TST BRIEFING: Kdo je odpovědný za neustávající násilí v krizí zmítaném Egyptě? Obě strany svalují vinu na tu druhou

Když 25. ledna 2011 došlo k svržení prezidenta Mubáraka a prvním demokratickým volbám, které vynesly Muhammada Mursího do čela země, egyptští občané předpokládali, že nastane klid a svoboda. Mursí sliboval jednotu, ekonomický růst a demokracii. Svým způsobem vlády však dokázal dle názoru 30 milionů Egypťanů pravý opak a proto byl po rozsáhlých protestech a zásahu armády 30. června tohoto roku svržen. Jeho podporovatelé a zároveň příznivci islámského hnutí Muslimského bratrstva se však s Mursího sesazením odmítají smířit a ulice se tak znovu naplnily nespokojenými davy.

Ve středu 14. srpna egyptská policie za pomoci armády v Káhiře zasáhla proti táborům protestujících islamistů. Spor tak vyústil v ozbrojený konflikt, který po sobě zanechal několik set obětí, mnohonásobně více zraněných a všudypřítomné obavy z dalšího vývoje. Názory na otázku ohledně odpovědnosti se různí. Obě strany se navzájem obviňují z použití hrubého násilí a zároveň odmítají složit zbraně, pokud ta druhá neustoupí.

Mezinárodní analytici a znalci se shodují, že by trvající násilí mohlo vygradovat v občanskou válku. Tomuto závěru však odporují egyptští komentátoři. Tvrdí, že Muslimské bratrstvo je minoritou, která se nikdy nedokáže stát ozbrojenou organizací, protože nemá dostatečnou podporu lidu ani arzenálu.

Naproti tomu brojí názor, že se Egypt vrací zpět k vojenskému režimu, který někdejší prezident Mubárak udržoval třicet let. Způsob, kterým armáda a policie potlačila demonstrující stoupence Muslimského bratrstva, dokonce nazvala organizace Human Rights Watch tím nejvážnějším případem masového a nezákonného zabíjení v moderních dějinách Egypta.

Proti podobným nařčením se však prozatímní civilní vláda brání. V rozhovoru pro BBC prohlásil Mustafa Hegazy, poradce prozatímního prezidenta, že zákrok byl nutný, vzhledem k povaze odporu protestujících. „Kdyby se toto stalo v jakékoli západní metropoli, jsem si jistý, že by reakce vlády nebyla jiná,“ zněla jeho slova.

Na otázku ohledně egyptské budoucnosti, zda-li obnoví demokracii, odpověděl sebevědomě: „Demokracii, svobodu, spravedlnost. Děje se to právě v této chvíli, když mluvíme. Naše země je uprostřed politického procesu. Egypťané jsou na pochodu budoucnosti, znají své cíle, znají své nepřátele a znají definici vítězství.“

I přes jeho přesvědčivá slova je realita poněkud odlišná. V neděli bylo zabito 36 zadržených islamistů a tento zásah předcházel útoku na policejní konvoj, který si vyžádal životy 24 policistů. Počet obětí již přesáhl tisícovku a egyptská vláda svými hrubými zásahy donutila Evropskou unii i svého velkého spojence, Spojené státy americké, přehodnotit míru ekonomické pomoci.

Jedinou cestou je dle názorů odborníků umírnění a okamžitý konec násilí na obou stranách. Zatím se tak ale bohužel neděje a politická krize zůstává v egyptských ulicích.

Bottom line: Politická krize v Egyptě vyeskalovala v ozbrojené střety. Situace se nijak nezlepšuje a mezi nejhorší scénáře patří i možnost, že by Egypt čekal podobný osud jako Sýrii.