Egyptské události: Jsme všichni na jedné lodi

Současný polarizovaný a krvavý konflikt v Egyptě poutá  pozornost světových medií  a komentátorů, ale málokdo se snaží postihnout jeho hlubší, systémové příčiny. Jeden z těch, kteří se o to pokusili, je investigativní novinář a ředitel  Institute for Policy Research & Development Nafeez Ahmed. Ve svém článku z 4.července 2013 v britském deníku The Guardian  upozorňuje, že sesazený prezident Morsí  zklamal důvěru velké části Egypťanů, protože neřešil nahromaděné problémy země. Ahmed ale ukazuje, že tyto problémy nebude vůbec snadné řešit a že jsou to problémy obecnějšího charakteru, které  mohou v budoucnosti přispět k destabilizaci řady dalších zemí, včetně tzv. rozvinutých.

Jeden důležitý a málo zmiňovaný problém je úbytek fosilních paliv, především tzv. ropný zlom:  Poptávka po ropě začíná stále výrazněji převyšovat nabídku a éra levné ropy , na které naše ekonomiky  závisejí, je zřejmě definitivně za námi. 

V egyptském konfliktu se promítá pokles egyptského vývozu ropy. Ahmed upozorňuje, že  egyptská produkce ropy vyvrcholila v roce 1996  a od té doby poklesla o cca 26%.  To je o to bolestnější, že vládní příjmy z ropy sloužily k dotování nákupu potravin (Egypt je silně závislý na dovozu pšenice) a také k dotování  pohonných hmot.

Egyptská vláda tedy ztrácí svůj zdroj příjmů a chudne s tím, jak vysychají egyptské ropné zásoby.  Zároveň ale v poslední době výrazně rostou ceny potravin, včetně pšenice, na světových trzích, na jejichž dovozech  Egypťané závisejí.  Tento nárůst cen pšenice a dalších základních potravinových komodit lze opět vystopovat  k zvýšené ceně ropy: ta se výrazně promítá do cen potravin v průmyslovém zemědělství. A to i nepřímo, protože část půdy, kde se dřívě pěstovaly obilniny, nyní zabírají náhražky ropy -  biopaliva.  Nárůst cen pšenice je dán i extrémními událostmi ve sféře klimatu: extrémní sucha vedla v posledních letech k neúrodě v Rusku, Číně i USA.  Tyto extrémy úzce souvisejí s  fenoménem klimatické změny, způsobené zčásti právě obrovskou  spotřebou ropy (a dalších fosilních paliv)  naší civilizací.

Když k tomu všemu přičteme  vysoké zadlužení země, nárůst populace a vysokou nezaměstnanost, není divu, že lidé v Egyptě nejsou spokojení. Mnozí jsou pravděpodobně zoufalí. Mají hlad, nemají práci a nevidí pro sebe a své rodiny perspektivu.

V situaci, kdy se svět prudce mění a staré recepty nefungují, je třeba hledat nové cesty.  Pokud přijmeme fakt, že  konec éry levné ropy znamená také konec éry růstu industriální produkce a "ekonomického koláče", nabývají na důležitosti jiná hlediska. Především přerozdělování ekonomického koláče  tak,  aby se zvrátily narůstající nerovnosti. Dále  postupné vystoupení ze závislosti na fosilních palivech podporou činností, které více zdůrazňují  místní výrobu pro místní spotřebu, včetně podpory   drobných zemědělců  a řemeslníků a ochrany skutečných zdrojů bohatství, jako je půda a voda.

Morsí se o nic z toho nepokusil. Namísto toho, jak upozorňuje Ahmed,  usiloval o další půjčku od Mezinárodního měnového fondu a na to konto uskutečnil další nepopulární ekonomická opatření.   Přitom to byly právě neoliberální programy strukurálních úprav, požadované Mezinárodním měnovým fondem a zavádění v Egyptě od 80. let,  které prohloubily bídu velké části egyptské populace.

Implikace Ahmedova článku jsou znepokojivé.  Podle něj nejen Egypťané, ale my všichni žijeme ve světě, kde stále větší tlak na přírodní zdroje, spojený s přimknutním k "neudržitelnému globálnímu modelu industriální civilizace", povede ke stále větší nestabilitě a  problémům v oblasti dostupnosti potravin, energie a vody.  Závislost na tzv.volném trhu v oblasti našich základních potřeb, jak se zdá, není dobrou strategií do budoucnosti v době rostoucí nestability globáních financí i trhů.

V porovnání s Egyptem jsme na tom my v České republice prozatím lépe. Přinejmenším netrpíme nárůstem populace a díky přiznivým přírodním podmínkám  jsme asi přinejmenším schopní větší potravinové soběstačnosti. Máme i další výrazné výhody, vyplývající z naší industriální minulosti.  V jiných směrech jsme na tom ale podobně, či ještě hůře:  Jsme vzdálenější od svých řemeslných a zemědělských tradic a místních obchodních vazeb.  Jsme stejně či více závislí na komplexních a zranitelných civilizačních infrastrukturách a samozřejmě na ropě, včetně závislosti na vývozu automobilů, které přispívají k plýtvání ropou a ke stále znepokojivějším (a podle mnohých již nevratným) jevům  klimatických změn. Politici, kteří o nás rozhodují,  si v dnešní přelomové době nejsou schopni vidět dál, než na špičku nosu, resp. do vlastní kapsy. To spolu s rostoucí nezaměstnaností  a sociální polarizací může vést k netoleranci a (pravicovému či levicovému) extrémismu.

Přesto jsou u nás i důvody k optimismu: Jestliže "shora" trvá snaha řešit současnou krizi dalšími silovými přístupy (např. snaha budovat další jaderné reaktory), "sdola" přicházejí inicitativy, které svědčí o tom,  že spousta "normálních" lidí hledá a nachází cesty z krize, které jsou příznivé jak přírodě, tak místním společenstvím. Příkladem může být  první  ročník putovního Festivalu lokální ekonomiky ve Varnsdorfu, který se chystá na víkend 21.-22. září a jehož součástí bude mj. trh regionálních produktů. Jak píší na jeho webových stránkách organizátoři: "Místní lidé cítí, že je nutné co nejdříve nastartovat účinná opatření pro hospodářské oživení. Nevědí ale, jakým způsobem. Jako jedna z možných cest se nabízí aktivizace občanské společnosti, která by převzala do vlastních rukou reformu lokální ekonomiky. Nejde jen o řešení nezaměstnanosti a různých sociálních problémů, ale také o obnovu kulturních, zemědělských, řemeslných a průmyslových tradic směřujících k využití místního potenciálu. Festival lokální ekonomiky je výzvou ke změně společenského paradigmatu - nejen globálního, ale i lokálního!"

Naději u nás vidím i v rozvíjejích se přímých vazbách mezi zemědělci a spotřebiteli např. v rámci farmářských trhů, bedýnek či nejnověji v rámci tzv.  systému komunitou podporovaného zemědělství, kdy skupina odběratelů zaplatí zemědělci na začátku sezóny a pak odebírá jeho plodiny podle toho, co a jak se urodí. Zde je už patrný  princip finanční spoluúčasti, který asi bude s časem stále důležitější a podle některých myslitelů, jako je švédský ekonom Oscar Kjellberg,  postupně nahradí instituci úvěru s předem danou nutností splátky s úrokem:  "Podílím se na tvém projektu a když se ti bude dařit, tak se zadaří i mně. Sdílím ale i tvá rizika." V systémech komunitou podporovaného zemědělství, které se rozvíjejí také v USA, Francii a dalších zemích,  sdílí spotřebitel rizika s producentem. Producentovi to dá navíc jistotu odbytu a spotřebiteli zase jistotu kvalitních a lokálních potravin, což bude v budoucím nestabilním světě čím dál důležitější.      

K dalším alternativám, které snižují  závislost na fosilních zdrojích a mohou i napomoci zvýšení zaměstnanosti, patří biozemědělství či komunitně nebo místně vlastněné obnovitelné zdroje energie.  V inspirativním článku "V krizi se rodí nová ekonomika" (Hospodářské noviny, 9.7.2013) upozorňuje Jakub Šiška na další iniciativy zdola, jako je městské zemědělství: tisíce městských obyvatel  v zemích, jako je Německo, začínají znovu pěstovat  vlastní zeleninu  na pozemcích, které jim k tomu radnice vyčleňují.  Je paradox,  že radní u  nás, kde je zahrádkářský fenomén daleko rozvinutější než v západní Evropě, jej chápou jako pouhé důchodcovské hobby a zahrádky naopak často ruší.

Jedna věc je jistá: žijeme v době velkých rizik i velkých nadějí. Dejme na závěr slovo již zmíněnému Jakubu Šiškovi, který  vidí situaci spíše optimisticky: "Krize je nutný předpoklad změny, v tomto případě radikální změny našeho společenského i ekonomického fungování. Namísto globalizace, závislosti na cizích zdrojích, moci a bezohledné konkurenci nastupuje spolupráce,  sociální a ekologická odpovědnost, vědomé využívání místních zdrojů. Namísto touhy po neustálém zvyšování spotřeby nastupují hodnoty, pro které v tabulkách HDP není místo. Změna je teprve na začátku, přesto je už zřetelně viditená. Kdo ji pochopí a přijme, je z krize venku."   Doufejme v zájmu budoucnosti,  že takových lidí bude rychle přibývat...

Pozn. Zmíněný článek Nafeeza Ahmeda je dostupný anglicky ZDE, česky ZDE. Více o festivalu ve Frýdlantu najdete ZDE.  Oscar Kjellberg vystoupí na konferenci "Aby peníze dávaly smysl..." v Brně 12.-13.9.2013, blíže viz www.thinktank.cz