Proč mají investoři radši Polsko než Česko?

Česká ekonomika není v dobré kondici, i když příliš rychlé čtení posledních odhadů statistického úřadu může mást. Hrubý domácí produkt se sice za posledních 12 měsíců propadl o 2,4 %, což byl jeden z nejhorších výsledků v Evropské unii, ale propad byl způsoben velkým snížením zásob o téměř 15 miliard korun. Spotřeba domácností, vlády, investice i vývozy se v prvním čtvrtletí zvýšily ve srovnání s předchozím kvartálem, a naznačily tak, že dlouhá recese české ekonomiky, která trvá již od roku 2011, se snad blíží ke konci.

 Nicméně, i pokud by recese skončila již v dubnu, objem české ekonomiky je dnes srovnatelný s rokem 2007 – tj. za posledních 6 let jsme vůbec „nevyrostli“. To ostře kontrastuje s nejúspěšnější ekonomikou EU – Polskem. U našich severních sousedů se ekonomický růst nezastavil a dnes je polská ekonomika o 20 % nad úrovní roku 2007 a vzrostla i v prvním čtvrtletí letošního roku, i když jen o půl procenta. Česká ekonomika se přitom od polské podstatně neliší: v obou zemích je důležitý průmysl, obě země vyvážejí hlavně do Německa a obě snižují schodek veřejných rozpočtů.

 Rozdíl mezi vývojem v Polsku a v Česku má dvě hlavní příčiny. Za prvé, v Česku se v posledních letech méně investuje: celková úroveň investic byla v loňském roce o 9 % nižší než v předkrizovém roce 2007. Naproti tomu v Polsku byly vloni o 18 % vyšší než před pěti lety. To jinými slovy znamená, že kdybychom investovali stejně jako Poláci, byly by v loňském roce investice o 250 miliard vyšší. Většina investic pochází samozřejmě ze soukromého sektoru, ale Poláci hodně investovali i do veřejné infrastruktury, především dopravní. Toho si všímají i zahraniční investoři, a i proto se Polsko dostalo před Česko jako nejoblíbenější země pro německé (a tedy nejdůležitější) investory. Za posledních pět let Polsko získalo přes 50 miliard dolarů (přibližně 1 bilion korun) zahraničních investic, zatímco do Česka za stejnou dobu přiteklo „jen“ 22 miliard dolarů (440 miliard korun). Na začátku století přitom byl příliv zahraničních investic do obou zemí srovnatelný.

 V Polsku se tedy více investuje, ale také se tam tak nepropadla soukromá spotřeba. Zatímco Češi, vystrašení finanční krizí v Evropě, která na ně, paradoxně, má mnohem menší vliv než na Poláky, snižují spotřebu již od roku 2011, v Polsku spotřeba pomalu, ale prakticky neustále roste. Příčinou rozdílu není nezaměstnanost (ta je v Polsku vyšší), ale spíš optimističtější výhled Poláků do budoucnosti: protože očekávají, že budou v budoucnosti mít vyšší příjmy, jsou ochotni více spotřebovávat už teď. Polská vláda má doma také mnohem vyšší kredit než ta česká: Poláci jí v zásadě důvěřují, že dělá rozumnou politiku, což se projevuje třeba v čerpání fondů z rozpočtu Evropské unie. Ne že by v Polsku nebyla korupce, ale vláda vyčerpala v roce 2011 skoro 15 miliard eur (360 miliard korun) bez vážnějších problémů a Polsko bylo největším čistým příjemcem peněz z rozpočtu EU: zatímco do Polska přišlo o 280 miliard korun více, než kolik vláda poslala do Bruselu, u nás byl tento rozdíl „jen“ necelých 40 miliard korun. V Česku se zároveň prosadil všeobjímající pesimismus: je špatně a bude ještě hůř, Evropa je v krizi, euro se rozpadne, Evropská unie je podvod, kapitalismus je v koncích… Takové názory v Polsku samozřejmě také existují, ale jsou na okraji.

Polsko přitom není ani zdaleka dokonalé. Vláda je sice kompetentní, ale také nemilosrdně pragmatická. V roce 2009 nechala schodek rozpočtu nakynout až na 8 % HDP a pro jeho snížení neváhala ořezat důchodovou reformu, kterou se Polsko chlubilo jako příkladem zodpovědné a dlouhodobě orientované politiky. Důchodový systém potřebuje další reformy, především prodloužení věku pro odchod do důchodu a eliminaci často absurdních zvýhodnění pro zemědělce. Vyřízení stavebního povolení trvá v Polsku ještě déle než v Česku (jeden rok, ve srovnání se 3 měsíci u nás), a váš majetek registr zapíše do 50 dní, ne do dvou týdnů jako v Česku.

 Rozhodující z pohledu investorů je ale směr změn: zatímco v Polsku se situace ve většině indikátorů zlepšuje, v Česku stagnuje. Polsko se tak letos poprvé dostalo před Česko v pravidelném hodnocení podnikatelského prostředí Světovou bankou: podle něj je Polsko 55. nejlepší zemí na světě pro podnikání, zatímco Česko je o 10 příček pozadu. Ještě vloni bylo přitom Polsko 74. a Česko 67.

 Není divu, že v takto rozdílně „naladěných“ zemích se ekonomika vyvíjí hodně odlišně. V ekonomice jde často o psychologii více, než se ekonomům zdá. Očekávání budoucnosti formují naše jednání v současnosti, a pokud jsme naladěni spíše pozitivně, dokážeme i ekonomickou krizi interpretovat spíše jako nepříjemnou, ale dočasnou výchylku z dlouhodobého trendu. Pokud máme naopak obavy z budoucnosti, zdá se nám, že krize všechny naše obavy potvrzuje a náš pesimismus se dále prohlubuje.

Vyšlo v týdeníku Respekt