Vyslovení nedůvěry vládě Jiřího Rusnoka svým provedením poněkud zamíchalo kartami. Na jedné straně parlamentní systém ustál zátěžovou zkoušku v tom smyslu, že vůle Sněmovny převážila nad vůlí prezidenta. Na druhou stranu je patrné, že to je spíše Pyrrhovo vítězství, protože Sněmovna svou vůli vůči prezidentovi nedokáže prosadit.

Seberozpuštění Sněmovny bude v aktuální chvíli znamenat spíše převahu prezidenta. Co bude v delším časovém horizontu, to je otevřené a záležet bude na výsledku voleb (jak bude Sněmovna /ne/roztříštěná, jak politicky silné osobnosti v ní zasednou). Každopádně, prezident je v daleko výhodnějším postavení už proto, že jedná sám, kdežto Sněmovna musí nalézt dohodu mnoha, kteří mají často rozdílné zájmy.

Pokud se jedná o nejbližší týdny, včerejšímu večeru dominovala shoda až nadšení z toho, že nás čekají rychlé předčasné volby. Uvidíme.

Pokud se jedná o ústavu, stanoví, že prezident Sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Sněmovna hlasy alespoň tří pětin, tedy alespoň 120 poslanců.

Tedy Sněmovnu rozpouští prezident na její kvalifikovaný návrh. Jedná se o povinnost prezidenta republiky. K jejímu splnění nemá stanovenou lhůtu, je tedy povinen jednat bez zbytečného odkladu. Volby se potom musejí konat do 60 dnů od rozpuštění Sněmovny.

Vždy odmítám spekulovat o tom, co by se stalo, kdyby prezident nebo kdokoliv jiný svou povinnost nesplnil. (V tu chvíli jsme mimo právo a jako právník nemám odpověď.) Z výše uvedeného ale i tak vyplývají zajímavé možnosti.

Termín voleb je závislý na dvou faktorech:

  1. Kdy se Sněmovna usnese na svém rozpuštění – od tohoto dne (plus nějaký den navíc pro prezidenta na učinění rozhodnutí a jeho zveřejnění ve Sbírce zákonů) začíná běžet 60denní lhůta.
  2. Na který den prezident republiky (s kontrasignací premiéra) volby vyhlásí.

Shrnuto – o termínu voleb nerozhoduje Sněmovna a politici v ní shromáždění, ale prezident se souhlasem premiéra.

Pokud tedy sněmovní politici slibují nějaký termín, vyjadřují spíše své přání či naději, kterým prezident může, ale nemusí vyhovět.

Jestliže by se Sněmovna usnesla na svém rozpuštění, řekněme 15. srpna, mohou se volby konat i před polovinou října. Pokud se Sněmovna takto rychle neusnese, vše se může posouvat dále směrem k listopadu. Ale také nemusí.

Z ústavněprávního hlediska se nabízí ještě jedna zajímavá otázka. Zda se Sněmovna může rozpustit k určitému datu, nejlépe umístěnému velmi blízko dne voleb. (Důvod takové úvahy je na straně poslanců čistě materiální, protože rozpuštění znamená zánik mandátu, a tedy i všech s ním spojených práv, především na finanční a jiná materiální plnění a také imunity.) Tedy zda se Sněmovna může usnést, že se rozpustí např. k 10. říjnu, anebo zda by mohla prezidenta požádat o to, že souhlasí s rozpuštěním bez jakýchkoliv časových podmínek, ale žádá či prosí, aby ji rozpustil svým rozhodnutím až opět třeba k 10. říjnu a volby vyhlásil na 11. a 12. října.

Každá taková úvaha by znamenala mimořádné ohýbání a zneužívání ústavy. Vynecháme-li případy katastrof a jiných mimořádných událostí, potom institut seberozpuštění Sněmovny je v ústavě koncipovaný tak, že k rozpuštění má dojít bez zbytečného odkladu a bez jakýchkoliv podmínek. Tedy, že se Sněmovna jednoho dne usnese a druhého či třetího dne skončí a otevře se cesta k novým volbám. To je velký rozdíl oproti dvěma ústavním zákonům o zkrácení volebního období. Zde se jedná o zcela jiný ústavní institut.

Popsaný faktor je třeba také zapojit do všech úvah ohledně toho, jak brzy budou volby. Bude působit spíše zdržení.

Pokud tedy ve středu večer vše vypadalo tak, že rozuzlení celé situace je na dohled, myslím, že teď již vše vypadá poněkud jinak.

 

Související