Ze života "macho paraguayo" aneb Jak si obhájit mnohoženství

Ke kanceláři přijíždí limuzína Mercedes, stáří cca 30 let. Značka Mercedes se v Paraguayi těší značné popularitě, nejen díky tradičním vazbám mezi Německem a Paraguyí.

Señor Tomas: „Dobrý večer, señor Juan, jak se máte? Proč nás dnes nevyzvedla vaše manželka?“

Señor Juan: „Dobrý večer, señor Tomas. Dobře, dobře a vy? Manželka je v nemocnici u našeho syna.“

Señor Tomas: „A už se mu daří lépe?“

Señor Juan: „Ano, ano, včera jsme jej oba navštívili i s dárky ke dni dětí. Moc se potěšil!“

Paraguayci milují svátky. Prakticky každé dva týdny se připomíná den někoho či něčeho – zamilovaných, přátel, otců, dětí, Asunciónu, paraguayské vlajky. Bystří obchodníci těchto dnů využívají s větší kreativitou a agresivitou než jejich evropští kolegové. (Přeloženo: Nakupujte v obchodním centru Mariscal Lopez a potěšte svého tatínka skvělým dárkem ke dni otců.)

Señor Juan: „I když nám doktoři moc nadějí nedávali, Pablito se uzdravuje. Modlitba Bohu pomáhá. Bůh je všemohoucí a moc dobře si pamatuje, co kdo v životě vykonal. My Paraguayci jsme hluboce věřící. Více než 90 % z nás jsou katolíci.“

Señor Tomas: „Vím, vím. A na rozdíl od Brazílie tu lidé neodcházejí k protestanské církvi.“

Katolická církev se i v Latinské Americe potýká s odlivem svých oveček. Velká část věřících konvertuje k církvím protestantským, které zde získávají významný vliv. Nemalou roli hraje jejich ekonomická síla. Příslušníci církve jsou povinni odvádět církvi desátek ze svého platu.

Señor Juan: „Někteří taky začínají odcházet. Představte si, i moje sestřenice!“

Señor Tomas: „Señor Juan, myslím, že katolická církev učinila volbou papeže Francisca správné rozhodnutí, charismatický papež, který pomůže vtisknout církvi sympatičtější a tolerantnější tvář...“

Señor Juan: „Určitě vybrali dobře. Bůh dobře ví, koho učinit papežem. Je na čase ji očistit od všech skandálů, nemanželských dětí... Katastrofa, náš poslední prezident, tak znečistit jméno církve...“

V roce 2008 zvolila Paraguay poprvé od 50. let pravicového prezidenta, čímž se značně odlišuje od ostatních zemí regionu s převážně levicovou orientací. Shodou okolností byl Fernando Lugo katolickým knězem. Během jeho funkčního období se nicméně prokázalo, že má několik nemanželských dětí, čímž se v očích většiny svých voličů zdiskreditoval.

Señor Juan: „... nebo homosexuálové! Je to neuvěřitelné, Argentina, Uruguay, Brazílie, všude začínají najednou uznávat tyhle prasečinky...“

Señor Juan si ne zcela správně spojuje nového papeže s bojem proti homosexualitě. Jeho výroky signalizují naopak smířlivější postoj.

Señor Juan: „Víte, señor Tomas, Bůh stvořil ženu pro muže... a muže pro ženu. A tak to má být. Vše ostatní je proti přírodě. Tedy pro muže i vícero žen...“

Señor Tomas: „Máte na mysli období 'šťastných paraguayských mužů' po konci války Triple Alianza?“

Válka Triple Allianza v letech 1864–1870 naprosto zpustošila pokrokovou Paraguay, tehdy jednu z nejvyspělejších jihoamerických zemí. Prezident Francisco Lopez nechtěl podlehnout přesile spojených vojsk Argentiny, Brazílie a Uruguaye a bojoval doslova do posledního muže. Ve válce ztratila Paraguay 60 % obyvatelstva a 90 % dospělých bojeschopných mužů.

 
Harfa je tradičním paraguayským hudebním nástrojem a výrazem národní identity.

Señor Juan: „Přesně tak, señor Tomas. Tehdy i samotný prezident i církev uznala právo muže mít několik žen. V zájmu zachování národa. Lépe je ženám podělit se o jednoho muže než být bez muže. Každý má přece své potřeby, že ano?“

Señor Tomas: „Dnes je sice oficiálně polygamii konec, ale to, čím se chlubí mí kolegové, jako monogamie příliš nezní...“

Señor Juan: „To máte tak, señor Tomas. Každý chlap chce mít víc žen. Ale jen někteří si to mohou dovolit. To víte, je potřeba ji zabezpečit, zaplatit apartmán, auto... To si nemůže dovolit jen tak každý. Nejlépe jsou na tom politici. Ti celé dny nic nedělají, občas zajdou do sněmovny. Mají čas i peníze.“

Señor Tomas: „Vy se nějak vyznáte, señor Juan...“

Señor Juan: „To víte, señor Tomas. Mám pěknou mladou milenku a ta taky něco stojí. Tady v telefonu mám fotky. Překrásná! V posteli, v mém objetí, v rouše Evině... Příště Vám je rád ukážu!“

Señor Juan má kolem 55 let a lázeňský švihák to rozhodně není...

Señor Tomas: „Dobrá, dobrá, señor Juan... V pondělí na viděnou!“

Rád bych zdůraznil, že señor Juan nereprezentuje všechny Paraguayce. Během mého pobytu jsem měl štěstí poznat Paraguayce otevřené, zvídavé, zpochybňující zažité stereotypy. Tito mí přátelé a známí (a nejen oni) jsou nadějí pro společnost tolerantnější, sociálnější a pokrokovější. A o té někdy příště.

Mimochodem, o čem se baví cizinci v pražském taxíku s panem Pepou?