S postupujícím létem se stále značnější část redakce The Student Times, podobně jako doufám Vy, mílí čtenáři, může pochlubit svými prázdninovými zážitky z cest a výprav za poznáním. A ne vždy jsou to cesty do míst úplně poznaných: zatímco Chorvatsko, Itálie či Řecko jsou země přeci jen již pro českého turistu docela profláknuté, myslím si, že například do takového Estonska kroky Čechů až tak často nevedou. Stojí tedy výprava na tenhle „konec Evropy“ za to? Troufám si tvrdit, že jednoznačně ano!

Pobaltí, tři malé republiky, které již po staletí soupeří o existenci v kleštích expanzionistického Ruska. Přestože je navíc ruská přítomnost „cítit“ na každém rohu a ruštinou se zde domluvíte prakticky všude, a to i mimo menšinu, která tvoří až 40% obyvatel jednotlivých republik, čím více na sever se posouváte, tím víc na vás začne dýchat i typická severská atmosféra. Zvláště využijete – li k cestě neletecký způsob dopravy, kdy uháníte nocí vstříc na severu v létě nikdy nezapadajícímu slunci, jehož záři od Rigy na sever máte na obzoru neustále na očích.

Není přitom úplně lehké se do těchto končit dostat. Pokud nepatříte k těm lehce majetnějším a nemůžete si dovolit letět přes Varšavu nebo Moskvu do Rigy či Tallinnu, čeká vás poměrně dlouhá cesta. Vlakem do Varšavy, nočním busem přes prakticky neexistující silnice severovýchodního Polska do litevského Vilniusu a odtud dalším autokarem přes Lotyšsko až do Estonska.

Výhodou je, že zpáteční cesta vás může stát méně než 100 eur a pokud nakoupíte jízdenky u Simple Expresu (jedné ze dvou velkých autobusových společností, které mezi Polskem a Pobaltím jezdí) extrémně dopředu, můžete zaplatit kupříkladu za úsek Varšava - Vilnius pouhou pětieurovkou.

Český Krumlov s příchutí vodky

Estonsko samotné je poměrně malá placka, která má zhruba tolik obyvatel, co Praha. Nekonečné lesy a pole lemují vaši cestu kamkoliv se v Estonsku vydáte. Cílem číslo jedna je samozřejmě Tallinn, hlavní město o velikosti Brna na pobřeží Finského zálivu, odkud je to vzdušnou čarou sto kilometrů do Helsinek a tři sta kilometrů do Petrohradu.

Město samotné se vyznačuje unikátní kombinací severské a ruské architektury, k vidění jsou zde pravoslavné chrámy, letní sídlo ruského cara i domy a špičaté věže s červenými střechami, které by s trochou fantazie bez problému zapadly do scenérie Českého Krumlova. Přesto obecně platí, že pokud chcete danou zemi skutečně poznat, vyhněte se hlavnímu městu – Estonci sami říkají, že v Tallinnu žije více cizinců (zejména Rusů) než jich samotných.

Jakožto studenti byste nicméně mohli ocenit jiné estonské město, stotisícové Tartu, které je v Estonsku známé jako univerzitní město a kam můžete velmi často vycestovat i skrz Erasmus program. Jedná se o malebné sídlo nedaleko hranic s Ruskem plné malých staveb (jedna má spolužačka po návratu z Tartu do Brna prohlásila, že ji nyní připadá, jako by Brno bylo plné mrakodrapů) a prakticky jen jednou „party ulicí“, na které ovšem nikdo nikdy nespí a která celkově zapadá do obrazu Tartu jako města, ze kterého se jako student nebudete chtít vrátit.

Nepoznaná Saaremaa

Pokud chcete nicméně poznat skutečný poklad a nádheru estonské přírody, zamiřte na západ, na největší ostrov v zemi, Saaremaa. Jinak než lodí se sem sice nedostanete, nicméně luxusní trajekty pendlují mezi ostrovem a pevninou co půlhodinu.

Placka s nejvyšším bodem 54 metrů nad hladinou moře a o něco menší než Karlovarský kraj sice nenabízí příliš mnoho potěšení pro milovníky horské turistiky (což platí obecně pro celé Pobaltí), jinak zde ale na malém území máte neskutečně širokou škálu přírodních lákadel. Rozsáhlá síť asfaltových cest s minimálním provozem či rovnou cyklostezek je v kombinaci s neexistencí kopců ideální pro vyznavače kolečkových bruslí, lehčích cyklovýletů, či v zimě pro běžkaře.

Kilometry dlouhé písečné nebo kamenité pláže bez jediné lidské bytosti jsou pohlazením po duši, zvláště v kombinaci s faktem, že díky navozenému písku do moře si sice ve vzdálenosti padesáti metrů od pobřeží nezaplavete, ale zato máte k dispozici moře nikoliv dvacetistupňové, nýbrž osmadvacetistupňové a tudíž bezproblémové pro koupání.

Pokud vás pláže omrzí, stačí leckdy udělat doslova pár kroků a ocitnete se v hlubokých lesích, ne nepodobných těm našim. Estonci svou přírodu velice milují, a proto jsou lesy čisté, udržované, plné různých studánek či „magických“ stromů, které vám splní každé přání. A pokud vás tyhle „obyčejné“ lesy omrzí, stačí se vydat do rezervace Koigi, kde na vás čekají kilometry chatrných lávek skrz místní bažiny s nádhernými jezery uprostřed, do kterých vám nikdo nebrání skočit a osvěžit se.

Ideální je rovněž fakt, že nemusíte de facto opustit civilizaci, abyste toto všechno mohli vidět a zažít. Centrem ostrova a zároveň jeho největším městem je sice jen patnáctitisícové Kuressaare, nicméně nabízí překvapivě rozsáhlou síť služeb a pohostinství přes obvyklé hotely, restaurace a velké supermarkety až po vlastní radiovou stanici, či údajně mezi Rusy a Finy velmi známé lázně. Posezení ve venkovních hospůdkách malebného centra či v historickém větrném mlýnu je zde tedy běžný denní rituál, stejně jako je v Estonsku běžné chytit v lese zdarma vysílaný wi-fi signál.

Z města jezdí navíc denně mnoho busů směr Tallinn, Tartu či Pärnu (přestupní bod pro autobusy směr Varšava), takže i když na ostrově, od světa se odříznutí necítíte. Žádný dojem „ospalé díry“ se nedostavuje i díky faktu, že Saaremaa je oblíbenou víkendovou destinací Estonců a letní festivaly plné tance zpěvu, a ethanolu jsou velkým lákadlem mladých lidí.

Úsměv, prosím

Co jsem však na regionu i Estonsku samém oceňoval nejvíce, byla neskutečně pohodová a klidná atmosféra, která vycházela jak ze země, tak z lidí samotných. Malé Estonsko prakticky nemá žádný větší průmysl a tak na vás nikde nevyčuhují komíny či chladící věže, kamionů zde jezdí poskrovnu a vlaky burácí jen kolem největších měst.

Budovy jsou zde menší, auta na silnicích pomalejší, lidé jsou uvolněnější, veselejší a přátelštější. Mladší lidé bez problému zvládají angličtinu a vždy vám ochotně a rádi poradí. Malí kluci si s vámi v 11 večer díky vždy přítomnému světlu rádi zahrají fotbal a příchozí maminky, než si své ratolesti odvedou domů, ještě vytvoří vděčné publikum.

Stejně tak se na vás usměje vrátná v hostelu, kuchařka v jídelně či prodavačka v obchodě. Severské povahy navíc doplňuje i typický severský vzhled, kdy zejména pány potěší, že ženy jsou zde krásné a blond vlasy zdaleka nejsou výjimkou.

V konečném důsledku jsem tak Estonsko opouštěl s pocitem, který jsem v jiné zemi zatím nezažil: že opouštím místo, ve které bych si dokázal představit žít. Zatímco západní Evropa ve mne často vyvolávala dojem přílišné moci peněz a přílišného sociálního napětí, daného zejména ohromným množstvím imigrantů, a východní Evropa se ještě co se kulturnosti a mezilidských vztahů má co učit, Estonsko klady obou „světů“ spojilo dohromady.

Relativně bohatá země extrémně vyspělá v oblasti IT nabízí přátelskou severskou pohodu bez přítomnosti imigrantů ze třetího světa, středoevropské pragmatické vnímání sebe sama a východoevropské umění se dobře bavit i bez stovek eur v kapse.

 

Bottom line: A pokud stále nevěříte, že Estonsko má daleko blíže k Finsku než k Rusku, možná vás tato a tato melodie přesvědčí.