Živě z Brazílie: Protesty stále pokračují

Leblon je tou nejluxusnější čtvrtí nejen v Riu de Janeiru, ale také v celé Jižní Americe. Tam také bydlí guvernér stejnojmenného státu, Sérgio Cabral. Minulý týden se uskutečnil zpočátku nenásilný protest přímo před jeho domem. Kolem tří tisíc lidí pochodovalo luxusními ulicemi této čtvrti. Jejich pokřiky byly jednoznačné “Mistrovství světa nebude!“ Nebo také známý chilský revolucionářský pokřik “Sjednocený  lid nikdy nebude poražen“, zparodovali protestující na  “Sjednocený lid nikdy neoj*bete“. Hlavním cílem bylo paralyzovat místní autobusový uzel, což se opravdu povedlo, ale jak lidé, kteří se nemohli dostat z Leblonu, tak i místní aristokratičtí obyvatele, se k protestu proti zkorumpované a nefunkční politice bez rozdílů připojili.  

Protest nabíral na síle, až došlo ke střetu s policií před rezidencí Cabrala. Jako první přišel na řadu slzný plyn, proti kterému však byli skoro všichni velmi dobře vybaveni - a to buď plynovými maskami, nebo zvlhčenými šátky. Dav to neodradilo a postupně začaly vyrůstat na ulicích barikády a ohně. Atmosféra houstla a bylo jasné, že tento protest se neobejde bez násilí. Policie začala házet dělobuchy, což demonstranty spíše nabudilo než zastrašilo, ale proti gumovým projektilům už toho moc nezmohli. Pouliční osvětlení náhle zhaslo a těžkooděnci se rozeběhli do ulic, aby rozehnali dav. Vodní děla uhasila ohně a zásahové jednotky postupně vytlačovaly demonstranty z přilehlého okolí.  Zdálo se, že demonstrace byla u konce. Za pár minut, ale již v menším počtu, lidé opět pokračovali na tom samém místě. Tentokrát si ale nedovolili opět válčit s policií, tak aspoň začali rabovat přilehlé obchody a rozbíjet výlohy. Několik obchodů s luxusní módou tak padlo “síle lidu“, který začal sympaticky všechno oblečení rozhazovat davu a manekýni posloužili jako materiál na další barikády. Ale jak rychle barikády vyrostly, tak ještě rychleji je protestanti rozebrali, kdykoliv se přiblížila ambulance, která se snažila projet. Rabovat se tedy prý dá i slušně.       

Uprostřed všeho chaosu a násilí si místní obyvatelé vůbec nestěžovali a část z nich se k protestům připojila. Navíc komunita bohatého Leblonu dokonce požádala guvernéra Cabrala, aby se odstěhoval. Drastické rozdíly ve společnosti, absence kvalitního školství a dostačující zdravotní péče pro kohokoliv, kdo nepatří do nejbohatších vrstev, pořád představuje hlavní zdroj protestů. Bohužel tyto problémy jsou tak komplexní a fundamentální, že se nemohou vyřešit v rámci jednoho volebního období, a to ani kdyby brazilští politici opravdu chtěli.

Nová brazilská střední třída, která byla uměle vytvořena díky přístupu k levným půjčkám, si nyní uvědomuje, že má právo protestovat, a tak demonstruje  svou politickou sílu. Ale kromě možnosti si levně půjčit nemá absolutní většina Brazilců přístup k základním sociálním službám. Proto tak můžete ve favelách (typické brazilské chudinské čtvrti) vidět obrovské ploché televizory nebo hezká auta. Veřejné  základní a střední vzdělání je však na velmi nízké úrovni a dostat se na státem hrazenou veřejnou univerzitu je bez vzdělání na drahých soukromých školách nemožné. Zdravotnictví poskytuje to nejlepší jen v luxusních čtvrtích a nemocnice pro lidi bez milionových kont zůstávají na žalostné úrovni. Lékaři si otevírají přepychové soukromé kliniky pro bohaté a pro průměrné Brazilce jich není dostatek.

Celá společnost jako by se probouzela z politického kómatu a uvědomuje si, že v demokracii by měla ležet síla v jejich rukou. Požadavky demonstrantů jsou ale velmi komplexní a navíc chybí lídři či jakákoliv politická organizace, která by reprezentovala demonstrující masy. Prezidentské a parlamentní volby budou v říjnu 2014, což je snad dostatek času na to, aby se toto celé hnutí sjednotilo a našlo vedení. Jedině potom se z vykřičených hesel pouličních demonstrací bude moci stát legitimní politická agenda a požadavky opravdovým programem. Skutečných změn se nedosáhne na ulici, ale v Národním brazilském kongresu.