Jednou z možností je, že vládě bude vyslovena důvěra. Pokud k tomu dojde, stane se "plnohodnotnou", tedy plně legitimní vládou. Je otázkou, zda se v očích některých politiků a politických komentátorů zbaví svého hlavního stigmatu, tedy že je "prezidentským projektem". Z hlediska ústavního práva proti takové vládě nicméně nelze mít žádné námitky. Jednalo by se o vládu, která vznikla z vůle Poslanecké sněmovny.

Vyslovení důvěry by také znamenalo posílení postavení prezidenta republiky. A to jak postavení politického (byl úspěšný při jmenování "své" vlády), tak i ústavního (potvrdil, že může uplatňovat Ústavu naplno tak, jak je napsána).

Vyslovením důvěry přirozeně nic nekončí, protože vláda, k níž se poslanci jednotlivých politických stran připojili až po jejím jmenování, bude ve složitějším postavení při shánění hlasů pro své jednotlivé návrhy zákonů. Může tedy skončit jako vláda menšinová a udržovací.

Nezískání důvěry, rovné svými účinky vyslovení nedůvěry, nabízí zajímavější možnosti.

V takovém případě je vláda povinna podat demisi, pokud tak neučiní, prezident jí odvolá. Vláda může být po podání demise pověřena výkonem svých pravomocí do doby, než bude jmenována vláda nová. V podstatě se tak vždy činí, protože země potřebuje aspoň nějakou vládu. Tedy v případě nevyslovení důvěry vládě J. Rusnoka lze počítat, že tato vláda bude pověřena k dalšímu fungování.

Otázkou je, co dále. Podle Ústavy nastupuje druhý pokus o jmenování vlády. Ten je opět v rukou prezidenta republiky. Záleží čistě na něm, koho jmenuje premiérem, potažmo jakou vládu na jeho návrh jmenuje. O složení takové vlády lze jen spekulovat. Prozatím prezident ukázal, že má zájem své pravomoci využívat, odhaduji tedy, že by tomu tak bylo i v tomto případě.

Prezident není ústavně na první pohled ve svém výběru premiéra nijak limitován. Ale pouze na první pohled. Jasným limitem je další hlasování o důvěře v Poslanecké sněmovně. A to je limit výrazný, protože v případě neúspěchu je třetí pokus o sestavení vlády v rukou předsed(k)y(ně) Poslanecké sněmovny.

Ve druhém pokusu se tedy hraje o výrazně více, než v pokusu prvním. Z krátkodobého hlediska tedy prezident může zvítězit, ale pokud jeho druhá vláda v hlasování o důvěře neuspěje, znamená to citelnou ránu pro prestiž a politické postavení prezidenta republiky. Samozřejmě je otázkou, co je prezidentovým hlavním politickým cílem. Pokud k jeho (nezvratnému) dosažení dojde do případného neúspěchu druhé vlády a vláda je k jeho dosažení pouhým nástrojem, potom celá úvaha může vypadat výrazně jinak.

Nicméně prezident ve svém rozhodování limitován je a sází do hry poměrně hodně. Navíc, čím samostatněji jedná, tím je jeho sázka a případná prohra výraznější. V případě neúspěchu "svého" projektu si nad ním bude moci jen těžko umýt ruce. Bývalá vládní koalice, pokud projeví základní trpělivost, nemá co ztratit, může jen získat. Prezident republiky je v horším postavení.

V jakém termínu má být případná druhá vláda jmenována? Ústava žádný termín neuvádí. V takovém případě platí základní zásada veřejného práva - není-li termín uveden, je povinností jednat bez zbytečného odkladu. Není důvod, proč bychom neměli znát složení případné nové "prezidentovy" vlády do konce prázdnin. Pokud se pro tuto cestu prezident rozhodne. Takový časový horizont platí nakonec pro jakoukoliv vládu, která by případně přicházela v úvahu. Takový je úděl prezidenta, a dalších vrcholných politiků, že na prázdniny odjet nemohou, dokud se jmenování nové vlády nepohne kupředu.

Varianta, že by prezident novou vládu nejmenoval a nechal současnou vládu fungovat bez důvěry až do termínu řádných voleb, by znamenala hrubé porušení Ústavy. Naše Ústava je sepsána tak, že vyžaduje vládu s důvěrou, pouze po zcela nezbytné a přechodné období zde může být vláda bez důvěry.

Prvotním úkolem prezidenta republiky v případě neúspěchu Jiřího Rusnoka získat důvěru pro svou vládu je dát České republice vládu novou, která by se mohla ucházet o důvěru. To je výlučným úkolem prezidenta republiky, za jehož splnění nese osobní ústavněprávní, a také politickou odpovědnost.

Takový je úděl hlavy státu.

Související