kdy to ostatní političtí aktéři, tedy především strany, dovolí."      

     Lubomír Kopeček

     politolog, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity

     (zdroj)