Úpadek dceřiné společnosti? Mateřské možná půjde o krk

A nedost na tom – značně nešťastným zněním jiného ustanovení ZOK jsou povinnosti podle tohoto § 68 obdobně vztaženy i na tzv. vlivnou osobu a na ovládající osobu společnosti s takto neblahým osudem. Vlivná osoba je každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci rozhodujícím způsobem ovlivní její chování, a to k její újmě – tedy třeba i společník, který do statutárního orgánu „nastrčí“ jiného, sám však tahá za nitky zpovzdálí. (Tedy někdo, koho by v politice novináři asi označili přízviskem kmotr.)

Taková vlivná osoba ale ručí věřitelům tak jako tak, skrze jiné ustanovení ZOK. Větším tématem je tedy tento odkaz na § 68 pro ovládající osoby. Ovládající osoba je taková, která může ve společnosti uplatňovat rozhodující vliv (zjednodušeně řečeno – má nad 40% hlasů). Z definice je tedy ovládající osobou i v zásadě nevinný podílník, kterému bankrotující společnost sice zcela či z velké části patří, avšak do jejího řízení nezasahuje a vliv na její osud nemá. Podle dosavadní právní úpravy přitom taková ovládající osoba u kapitálové společnosti (s.r.o., a.s.) nanejvýše mohla přijít o prostředky, které do ní vložila, avšak proti jejím věřitelům ji „korporátní závoj“ chránil.

Právní teoretici se nyní o překot snaží interpretovat ZOK tak, aby překonali toto nešťastné – bohužel ale výslovné a evidentní – znění zákona. Tato snaha je určitě chvályhodná a sympatická. Vždyť zákon zde svou textací boří základní fundamenty principu fungování korporátních struktur, zejména pak princip omezeného ručení při účasti v kapitálových společnostech. Označení naší nejpoužívanější korporátní formy – společnost s ručením omezeným – by se stalo prázdnou floskulí. Ručení by sice nenastupovalo automaticky, neboť teprve pro konkrétní okolnosti by bylo posuzováno, co patří ke „všemu potřebnému“, co měla dotyčná osoba učinit pro odvrácení hrozícího úpadku. (Dodat další kapitál? Do potápějící se lodi?) I tak by ale už jen riziko takového posouzení bylo značné. Tím spíše, že by se v důsledku znění paragrafu, na něž směřuje odkaz, týkalo dokonce i bývalé ovládající osoby – nepominulo by tedy ani např. prodejem podílu či akcií.

Mimo jiné se tedy objevily výklady, podle nichž ručení ovládající osoby v případech popsaných v § 68 ZOK nenastupuje obecně vždy, ale pouze pokud ovládající osoba (její orgán) činí určité aktivní zásahy do řízení společnosti, jimiž statutárnímu orgánu bankrotující společnosti zabrání, aby si tento náležitě splnil své povinnosti. Takové interpretaci určitě fandím, protože se jeví rozumná. Jen bohužel naráží na argument, že na jiných místech ZOK takovou ovlivňující ovládající osobu výslovně vymezuje právě tímto způsobem („pokud svým vlivem podstatně přispěla k úpadku“), zatímco zde tak neučinil.

Nezbude nám než doufat, že k rozumnému výkladu se po čase přikloní i judikatura. Na nejasné zákony žehráme často, zde ale bude nutné překonat bohužel poměrně jasný (ale nevhodný) text zákona. A raději si neklaďme otázku, proč jsme si nemohli ušetřit nervy, kdyby tento zjevný lapsus v ZOK nebyl.